Černovice (ukrajinsky Чернівці / Černivci [čerňiuci], rumunsky Cernăuți, rusky Черновцы / Černovcy, bělorusky Чарнаўцы / Čarnaŭcy, jidiš טשערנאָװיץ [černovic], hebrejsky צ׳רנוביץ, polsky Czerniowce, slovensky Černovice, německy Czernowitz nebo Tschernowitz, maďarsky Csernovic, arménsky Չերնովից / Černovic̕) jsou oblastní město na jihozápadní Ukrajině na řece Prut na úpatí Karpat, historické zemské hlavní město Bukoviny a dnes správní středisko Černovické oblasti. Je kulturním i hospodářským centrem širšího regionu a kulturním střediskem několika národnostních menšin, historicky se zde střetávaly mocenské vlivy a zájmy Polska, Rakouska, Rumunska, Osmanské říše a Ruska (resp. Sovětského svazu). Komplex Černovické univerzity, původně rezidence bukovinských metropolitů, jehož autorem je Josef Hlávka, je od roku 2011 zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Částí Černovic je bývalé město Sadhora. česky také Sadagura ( Садгора, do 15. 8. 1944 Садагура, Sădăgura), které je 6 km severně od vlastních Černovic.
Historie
Archeologické vykopávky odkryly v této lokalitě stopy neolitické osady. První písemné zmínky pocházejí z roku 1408, avšak opevněné sídlo zde existovalo už ve 12. století. Právě tmavá barva opevnění dala dle legendy městu jméno „Černovice“. V roce 1359 získal město a okolí kníže Bohdan I. a přičlenil ho k Moldavskému knížectví. V 16. a 17. století byla Bukovina a Besarábie dějištěm srážek tureckých a polských vojsk (Nedaleko leží Chotyn, kde byla svedena jedna z nejslavnějších bitev).
Roku 1775 získala budoucí Bukovinu habsburská monarchie a Černovice se pak staly hlavním městem jedné ze zemí pozdějšího Předlitavska. Během 19. století několikanásobně vzrostl počet obyvatel. Roku 1866 Lvovsko-černovicko-jasská dráha připojila město k železniční síti. V době probouzení ukrajinského národního povědomí a zejména po carském zákazu veřejného užívání ukrajinštiny na ruském území (většina Ukrajiny vč. Kyjeva) se Černovice spolu s Lvovem a Stanislavovem (Ivano-Frankivsk) staly jedním z center ukrajinského jazyka, písemnictví a kultury; tehdy zde působila mj. spisovatelka Olha Kobyljanska a zrodila se tu též nynější ukrajinská hymna.
20. století přineslo mocenské zvraty a Černovice jednak několikrát připadly jinému státu (podobně jako Zakarpatská oblast), jednak přišly (částečně) o etnickou rozmanitost (zvláště vlivem holocaustu). Tak se staly roku 1918 součástí Rumunska, 1940 součástí SSSR, 1941 opět Rumunska, 1944 znovu SSSR. Od roku 1991 patří samostatné Ukrajině.
Obyvatelstvo Rok Počet obyvatel1775 2 3001832 11 0001869 34 0001900 65 8001930 112 4001941 78 8001959 152 3001984 238 0002005 242 3002014 264 0002017 266 1002022 264 298
Černovice (potažmo celá Bukovina) vždy vynikaly pestrým národnostním složením a v minulosti též převahou židovského obyvatelstva. Z tradičních menšin je dodnes nejvýraznější rumunská, pro niž jsou Černovice historickým kulturním centrem. V roce 1999 zde byl otevřen rumunský generální konzulát.
Národnostní složení počátkem 20. století:
Židé 33 %; Ukrajinci 19 %; Němci 17 %; Rumuni 15 %; Poláci 15 %.
Národnostní složení v roce 2001:
Ukrajinci 189 000 (79,8 %); Rusové 26 700 (11,3 %); Rumuni 10 500 (4,4 %); Moldavané 3 800 (1,6 %); Poláci 1 400 (0,6 %); Židé 1 300 (0,6 %); ostatní 2 900 (1,2 %).
Kultura náhled|Černovické divadlo náhled|Tzv. Opilý kostel Sv. Mikuláše
Černovice jako křižovatka kultur Díky své poloze, bohaté historii a etnické, jazykové i náboženské rozrůzněnosti byly Černovice odedávna prostředím, kde se dařilo kultuře, resp. kulturám; mezi světovými válkami byly místem, kde se „prolínaly i protínaly vlivy Západu a Východu v kumulaci až roztodivné. Členové tamější židovské enklávy psali a mluvili němčinou starorakouské provenience (…) Židovská menšina byla obklopena rumunským lidovým živlem a na západě oddělená od Vídně maďarským územím, zatímco z východu se intenzivně prosazoval slovanský, to jest ruský vliv. Na severozápadě Halič posilovala židovskou komunitu, ale i působení další slovanské větve, polské; na jihu Sedmihradsko, navozující dávnou spjatost s Tureckem, upevňovalo – díky své početné německé menšině – jazykovou čistotu.“Ludvík Kundera, Vůně soli, kapitola Paul Celan; Olomouc 1996; str. 181
Památky a zajímavosti náhled|Univerzita (dle návrhu českého architekta Josefa Hlávky) Černovická univerzita, netradičně vyhlížející cihlový komplex (z let 1864-1882) od českého architekta Josefa Hlávky; ten zde užil zářivé barevné obklady, netradiční mozaiky, geometrické tvary byzantského stylu, mnoho komínů a věžiček. Na výzdobě kaple se podílela firma bratří Franze a Karla Jobsta z Vídně.Andrew Evans, Ukrajina, turistický průvodce. Brno 2005; str. 193 Od roku 2011 je zapsán komplex na Seznamu světového dědictví UNESCO. Hudebně dramatické divadlo Olhy Kobyljanské Černovické regionální muzeum umění Muzeum lidové architektury zaměřené na tradiční bukovinské domy a kostely katolický Chrám Sv. Ducha s neoklasicistní fasádou a kupolí roubený kostel Sv. Nikolaje z počátku 17. století „Opilý“ kostel Sv. Nikolaje ze 30. let 20. století cihlový Arménský kostel od Josefa Hlávky Radnice Kalinivská tržnice Židovský hřbitov - jeden z největších v Evropě
Válečné hroby
Válečný hrob z 1. světové války Ve válečném hrobu z první světové války, který je v Sadhoře, je pohřbeno 120 příslušníků 93. pluku rakousko-uherské armády, který byl doplňován odvedenci ze Šumperska.
Čestné pohřebiště z 2. světové války V čestném pohřebišti v Sadhoře jsou pohřbeni vojáci 1. československého armádního sboru, kteří padli na různých místech pravobřežní Ukrajiny, mj. Čechoslováci padlí u Ostrožan. Je zde mj. pochován plukovník Gustav Krátký a štábní kapitán František Král.
Školy
Černovická univerzita Bukovinská státní lékařská univerzita
Hospodářství a doprava náhled|Trolejbus před nádražím v Černovicích náhled|Židovský hřbitov Na rozdíl od většiny velkých ukrajinských měst nebyl v Černovicích v éře SSSR výrazněji zastoupen těžký průmysl; jsou zde zejména podniky dřevozpracující a textilní.
Přestože Černovice leží na významné trase spojující severovýchodní a jihovýchodní Evropu, dopravní infrastruktura není příliš rozvinutá. Všechny železniční tratě vycházející z Černovic jsou jednokolejné a neelektrifikované. Z nich nejdůležitější vede ze Lvova přes Ivano-Frankivsk, Kolomyji a Černovice dále do Rumunska. Další tratě vedou na sever do města Ternopil, na východ přes moldavské území do Kamence Podolského/Oknice a na jih přes hraniční přechod ve Vadul Siret do rumunské Suceavy. Po roce 2014 byly dálkové a mezinárodní vlaky značně redukovány, nejvzdálenější destinací zůstal Kyjev.
Do mnoha ukrajinských, rumunských a dalších měst jezdí z Černovic autobusy. Černovice mají i malé letiště, odkud létají spoje do Kyjeva.
Již roce 1897 vyjela v Černovicích první tramvaj; zdejší síť však neměla dlouhého trvání a kvůli členitosti terénu byla nahrazena autobusy a trolejbusy.
Osobnosti
Slavní rodáci Rose Ausländerová (1901–1988), lyrická básnířka Charles K. Bliss, (1897–1985), tvůrce písma Bliss Josef Burg, (1912–2009), jeden z posledních autorů v jidiš Paul Celan (1920–1970), rumunský a německý básník Marie Holzerová (1874–1924), rakouská spisovatelka a novinářka Erwin Chargaff (1905–2002), biochemik Boris Chersonskij (* 1950), ukrajinský psychiatr a básník Eugen Ehrlich (1862-1922), právník, zakladatel sociologie práva Joseph Gregor (1888–1960), divadelní vědec a libretista Otakar Hřímalý (1883–1945), český hudební skladatel a pedagog Volodymyr Ivasjuk, ukrajinský hudební skladatel a šlágrový pěvec Arsenij Jaceňuk (* 1974), ukrajinský politik Marija Jaremčuk (* 1993), ukrajinská zpěvačka Vladislav Kalousek (1863–1906), český klasický filolog Mila Kunis (* 1983), herečka žijící v USA Eduard Linkers (1912–2004),herec Eusebius Mandyczewski (1857–1929), muzikolog a hudební skladatel Itzig Manger (1901–1969), spisovatel v jidiš Georg Marco (1863–1923), šachový mistr Carol Miculi (1821–1892), rumunský klavírista a skladatel, žák Chopinův Alfred Offner (1879–1947), malíř Bernard Reder (1897–1963), sochař Gregor von Rezzori (1914–1998), novinář a spisovatel Walther Rode (1876–1934), spisovatel a advokát Ludwig Rottenberg (1864–1932), dirigent a skladatel Wojciech Rubinowicz (1889–1974), teoretický fyzik Elieser Steinbarg (1880–1932), spisovatel v jidiš Otakar Theer (1880–1917), český básník, prozaik, dramatik a překladatel Stefanie von Turetzki (1868–1929), založila v Černovicích 1. dívčí lyceum v Rakousku-Uhersku. Viorica Ursuleac (1894–1985), rumunská sopranistka Rosa Welt-Straus (1856–1938), lékařka a feministka Zvi Yavetz, (* 1925), izraelský historik
Osobnosti spjaté s městem Čeněk Slepánek (1878-1944), český spisovatel a publicista, navštěvoval zde školu pro finanční stráž Josef Hlávka (1831-1908), český architekt a mecenáš, projektoval budovu zdejší univerzity (dříve rezidence bukovinských metropolitů) Richard Příbram (1847 Praha-1928), česko-rakouský profesor lékařství Olha Kobyljanska (1865-1942), ukrajinská spisovatelka Mihai Eminescu (1850-1899), rumunský básník pozdního romantismu Ciprian Porumbescu (1853-1883), rumunský hudební skladatel Ivan Franko (1856-1916), ukrajinský národní básník, navštěvoval zde univerzitu (1891) Gala Galaction, vlastním jménem Grigore Pisculescu (1879–1961), spisovatel Alfred Margul-Sperber (1898–1967), básník a překladatel Andreas Mikulicz architekt Moses Rosenkranz (1904–2003), básník Joseph Alois Schumpeter (1883–1950), rakousko-americký ekonom a ministr financí, narozen v Třešti na Moravě, 1909–1911 zde působil jako profesor Constantin Tomaszczuk, zakladatel černovické univerzity Karl Emil Franzos (1848–1904), spisovatel a publicista, vyrostl v Černovicích, literárně zvěčnil místní ghetto knihou „Židé z Barnowa“ Antonín Borovec (1870–1925), československý diplomat (narozen v Pardubicích), za 1. světové války se zasloužil o vdovy a sirotky Wilhelm Reich (1897–1957), psychoanalytik, narozen v Dobrjanyči, navštěvoval zde základní školu Wilhelm Stekel (1868–1940), psychoanalytik, vyrostl v Černovicích, navštěvoval zde gymnázium Karl Ernstberger (1887-1892), český architekt Ondřej Bubla (1906–1980), pedagog, sportovní instruktor, trenér, působil v Černovicích v letech 1933–1938. Za přínos v oblasti sportovního vzdělávání a za rozvoj československo-rumunského přátelství byl oceněn králem Michalem I. Řádem Rumunské koruny. Igor Jakovlevič Pomerancev (* 1948), exilový ukrajinský reportér a spisovatel, žijící v Praze
Partnerská města Dijon, Francie Klagenfurt, Rakousko (1992) Pleven, Bulharsko Saskatoon, Kanada Cesano Maderno, Itálie Nazaret Ilit, Izrael (1997) Konin, Polsko Suceava, Rumunsko Salt Lake City, USA (1989)
Související články Eparchie Černovice
Reference
Externí odkazy
Oficiální web (ukrajinsky) Černivci – fotografie + informace (česky) stránky o židovské komunitě (anglicky) Stránky místní univerzity (ukrajinsky)
Kategorie:Bukovina Kategorie:Města v Černovické oblasti