Jacques Derrida [žak derida] (15. července 1930 El-Biar, Alžírsko – 9. října 2004 Paříž) byl francouzský filozof považovaný za zakladatele dekonstrukce. Jeho dílo kromě filozofie výrazně ovlivnilo také literární vědu a další obory v Evropě i v USA.
Život Narodil se v Alžírsku v sefardské rodině, za války byl proto vyloučen ze škol a od roku 1949 žil v Paříži. Už za studentských let četl velké filozofy, například Nietzscheho, Rouseaua, Kierkegaarda, Bergsona, Heideggera, A. Gida a A. Camuse.
Vystudoval lyceum Louis-le-Grand a v letech 1952–1954 École normale supérieure, kde se spřátelil se sociologem Pierrem Bourdieuem. V letech 1953–1954 pracoval v Husserlově archivu v Lovani, během studií ho dále ovlivnili Louis Althusser, Jean Hyppolite, Jean Cavaillès a Michel Foucault. Roku 1956 získal stipendijní pobyt na Harvardově univerzitě.
Roku 1957 se oženil s psycholožkou M. Aucouturierovou. Roku 1959 poprvé navštívil Prahu.
Po absolvování vojenské služby v Alžíru pracoval v letech 1960–1964 jako asistent filozofie na Sorbonně. Roku 1964 poprvé přednášel v USA na Johns Hopkins University v Baltimore. Poté působil jako profesor na Yale a na Cornell University a na mnoha dalších univerzitách přednášel. V letech 1965–1983 působil jako docent dějin filozofie na École normale supérieure.
Roku 1981 založil spolu s Jean-Pierre Vernantem francouzskou sekci Vzdělávací nadace Jana Husa na pomoc československým intelektuálům a přednášel v domácím semináři L. Hejdánka. Tajná policie mu do zavazadla vpašovala drogy, takže byl zatčen a vypovězen z ČSSR. Od roku 1983 až do smrti byl Derrida profesorem filozofie na EHESS v Paříži a účastnil se i letních seminářů francouzsko-české Asociace Jana Husa.
Je pochován na hřbitově v Ris-Orangis.
Myšlení a dílo náhled|259x259px|Chinmoy Guha v rozhovoru s J. Derridou (vpravo) Roku 1967 na sebe Derrida poprvé upozornil třemi závažnými spisy: „O gramatologii“ (De la grammatologie), „Hlas a fenomén“ (La Voix et le phénomène) a „Písmo a rozdíl“ (L'écriture et la différence). Celkem publikoval 80 knih a množství článků a rozhovorů.
Jeho obtížné a čtenářsky náročné dílo lze vystihnout jen velmi přibližně. Je ovlivněno zejména Husserlem, Heideggerem a Lévinasem a kriticky zkoumá vztahy mezi tradičně protikladnými pojmy, jako je například v lingvistice slovo psané a mluvené, v psychoanalýze rozum a šílenství, v literatuře doslovný a obrazný smysl a v teorii genderu mužské a ženské. Všechny odpovídají ontologickému protikladu mezi smyslově vnímaným a srozumitelným, případně mezi jeho variantami, například vnitřní a vnější, racionální a iracionální, smysl a nesmysl nebo zakládající a založené. Jak ukázal Ferdinand de Saussure, význam znaku ani slova není obsažen v nich samých, nýbrž v rozdílu (différence) vůči ostatním znakům v rámci určitého systému. Rozdíly vznikají v procesu či „hře“ jakéhosi časového odkládání, pro nějž Derrida zavedl neologizmus différance (od différer, odkládat).náhled|344x344px|Jeho hrob na hřbitově v Ris-Orangis, nedaleko PařížeVelké polemiky vyvolal pojem dekonstrukce, inspirovaný Heideggerem. Znamená něco jako „konstruktivní destrukce“, převracení a rozkládání tradičních významových opozic, aby se jejich složky uvolnily z těchto zkamenělých spojení a daly se znovu oživit v nových souvislostech. Tak podle Derridy západní tradice preferuje mluvené slovo před psaným, protože v něm vidí „život“ a „přítomnost“; ve skutečnosti dává přítomnost smysl jen v protikladu k nepřítomnosti a každé bytí se odehrává právě mezi nimi. Derrida pro to přejímá Lévinasův pojem „stopa“ (la trace), která je přítomným dokladem (nyní) nepřítomné přítomnosti.
Jiné významné téma Derridou řešené je dar. Pokud něco jako dar je, nemá a nedá se o něm nic dozvědět a nemůže tedy nikdy být přítomný; kdyby se vyjevil, vyvolá jen „narcisistické přisvojení zpět“, ať už v podobě protidaru nebo vděčnosti. Dar tedy musí zůstat tajemstvím. Jen takovým darem se přerušuje „nekonečný řetěz směn“ – a tedy opakování téhož – na němž je založen oběh peněz a ekonomika.
Ve vztahu k budoucnosti Derrida kritizuje představu předvídání a očekávání, protože se sice obracejí do budoucnosti, ale zároveň ji jako očekávanou neutralizují. Skutečná budoucnost je jen zcela neočekávaná „událost“, čiré překvapení, protože jen to je opravdu „nové“. Na mnoha místech věnuje pozornost smrti a smutku (truchlení, le deuil): „smrt není vně života, za jeho hranicí, nýbrž se do něho vepisuje zevnitř“ a působí dávno před smrtí. Kritizuje Heidegerův výklad smrti jako možnosti, že všechny možnosti skončí: jak by se taková možnost mohla člověku vyjevit a přitom zůstat jen možností? Stejně jako dar nebo spravedlnost se Derridovi i smrt ukazuje jen jako ne-možnost.
Pourquoi la guerre? 19. února 2003 se setkali dva z nejvýznamnějších francouzských filozofů, Jean Baudrillard a Jacques Derrida, aby společně s Reném Majorem a Alainem Greshem kontroverzně diskutovali o jedné z významných otázek minulosti i současnosti, která zní Pourquoi la guerre?, tedy „Proč válka?“ Stalo se tak za přítomnosti asi 500 osob. Tato diskuse byla zaznamenána a posléze vydána ve zvukové formě jako volně přístupná na DVD. Oba filozofové se zamýšleli nad tím, jaké nové významy je nutno hledat pro pojmy jako válka, terorismus, suverenita států a demokracie. Se zaměřením na pojem „demokracie“ debatovali o tom, zda demokracie má, nebo nemá budoucnost. Dalším tématem byly úvahy, zda lze předvídat, že se ve světě prosadí nová forma univerzality.
Obrat ke zvířeti Jacques Derrida je všeobecně uznáván za svůj přínos k „obratu ke zvířeti“, tedy k posunu ve filozofickém diskurzu, který se zabývá významem zvířat v lidské kultuře a společnosti. Ve své vlivné knize „The Animal That Therefore I Am“ a dalších spisech Derrida zpochybnil antropocentrický pohled na svět, který po staletí ovládal západní myšlení. Tvrdil, že zacházení se zvířaty jako s pouhými předměty vychází z chybného chápání podstaty zvířete. Derridovo dílo inspirovalo mnoho dalších badatelů v oblasti studia zvířat, včetně těch, kteří dále zkoumali důsledky jeho myšlenek pro etiku a práva zvířat a vztah mezi lidmi a ostatními zvířaty. Jeho vliv je patrný mimo jiné v pracích badatelů, jako jsou Donna Haraway, Cary Wolfe a Vinciane Despret.
V knize „The Animal That Therefore I Am“ se Derrida zamýšlí nad svým zážitkem, kdy viděl, jak ho pozoruje kočka v koupelně a po jeho svlečení do sprchy odchází. To jej přivedlo ke zpochybnění tradičního filozofického rozlišování mezi lidmi a zvířaty. Tvrdí, že toto rozlišení je založeno na představě člověka jako mluvícího subjektu, zatímco zvířata jsou vnímána jako pouhé objekty či automaty. Poukazuje však na to, že lidé sami nejsou plně sebevědomými a autonomními subjekty, ale jsou spíše podmíněni a ovlivněni jazykem, kulturou a historií. Proto tvrdí, že hranice mezi lidmi a zvířaty není tak jasná, jak se často předpokládá. Dále se zde Derrida zabývá různými filozofickými a literárními díly na téma zvířat, včetně Heideggera, Nietzscheho a Kafky.
Soudobá kritika Derridovy texty vyvolávaly pozornost a nadšení, ale také odpor a zásadní kritiku. Derrida dostal v USA přes 20 čestných doktorátů, ale v roce 1992 se na anglické Cambridgské univerzitě proti jeho čestnému doktorátu zvedl hlasitý protest. Filozofové anglosaské školy filozofie jazyka mu vytýkali nejasnost a obtížnou srozumitelnost a také relativismus a nezodpovědnost. John Searle ho nazval „nefalšovaným šarlatánem“. Fyzik Alan Sokal svou kritiku demonstroval vytvořením vědeckého hoaxu: do amerického postmodernistického časopisu Social text poslal fingovaný článek „Překračovat hranice: za transformativní hermeneutiku kvantové gravitace“, který vypadal jako postmoderní text, ale obsahoval vážné věcné chyby. Časopis článek bez recenzního řízení otiskl, načež Sokal veřejně oznámil, že to byl podvrh. O rok později vydal s Jeanem Bricmontem knihu „Intelektuální podvody“, kde ostře kritizoval a napadal postmoderní filozofii včetně Derridovy.
České překlady Politiky přátelství, česky 1994 Násilí a metafyzika, česky 2002 Síla zákona – „mystický základ autority“, česky 2002 Co přinese zítřek? – dialog, česky 2003 Tradice vědy a skrývání smyslu – komentář k Husserlovu Původu geometrie, česky 2003 Víra a vědění – Století a odpuštění – rozhovor Michela Wieworky s Jacquesem Derridou, česky 2003 Filosofie v době teroru. Rozhovor s J. Derridou a J. Habermasem, česky 2005
Reference
Odkazy
Literatura Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998..Heslo Derrida Jacques, str. 85 Filosofický slovník Universum. Praha: Knižní klub 2009. Heslo Derrida Jacques, str. 69 Ladislav Hejdánek, Případ filosofa Jacquesa Derridy v širších souvislostech, in: Informace o Chartě 77 5, 1982, č. 1, s. 9–11, elektronicky zde.
Související články Dekonstrukce Poststrukturalismus Sokalova aféra
Externí odkazy
Pořad Českého rozhlasu Plus: Od filozofie k pašování drog; podrobné informace o životě Jacquese Derridy, citace z rozhovorů a jeho knih, rozbor události v Praze.
Životopis na Le bon usage Články a interviews J. Derridy Les Lettres Françaises – rozhovor Derrida-Birnbaum o 11. září 2001 Autour de Derrida – články v časopisu Sens Public Derridova odpověď na Sokalovu knihu v Le Monde
Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Derrida Jacques Výňatek z Of Grammatology Výňatek z Archive Fever „Speech and writing according to Hegel“ Výňatek z „Différance“ „Letter to a Japanese Friend“ „Structure, Sign, and Play in the Discourse of the Human Sciences“ Výňatek ze „Signature, Event, Context“ Výňatek z „Plato's Pharmacy“ Výňatek z „Psyche“
Kategorie:Francouzští filozofové Kategorie:Židovští filozofové Kategorie:Postmodernističtí filozofové Kategorie:Ontologové Kategorie:Filozofové 20. století Kategorie:Narození v roce 1930 Kategorie:Úmrtí v roce 2004 Kategorie:Muži Kategorie:Absolventi École normale supérieure Kategorie:Narození 15. července Kategorie:Černé nohy Kategorie:Narození v Alžíru