Karel svobodný pán Drathschmidt z Bruckheimu ( Karl Freiherr Drathschmidt von Bruckheim) (2. května 1837 Olomouc – 20. ledna 1922 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v armádě, u různých posádek strávil několik let v Čechách a na Moravě. V letech 1897–1904 zastával funkci ředitele prestižní školy Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě. V závěru kariéry byl dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1904) a získal šlechtický titul barona (1907). Po zániku rakousko-uherské monarchie mu byla přiznána hodnost generála III. třídy v československé armádě (1920).
Životopis Narodil se jako starší syn důstojníka Ignaze Drathschmidta, účastníka napoleonských válek povýšeného v roce 1840 do šlechtického stavu. Karel vstoupil do armády již během revolučního roku 1848, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a v roce 1855 byl jmenován poručíkem. Zúčastnil se války se Sardinií a v roce 1860 se stal nadporučíkem, poté sloužil u pěšího pluku č. 67 v Praze a u zemského velitelství ve Lvově.Militär Schematismus des österrichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 98 dostupné online Vystřídal službu u dalších posádek a postupoval v hodnostech (kapitán 1875, major 1878, podplukovník 1882). V roce 1885 dosáhl hodnosti plukovníka a následně byl šéfem štábu 2. armádního sboru ve Vídni.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1887; Vídeň, 1886; s. 94 dostupné online
V roce 1891 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem 7. pěší brigády ve Znojmě.Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1893; Vídeň, 1892; s. 97, 140 dostupné online Následně postoupil do hodnosti polního podmaršála (1895) a byl velitelem 19. pěší divize v Plzni.Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 101, 130 dostupné online V dubnu 1897 byl jmenován ředitelem Tereziánské vojenské akademie a v této funkci setrval do roku 1905.Přehled ředitelů vojenských vzdělávacích institucí v Rakousku-Uhersku na webu austro-hungarian army dostupné online V roce 1904 získal hodnost polního zbrojmistra a k datu 1. října 1905 byl penzionován. Mimo aktivní službu později ještě obdržel titulární hodnost generála pěchoty (1908).Služební postup Karla Drathschmidta in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 38 dostupné onlineSeznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Od té doby žil v soukromí ve Vídni,KOUDELKOVÁ, Jana: Češi ve Vídni; Jihomoravský kraj, 2013; s. 110, 247 ISBN 978-80-260-5548-8 po vzniku Československa mu byla přiznána hodnost generála III. třídy československé armády ve výslužbě s nárokem na penzi (k datu 20. května 1920).Přehled bývalých rakousko-uherských generálů v československé armádě na webu valka.cz dostupné online
Tituly a ocenění Při odchodu do penze byl v roce 1904 jmenován c.k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 221 dostupné online V roce 1907 byl povýšen do stavu svobodných pánů (baron – Freiherr).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser, Gotha, 1909; s. 148 dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser, Gotha, 1921; s. 174–175 dostupné online Během vojenské služby obdržel řadu ocenění. V Rakousku-Uhersku byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy a rytířem Leopoldova řádu, při odchodu do penze obdržel velkokříž Řádu Františka Josefa, dále byl držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Několik ocenění získal také od cizích panovníků, byl nositelem pruského Řádu červené orlice a Řádu koruny, velkokříže toskánského Řádu sv. Josefa, komandérem Řádu rumunské hvězdy a bádenského Řádu zähringenského lva, nositelem dánského Danebrožského řádu, srbského Řádu Takova, perského Řádu slunce a lva II. třídy a černohorského Řádu knížete Danila III. třídy. Mimo jiné obdržel čestné občanství ve Znojmě, kde několik let působil jako velitel vojenské posádky.Přehled řádů a vyznamenání Karla Dratschmidta in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 265 dostupné online Od roku 1905 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 101.Pěší pluk č. 101 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 580 dostupné online
V roce 1869 se ve Vídni oženil s Julianou Müllerovou von Elblein (1851–1931), dcerou c. k. majora Friedricha Müllera. Z manželství se narodily dvě děti, dcera Marie Friderika (1870–1929) byla manželkou c. k. generálmajora Heinricha Hausteina, syn Walter (1878) sloužil v armádě.
Odkazy Reference
Literatura VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2020; Praha, 2013; s. 114–115 ISBN 978-80-905324-1-0
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Českoslovenští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Nositelé Řádu Dannebrog Kategorie:Nositelé Řádu svatého Josefa Kategorie:Nositelé Řádu zähringenského lva Kategorie:Čestní občané města Znojma Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Narození 2. května Kategorie:Narození v roce 1837 Kategorie:Narození v Olomouci Kategorie:Úmrtí 20. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1922 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži