Karel Jiří Otto Maria hrabě Huyn ( Karl/Carl Georg Otto Maria Graf Huyn) (18. listopadu 1857 Vídeň – 21. února 1938 Bolzano) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1879, uplatnil se jako štábní důstojník i jako diplomat. Za první světové války převzal velení armádního sboru na východní frontě, kvůli neúspěchům byl ale odvolán ještě v roce 1914. Po nástupu císaře Karla I. byl znovu povolán do aktivní služby, dosáhl hodnosti generálplukovníka (1917) a v letech 1917–1918 byl posledním rakousko-uherským místodržitelem v Haliči. Po roce 1918 žil v soukromí. Jeho mladším bratrem byl pražský arcibiskup Pavel Huyn.
Životopis náhled|vlevo|Generálplukovník hrabě Karl Georg Huyn (1917) náhled|vlevo|Karl Huyn s manželkou Ignatií, rozenou Lützowovou (1892) náhled|vlevo|Synové Karl a Johann (fotografie z týdeníku Sport und Salon, 1914) náhled|vpravo|Manželka Ignatia, rozená hraběnka von Lützow (fotografie z týdeníku Sport und Salon, 1914) Pocházel ze šlechtického rodu Huynů,MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti; díl I.; Praha, 2008; s. 397 (heslo Huyn) ISBN 978-80-257-0027-3 narodil se jako třetí syn generála hraběte Jana Karla Huyna (1812–1889) a jeho manželky Natalie, rozené hraběnky Sarntheinové (1826–1904).Rodokmen Huynů dostupné online Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1875; s. 387 dostupné online První vojenské vzdělání získal na kadetní škole v Sankt Pölten, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 80 dostupné online V roce 1879 nastoupil jako poručík k dragounskému pluku č. 2. později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni (1881–1883), Jako štábní důstojník poté sloužil v Mariboru a ve Lvově. V roce 1887 byl povýšen na kapitána a sloužil v Přemyšlu. V roce 1892 působil krátce jako vojenský attaché v Bukurešti Schematismus für das kaiserliche und königlie Heer für 1893; Vídeň, 1892; s. 179 dostupné onlineGothaischer genealogischer Hofkalender 1893; Gotha, 1893; s. 1006 dostupné online a v hodnosti majora byl pak jmenován šéfem štábu v Krakově. V roce 1899 byl povýšen na plukovníka a byl velitelem 2. hulánského pluku v Tarnówě, kde pak sloužil do roku 1905.Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1900; Vídeň, 1899; s. 173 dostupné online V roce 1905 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem jezdecké brigády ve Vídni.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 309 dostupné online Za plnění služebních povinností byl mnohokrát oceněn svými nadřízenými, vrchní velitel armády arcivévoda Bedřich vyzdvihl jeho účast na manévrech v roce 1910. V roce 1910 byl Huyn povýšen na polního podmaršála a převzal velení jezdecké divize v Krakově.Schematismus für das k.u.k. Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 133 dostupné online
První světová válka Před první světovou válkou zastával funkci generálního inspektora jezdectvaSchematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 73 dostupné online a k datu 1. května 1914 dosáhl hodnosti generála jezdectva. Na začátku první světové války byl jmenován velitelem nově zformovaného 18. armádního sboru a s ním byl začleněn do 4. armády generála Auffenberga na východní frontě.Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Jako sborový velitel obdržel také titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online Po prvních neúspěších u Komarówa byl již v září 1914 zbaven velení a odvolán do Vídně.
V roce 1917 byl znovu povolán do aktivní služby, byl povýšen do hodnosti generálplukovníkaSeznam generálů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online a stal se místodržitelem v Haliči, protože s místními poměry byl dobře seznámen díky dlouholeté předchozí službě u posádek v Krakově.Přehled představitelů státní správy v Haliči na webu worldstatesmen dostupné online Z titulu této funkce byl zároveň ředitelem zemského finančního ředitelství a zemské školní rady ve Lvově.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 996, 998 dostupné online V úřadu haličského místodržitele setrval do konce první světové války, po uzavření Brestlitevského míru ale propukly národnostní spory mezi Poláky a Ukrajinci a v oblasti Haliče měly rakousko-uherské úřady stále menší vliv. Haličský zemský sněm 30. října 1918 odhlasoval připojení Haliče k Polsku, navzdory tomu Huyn předal správu regionu do rukou ukrajinských úřadů, což vedlo k dalším konfliktům. K datu 1. prosince 1918 byl penzionován a od té doby žil v soukromí.Služební postup Karla Georga Huyna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 77 dostupné online
Tituly a ocenění Jako příslušník šlechtické rodiny byl v roce 1883 jmenován c. k. komořím.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1884; Vídeň, 1884; s. 188 dostupné online Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1914 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Karla Huyna in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 308 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Karla Huyna in: Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 4 dostupné online Od roku 1912 byl také čestným majitelem hulánského pluku č. 12 ve Varaždíně.Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 744 dostupné onlineHulánský pluk č. 12 na webu valka.cz dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1903) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1904) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1911) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1914) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1917) 60x60pixelů Bronzová vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1917)
Zahraničí 60x60pixelů rytíř Řádu nizozemského lva (1891, Nizozemsko) 60x60pixelů komandér Řádu rumunské koruny (1894, Rumunsko) 60x60pixelů komandér Řádu sv. Mořice a Lazara (1903, Itálie) 60x60pixelů Řád lva a slunce I. třídy (1909, Persie) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Alexandra (1909, Bulharsko) 60x60pixelů Řád pruské koruny I. třídy (1910, Německo) 60x60pixelů velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (1912, Sasko)
Rodina Jeho manželkou byla od roku 1892 hraběnka Ignatia Lützowová (1871–1956), která byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1922; s. 449–451 dostupné online Z manželství se narodili dva synové, starší Jan František (1894–1941) sloužil u rakousko-uherského námořnictva, mladší Karel Jiří (1898–1928) byl poručíkem v c. k. armádě.Rodina Karla Huyna na webu geni.com dostupné online
V armádě sloužili také Karlovi bratři Ludvík Josef (1852–1931) a Otto Alois (1859–1928), oba dosáhli hodnosti generálmajora. Další bratr Rudolf (1855–1918) byl státním úředníkem a poslancem říšské rady. Nejznámější ze sourozenců byl nejmladší bratr Pavel (1868–1946), který byl biskupem v Brně (1904–1916) a poté arcibiskupem v Praze (1916–1919), po vzniku Československa pobýval ve Švýcarsku a v Římě.
Karlovým bratrencem byl tyrolský místodržitel a rakouský ministr vnitra hrabě Friedrich von Toggenburg (1866–1958).
Odkazy
Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 165–166 (heslo Karl Huyn) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online () POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2005; Praha, 2005; 485 s. (heslo Huyn s. 167–172) ISBN 80-85955-29-6
Externí odkazy
Karl Huyn na webu valka.cz Karl Huyn na webu austro-hungarian army Karl Huyn in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Karl Georg Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Generálplukovníci Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Nositelé Řádu nizozemského lva Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Narození 18. listopadu Kategorie:Narození v roce 1857 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 21. února Kategorie:Úmrtí v roce 1938 Kategorie:Úmrtí v Bolzanu Kategorie:Muži