Ladislaus hrabě Pejacsevich z Veröcze ( Ladislaus Johann Josef Nikolaus Graf Pejacsevich von Veröcze, veröczei gróf Pejácsevich László János József Miklós, Ladislav grof Pejačević Virovitički) (14. listopadu 1828 Pešť – 30. ledna 1916 Vídeň) byl rakousko-uherský důstojník a dvořan chorvatského původu. Jako dobrovolník sloužil v rakouské armádě, později zastával vysoké funkce u císařského dvora ve Vídni, v letech 1881–1896 byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Karla Ludvíka. V roce 1908 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.
Životopis náhled|vlevo|Erb rodu Pejacsevichů Pocházel ze starého chorvatského šlechtického rodu Pejačevićů povýšeného v roce 1772 do hraběcího stavu,Ottův slovník naučný, díl XIX.; Praha, 1902 (reprint 2000); s. 406 (heslo Pejačević) ISBN 80-7185-274-0 narodil se jako druhorozený syn chorvatského politika Petra Pejačeviće (1804–1887), ministra uherské vlády. Matka Františka (1804–1875) pocházela z rodu Esterházyů.Rodina Petra Pejacseviche na webu geni.com dostupné online Ladislav vstoupil jako dobrovolník do armády a zúčastnil se bojů proti maďarským povstalcům, v roce 1850 byl již poručíkem u 1. dragounského pluku.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1852; s. 436 dostupné online Po uzavření manželství armádu opustil, mimo aktivní službu byl ale později povýšen na majora. Později působil u císařského dvora, v roce 1877 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence a v letech 1881–1896 zastával funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Karla Ludvíka, mladšího bratra Františka Josefa.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 261, 267 dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1889; Gotha, 1889; s. 735–736 dostupné online Po úmrtí Karla Ludvíka pak zastával post nejvyššího hofmistra u jeho dcery arcivévodkyně Marie Annunziaty, abatyše Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze (1896–1900).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1898; Vídeň, 1897; s. 43 dostupné online Jako vlastník fideikomisu získal také dědičné členství v uherské Sněmovně magnátů.KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 12, 35 ISBN 978-80-254-9315-1Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 699 dostupné online
Byl majitelem několika velkostatků, hlavním rodovým sídlem byl zámek Retfalu (dnes součást Osijeka) z přelomu 18. a 19. století. Další majetky vlastnil v dnešním Srbsku (Ruma). Protože zemřel bez mužského potomstva, statky přešly po jeho smrti na spřízněnou rodinu Clary-Aldringenů, která je po rozpadu monarchie prodala (1919). Ladislaus se mimo jiné uplatnil jako amatérský malíř, jeho tvorbu pedagogicky ovlivnil Franz Alt.NAJCER SABLJAK, Jasminka: Odkaz uměleckých děl a rukopisů hraběte Ladislava Pejačeviće z Retfaly a Rumu dostupné online
Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1896) rytířského kříže uherského Řádu sv. Štěpána (1878),Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 59, 63 dostupné online vzhledem ke svému dlouholetému působení u dvora obdržel několik ocenění také od zahraničních panovníků. Byl nositelem ruského Řádu sv. Anny a Řádu sv. Stanislava, pruského Řádu červené orlice, Řádu pruské koruny, nositelem velkokříže španělského Řádu Isabely Katolické, saského Albrechtova řádu a württemberského Fridrichova řádu.Přehled řádů a vyznamenání Ladislause Pejacseviche in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1899; Vídeň, 1899; s. 39 dostupné online Při příležitosti 80. narozenin byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna (1908).Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna ve 20. století dostupné online
Rodina V roce 1857 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Terezií Černínovou z Chudenic (1829–1916), dcerou Evžena Karla Černína. Marie Terezie se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství se narodilo pět potomků, čtyři dcery a jeden syn zemřelý v dětství.Rodokmen Pejacsevichů na webu euweb.cz dostupné onlineRodina Ladislause Pejacseviche na webu geni.com dostupné online
1. Františka Romana (1859–1938), c. k. palácová dáma, ∞ 1884 Manfred hrabě von Clary-Aldringen (1852–1928), rakouský ministerský předseda 1899, zemský prezident ve Slezsku 1896–1898, místodržitel ve Štýrsku 1898–1918, c. k. tajný rada, komoří 2. Karolína Marie (1861–1927), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1891 Rudolf hrabě Bellegarde (1862–1937), nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Valerie, c. k. plukovník, c. k. komoří 3. Nikolaus (1862–1863) 4. Marie Anna (1863–1901), jeptiška 5. Marie Terezie (1867–1953), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1885 Julius hrabě von Seilern und Aspang (1858–1932), c. k. komoří, rytmistr
Jeho mladší bratr Nikolaus Pejacsevich (1833–1890) sloužil v armádě, od mládí vynikal jako důstojník jezdectva, byl vážně zraněn v bitvě u Hradce Králové a nakonec v hodnosti generála kavalerie zastával post velitele armádního sboru v Budapešti.
Odkazy Reference
Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Chorvatští šlechtici Kategorie:Členové Sněmovny magnátů Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Nositelé Řádu Isabely Katolické Kategorie:Narození 14. listopadu Kategorie:Narození v roce 1828 Kategorie:Narození v Budapešti Kategorie:Úmrtí 30. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1916 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži