Alois Metelák (16. září 1897 MartiniceMatriční záznam o narození a křtu – římskokatolická farnost Proseč u Skutče – 4. listopadu 1980 Železný Brod) byl architekt, malíř, sklářský výtvarník, pedagog a ředitel Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě. Patří mu zásluha o moderní výtvarnou orientaci železnobrodské školy a jejího odborného renomé doma i v zahraničí.Alena Adleroví, in: Horová A (ed.), NEČVU 1995, s. 507 Je řazen k významným architektům funkcionalismu.Jan Randáček, Architekt Metelák si navrhl prostornou funkcionalistickou vilu, Novinky.cz 2013
Životopis Alois Metelák pocházel z rodiny domácího soustružníka dřeva (dýmkaře) a měl být pokračovatelem otcovy živnosti. Roku 1910 rodinu během tyfové epidemie navštívil okresní lékař MUDr. V. Barkman, který si všiml jeho talentu a zprostředkoval mu další vzdělání na měšťanské škole v Poličce a poté studium na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Barkman ho po celou dobu studia finančně podporoval a Metelák mu svou vděčnost projevoval až do smrti. Byl velmi pracovitý a cílevědomý a patřil k dvanácti studentům z původních 60 uchazečů, kteří na škole po prvním semestru pokračovali ve studiu. Roku 1913 byl nejprve v malířské škole prof. E. Dítě a A. Hofbauera, poté do roku 1916 u Františka Kysely.Kapusta J, 1975 Na jeho doporučení přešel do speciální školy pro architekturu k Josipu Plečnikovi, kde studium roku 1920 zakončil.Antonín Langhamer: Alois Metelák - ředitel sklářské školy v Železném Brodě, Sklář a keramik 7-8, 2015, s. 152 S Plečnikem a později také s grafikem Jaroslavem Vodrážkou putoval za lidovou architekturou na Východní Slovensko.Antonín Langhamer: Alois Metelák - ředitel sklářské školy v Železném Brodě, Sklář a keramik 7–8, 2015, s. 153
Od roku 1920 byl profesorem na Zemské odborné škole pro zpracování dřeva a kovů v Litomyšli. Odtud byl po roce přeložen do Zemské průmyslové školy v Mladé Boleslavi. Napsal zde učební text Nauka o tvaru pro 1. ročník řemeslnické školy. Roku 1923 se v Jablonci nad Nisou seznámil s tamní bižuterní a sklářskou výrobou a v září roku 1924 byl Ministerstvem školství a národní osvěty jmenován prozatímním správcem nově založené Státní odborné školy sklářsko-obchodní v Železném Brodě nejprve na zkušební rok a ředitelem školy definitivně 21. října 1925. Během jeho ročního působení se mu podařilo pozvednout úroveň školy natolik, že již roku 1925 představila své sklo na Světové výstavě uměleckoprůmyslových výrobků v Paříži a získala celkem 6 ocenění (A. Metelák za návrhy z doby působení v Mladé Boleslavi a její zakládající pedagog Jaroslav Brychta Grand Prix za své skleněné figurky).Antonín Langhamer, Pětaosmdesátiny sklářské školy v Železném Brodě, Sklář a keramik 1–2, 2006, s. 7–15
Když byla roku 1925 dokončena stavba školy, Metelák již měl sestaven kvalitní pedagogický sbor z absolventů pražské Uměleckoprůmyslové školy (Ladislav Přenosil, Zdeněk Juna, Oldřich Žák). V průběhu 20. a 30. let škola často vystavovala v zahraničí. Na Světových výstavách v Bruselu (1935) a v Paříži (1937) získala Grand Prix za expozici skla. Roku 1932 se změnil název školy na Státní československá odborná sklářsko-obchodní škola v Železném Brodě a od téže doby se ve škole konaly každoročně v letních měsících výstavy skla. Metelákovi se podařilo provést školu i hospodářskou krizí ve 30. letech, aniž by musel omezit výuku a propustit pedagogy.Antonín Langhamer: Alois Metelák - ředitel sklářské školy v Železném Brodě, Sklář a keramik 7–8, 2015, s. 154 Roku 1934 byl stipendistou Svazu československého díla a pracoval v Rücklově sklárně v Nižboru.Matyášová E (ed.), 1993, s. 42 Za Protektorátu v letech 1939–1945 byla jedinou sklářskou průmyslovou školou na českém území.
Aloisi Metelákovi se jako řediteli nedařilo získat na Ministerstvu stálé pracovní smlouvy pro pedagogy, na kterých mu záleželo (Božetěch Medek, Miloslav Janků), ani dodatečné finance na výstavy, které byly pro prezentaci školy zcela zásadní. Někteří zaměstnanci mu vyčítali, že odvádějí práci navíc, aniž by za ni dostali zaplaceno. Po komunistickém převratu v únoru 1948 ho obvinili z nedostatku „sociálního cítění“ a na popud členů KSČ ho funkce zbavili. Po nuceném odchodu působil do ledna 1952 jako pedagog na Vyšší škole uměleckého průmyslu klenotnického v Turnově.Antonín Langhamer: Alois Metelák - ředitel sklářské školy v Železném Brodě, Sklář a keramik 7-8, 2015, s. 155
Roku 1952 byl pro údajnou nadbytečnost propuštěn a jelikož nedostal další nabídku uplatnění ve školství, požádal o invalidní důchod. Roku 1953 mu na anonymní udání jako „horlivému přisluhovači kapitalismu a nepříteli pracujícího lidu” byl tento důchod snížen na 400 Kč a trvalo půl roku, než odvolací komise verdikt zrušila.Antonín Langhamer: Alois Metelák - ředitel sklářské školy v Železném Brodě, Sklář a keramik 7-8, 2015, s. 156
Před rokem 1948 podnikl studijní cesty do Itálie (1921), Německa (1922), Podkarpatské Rusi a na Slovensko (1923, 1924), Francie, Belgie a Londýna (1925), Švédska, Dánska a Norska (1926), Itálie a Rakouska (1927), Německa a Holandska (1928), Francie a Španělska (1929), Německa, Dánska a Švédska (1931), Francie (1932), Kodaně a Švédska (1933), Belgie (1935), Itálie, Lublaně a Vídně (1936), Francie (1937), Kodaně a Švédska (1947). V 60. letech navštívil Jugoslávii (1966, 1968).Zasloužilý umělec arch. Alois Metelák, Turnov 1967
V letech 1926–1948 se podílel na budování a úpravě Muzea v Železném Brodě a od roku 1934 byl předsedou tamního Muzejního spolku.Michaela Vacatová, 2011, s. 42 V letech 1931–1938 řídil obrazovou část časopisu Sklo a bižuterie. Publikoval články v časopisech Sklo a bižuterie, Horizont, Měsíc, Beseda, Pestrý týden, Tvar, Československo, Umění a řemesla, Czechoslovak Glass Review, Sklář a keramik aj.
Umělecký přínos a význam Aloise Meteláka jako ředitele školy znovu ocenili historikové umění Raban, Hetteš, Pečírka, Pohribný a Langhamer články v tisku koncem 50. a v průběhu 60. let (souhrn ve stručném katalogu z roku 1967).50 let výtvarné práce Aloise Meteláka, 1967 Roku 1967 při příležitosti 70. narozenin mu byl udělen titul zasloužilý umělec, navzdory protestům organizace KSČ v železnobrodské škole. Zemřel 4. listopadu 1980, krátce po své poslední výstavě v Oblastní galerii v Liberci. Jeho synové Milan a Luboš jsou rovněž sklářskými výtvarníky. Luboš Metelák se podílel na realizaci některých děl Aloise Meteláka.
Ocenění (výběr) 1925 – diplom a stříbrná medaile, Světová výstava uměleckoprůmyslových výrobků v Paříži 1926 – První cena, soutěž ČOS na sklo 1928 – dvě 1. a 2. ceny v soutěži na broušené a souborové sklo 1935 – Čestný diplom, Světová výstava v Bruselu 1936 – 2. a 3. cena za monumentální skleněný předmět pro Světovou výstavu v Paříži 1937 1940 – Grand Prix, Trienále skla v Miláně 1967 – zasloužilý umělecArchitekt Alois Metelák – zasloužilý umělec, Zpravodaj Vlastivědného kroužku 4, Litomyšl 1969, č. 9–10 , s. 2–4
Dílo náhled|Alois Metelák. pomník J. A. Komenského na Komenského náměstí v Litomyšli náhled|Alois Metelák, Památník českým bratřím na Růžovém paloučku Alois Metelák se již během studia účastnil architektonických soutěží (Vinohradský kostel a úprava nám. Jiřího z Poděbrad, Památník padlým – se sochařem B. Stefanem), navrhoval nábytek a interiéry nebo vzory upomínkových předmětů z kovu, dřeva, keramiky a skla. Vytvořil projekt Národopisného muzea československého a pavilonu lidového umění v Praze, navrhl vlajku pro uvítání T. G. Masaryka ve vlasti a reprezentační salonek pro ministra zahraničí. Spolu s arch. A. Dryákem upravil stadion na Letné pro Všesokolský slet.
V Litomyšli navrhoval nábytek i náhrobní kameny, vytvořil památník J. A. Komenského, Památník českým bratřím na Růžovém paloučku u ÚjezdceLitomyšlský architektonický manuál: Alois Metelák (1921, z mědi dovezené legionáři z Ruska)LAM: Památník českým bratřím na Růžovém paloučku a projekt vily pro továrníka Kusého ve Skutči.
V Mladé Boleslavi se zabýval zejména architektonickými návrhy (průmyslové školy v Mladé Boleslavi a Kutné Hoře), návrhy nábytku, bytových doplňků (vykládaná zástěna, 1923, vystavena v Paříži 1925), lustrů, plakátů, diplomů nebo sokolského praporu.
Po příchodu do Železného Brodu dal jako pedagog a ředitel sklářské škole potřebný dlouhodobý program a vytvořil z ní středisko nové a moderní sklářské tvorby.Langhamer A, 1979, nestránkováno Sám vedl oddělení broušení skla, pro které vytvářel vzory. Navrhoval také základní tvary skleněných výrobků, které žáci zušlechťovali rytím v dílně L. Přenosila nebo malbou u prof. Juny. Sklo objednával v deseti sklárnách, protože škola svou vlastní huť neměla. Podle jeho návrhů byly ve školních dílnách zhotoveny stovky váz, mís, reprezentačních pohárů a nápojových souprav.Antonín Langhamer: Zasloužilý umělec Alois Metelák - kresby a pastely, 1980
Jeho výtvarný styl se v průběhu let měnil od počátečního ovlivnění kubismem a výtvarným stylem Artělu, přes funkcionalismus až k poetismu 30. let, který byl ovlivněn citovou atmosférou doby a vzrůstajícím národním uvědoměním v reakci na politický vývoj v Německu a nebezpečí fašismu. Byl dobře obeznámen se sklářstvím benátským, francouzským, německým a švédským, domácí i evropskou architektonickou avantgardou i se zásadami německého Bauhausu.Antonín Langhamer: Alois Metelák: Životní dílo, 1967 Razil požadavek funkčnosti a přehlednosti, obrysově jasných hladkých tvarů a střídmého a tlumeného barevného ladění. Již před rokem 1930 se poučil z progresivního švédského sklářství, opustil ornament a nádoby zušlechťoval hranováním nebo rytmickým členěním povrchu jednoduchým brusem, respektujícím tvar. Jeho tvůrčí doménou se stalo broušené sklo, které svou potřebou přísného řádu bylo blízké jeho architektonickému cítění. Kromě toho se zabýval dekorativním foukaným sklem. Byl autorem dvou nápojových souborů z tenkého foukaného skla, které pak několik let vyráběly sklárny v Harrachově a Dobroníně (Inwald). Soubor z roku 1928Nápojová a dezertní souprava – 45 ks, Metelák Alois (1897–1980), Družstevní práce Krásná jizba, Aukční dům Sýpka byl průkopnickým činem výtvarníka při designu skla denní potřeby a prodával se v Krásné jizbě v Praze jako jeden z prvních souborů Družstevní práce.Adlerová A, 1963
Roku 1925 architektonicky upravil objekt vodovodu v Železném Brodě a roku 1927 naposled obeslal architektonickou soutěž (kostel sv. Václava ve Vršovicích) a získal jedno z ocenění. Roku 1930 se k 10. výročí školy v Železném Brodě konala velkolepá Jubilejní výstava československého skla a bižuterie, kterou shlédlo asi 155 000 návštěvníků a měla recenze i v zahraničním tisku.Langhamer A, 1999, s. 145 Alois Metelák pro ni navrhl výstavní pavilony a 18 prodejních stánků. Počátkem 30. let byla před školou odhalena socha T. G. Masaryka (autorem byl František Bílek) podle architektonického návrhu Aloise Meteláka.Petra Hejralová, Památník Svobody v Železném Brodě, Fontes Nissae VIII, 2007, s. 187-197 Ve stráni nad školou vyprojektoval čtvrť funkcionalistických vil, které se přezdívá „železnobrodský Bauhaus“.Jablonec/Gablonz: Vlastimila Rady | Železný Brod - Spořilov 532 V Železném Brodě a okolí byl autorem několika dalších domů, včetně vlastní vily,Slavné vily: Vlastní dům Aloise Meteláka památníků válek, náhrobků a soklů.
Během působení na šperkařské škole v Turnově vytvořil v letech 1948–1952 velké množství vzorů rytin s motivy Českého ráje. V následujících letech spolupracoval s Ústředním výtvarným střediskem průmyslu skla a keramiky v Praze a s n.p. Železnobrodské sklo, ale do výroby se dostalo jen několik jeho návrhů (nápojový soubor a několik broušených váziček). Navrhoval šperky pro družstvo Soluna, obesílal soutěže na plakáty, letáky a loga, spolupracoval s Městským muzeem i s divadlem, pro které navrhoval plakáty a scény. Jeho poslední prací byl návrh praporu pro hudbu Hradní stráže (1978). Od počátku 50. let se vracel ke krajinářské malbě, pro kterou čerpal náměty v Železném Brodě a v Pojizeří.
Realizace