Jezero svaté Lucie (, ) je rozsáhlý estuární (pobřežní) jezerní systém v severní části provincie KwaZulu-Natal v Jihoafrické republice. Jde o mělkou vodní plochu na pobřežní nížině Maputalandu, oddělenou od moře pásmem dun a napojenou na Indický oceán prostřednictvím estuáru. Soustava je součástí chráněného území iSimangaliso Wetland Park (světové dědictví UNESCO).
Poloha a charakter Systém leží na pobřežní planině mezi pohořím Lebombo (na severozápadě) a Indickým oceánem (na východě). V běžném popisu se rozlišují tři hlavní „jezerní“ části (North Lake, South Lake a False Bay) a jižně od nich zhruba 20–21 km dlouhý kanál The Narrows, který tvoří fyzické i biologické propojení s mořem.
Rozloha kolísá podle srážek, přítoků a výparu: v „mokrých“ letech může dosahovat zhruba 417 km², v „suchých“ letech se může zmenšit až k ~225 km²; průměrně se udává přibližně 350 km². Celková délka soustavy je zhruba 61–66 km a maximální šířka kolem 22 km. Jezero je velmi mělké: průměrná hloubka v jezerní části je obvykle menší než 1 m, zatímco v The Narrows může dosahovat asi 3 m.
Vodní režim a slanost Jezero je napájeno více přítoky, mimo jiné řekami Hluhluwe, Mzinene a Mkuze (přes rozsáhlé mokřady), a dalšími menšími vodními toky. Voda odtéká (a zároveň může přitékat mořská voda) přes estuární ústí do Indického oceánu.
Typickým rysem je extrémní proměnlivost slanosti – podle poměru přítoků, výparu a průchodnosti ústí. V různých částech soustavy se mohou podmínky pohybovat od téměř sladké vody po hypersalinní stavy. V moderních podkladech pro management se uvádějí i velmi vysoké (hypersalinní) hodnoty slanosti při extrémním suchu a omezené výměně s mořem.
Ústí estuáru se může přirozeně uzavírat písčitými bariérami (sandbary); historicky se uvádějí opakované epizody uzavření i zásahy do režimu ústí. Dlouhodobé studie zároveň ukazují, že soustava je citlivá na klimatickou variabilitu a periody sucha.
Ekologie Systém zahrnuje pestrou mozaiku stanovišť (např. ostrovy, mělčiny, bahnité plošiny, rákosiny, mokřady, pobřežní dunové komplexy a přechody k mořským plážím). Díky proměnlivé slanosti se zde střídají či překrývají společenstva typická pro sladké vody, brakické estuáry i mořské prostředí. Ve fauně se uvádí mimo jiné výskyt některých druhů žraloků, včetně žraloka bělavého (Carcharhinus leucas), který může pronikat daleko do soustavy a využívat ji jako rozmnožovací prostředí pro mláďata.
Ochrana přírody a management Jezero je klíčovou součástí iSimangaliso Wetland Park a patří do území světového dědictví UNESCO. Management estuáru řeší dopady kolísání přítoků a salinity, dynamiku ústí, kvalitu vody, invazní druhy a tlaky související s turistikou.
Reference
Kategorie:Jezera v Jihoafrické republice Kategorie:KwaZulu-Natal Kategorie:Úmoří Indického oceánu (Afrika) Kategorie:Hydronyma podle svatých