Jako jiné lokomotivky v monarchii, vyráběly i První českomoravská továrna na stroje v Libni a Breitfeld & Daněk ve Slaném na zakázku C.k. vojenských polních drah v roce 1918 malé trojspřežní úzkorozchodné tendrové parní lokomotivy řady R IIIc, s čísly v intervalu 231 až 325. Lokomotivy byly určeny pro vojenský provoz na rozchodu 600 mm za liniemi bojišť 1. světové války. V novém Československu je dostalo do správy železniční vojsko, u kterého dostaly řadu U 34.6. Uplatnění v poválečné době našly především na průmyslových, důlních a hospodářských malodrahách.

Koncepce a výroba Vzhledem ke svému určení mělo jít o stroje lehké, přitom robustní, schopné provozu i po nekvalitních tratích pod málo kvalifikovanou obsluhou a při minimální údržbě. Jelikož šlo o koncepci vhodnou i pro stavební, důlní a hospodářské drážky, výroba a vývoj obdobných lokomotiv pokračovala i v poválečných letech.

První českomoravská (PČM) využívala ve výrobě osvědčenou koncepci lokomotiv R IIIc i nadále. Odvodila z ní a r.1921 pro stavební a průmyslové drážky jako tovární typ B600/50 vyrobila 7 obdobných dvojspřežek. Mimo to se od trojspřežních strojů odlišovaly i kratší délkou a o něco kratším kotlem. Stejný kotel použila i v r.1923 při přestavbě pův. lokomotivy R IIIc 289 pro Ferrovii, vznikl tak „hybridní“ typ C600/50. v tomto provedení byly čs. železničnímu vojsku v letech 1923–1924 a 1928 dodány čtyři další lokomotivy. V téměř stejném provedení jako z r. 1918 pak, už jako ČKD, resp. ČMS, libeňská lokomotivka vyrobila ještě v letech 1939–1941 dalších jedenáct lokomotiv C m2t pro protektorátní a německé stavební firmy.

Jednotlivé dodávky lokomotiv vycházejících z konstrukce lokomotivy R IIIc 231–325:Paľuv, Zdeněk: Lokomotivy R IIIc z První českomoravské u nás. Svět (velké i malé) železnice I/1(1), str.18, Corona Praha 2002, ISSN 1213-7219.

TypKsLokomotivkaInterval výr. č./rok výr.ZákazníkR IIIc 231–30575PČM Praha-Libeň727–801/1918kkHBR IIIc 306–32015Breitfeld & Daněk Slaný150–164/1918kkHBR IIIc 321–3255Breitfeld & Daněk Blansko165–169/1919MNOC 600/5010ČKD Praha-Libeň?/1923, 1928MNO, průmyslC 600/5011BMMF/ČMS Prag/Praha?/1939–1940průmysl

Technické provedení alt=Typeskizze der Rollbahnlokomotive RIIIc aus Prvni Ceskomoravska und Nachfolgerin|vlevo|náhled|Typové náčrty lokomotivy R IIIc, čísla 231–325 a její poválečné následovnice z ČKD C600/50Lokomotivy měly vnitřní rám, snýtovaný z plechů. Kola byla kotoučová. Topeniště bylo u válečné výroby ocelové, přinejmenším u vojenských strojů ale bylo při generálních opravách mezi lety 1925–1931 vyměněno za měděné. Parní stroj na mokrou páru byl dvouválcový dvojčitý, s vnějším rozvodem Heusinger a plochými šoupátky. Kotel, byť na provozní tlak 12 atm, byl zkoušen na 18 atm. Na kotli byl umístěn písečník a parní dóm s pojistnými ventily systému Pop-Coale, před dómem byl šoupátkový regulátor. Napaječe byly ssací, pro doplňování vody z vodních toků byla lokomotiva vybavena i pulzometrem. Dva postranní vodojemy (když v levém byl umístěn i uhlák) a další vpředu v rámu pojmuly celkem 1000 litrů vody. Nápravová ložiska byla kluzná, uložená v rámu napevno. Budka byla celoplechová nýtovaná, charakteristického zaobleného tvaru. Brzda byla pouze ruční pro lokomotivu.

Stejného provedení byla i dvacítka lokomotiv od fy Breitfeld & Daněk (B&D) ze Slaného, když posledních pět z nich bylo dodáno až po válce ze závodu v Blansku.

Meziválečné lokomotivy z let 1923–1928 se odlišovaly mj. o 137 mm kratším kotlem s výhřevnou plochou 18,08 m², ale s možným vyšším provozním tlakem a tedy i výkonem. Pojistné záklopky byly pérové. O 150 mm kratší byla i celková délka, byly i o ca. 400 kg lehčí. Také dostaly baňatý komín. U 11 lokomotiv z let 1939–1941 se výrobce vrátil k původním rozměrům, výkon byl zvýšen na 70 k.

Provoz vlevo|náhled|Lokomotiva č. 3 mladějovské lupkové drážky, původně R IIIc 321 (Breitfeld & Daněk 165/1919); MPŽ Zbýšov 2011 Lokomotivy měly být provozovány na polních zásobovacích drážkách za bojovými liniemi východní (haličské, ruské) a hlavně jižní (italské, balkánské) fronty, a na pro vojenské zásobování důležitých hospodářských železnicích v zázemí. Od výrobců lokomotivy za armádu přebíral a spravoval C.k. železniční a telegrafní pluk, základnou v Korneuburgu u Vídně. Fyzicky byly dodávány do distribučních depotů Wegscheid u Lince (H. Rakousy), Feldbach (Štýrsko) a Vrútky (SK), a odtud předisponovány do lokalit nasazení jak v zázemí, tak do oblastí bojů na Ukrajině, v Bukovině, Itálii a na Balkáně.

Až 27 strojů z PČM bylo za války ztraceno, vesměs v Itálii; lokomotivy z B&D přežily všechny. Vzhledem k pozdní době dodání už ale část vyrobených do válečného dění nezasáhla. Ty byly na konci války jako nadbytečné, často už obratem přímo z výroby, pronajímány těžařským, stavebním a hospodářským firmám v bývalé monarchii. Stroje se tak dostaly různým civilním zájemcům na úzkokolejky v Polsku, Rakousku, Jugoslávii, Itálii či Rumunsku. Přitom bývaly různě upravovány podle potřeb provozovatele, nejčastěji byl přizpůsobován jejich rozchod.

Provoz v Československu Při poválečném dělení majetku mezi nástupnické země připadlo Československu 10 lokomotiv R IIIc ze série 231–325, jejich správu v roce 1919 převzalo ministerstvo národní obrany – vojenská správa železničního materiálu, resp. 1. železniční pluk dislokovaný v Pardubicích. Z nich 3 stroje zůstaly pro potřeby výcviku nebo v uložených zásobách, ostatní byly pronajaty a později odprodány firemním zájemcům. Dvě další lokomotivy získala firma Ferrovia pro své komerční aktivity nákupem v zahraničí. (ohledně detailů provozu viz dokument v Galerii)

Lokomotivy R IIIc, které zůstaly přímo čs. železničnímu vojsku, byly po roce 1932 a ještě znovu v roce 1938 administrativně přečíslovány podle schématu ČSD. Stroje z PČM spolu se stroji dodanými už z ČKD po válce (1921–1928) dostaly nejdříve řadu 34.1 (bez „U“), a posléze U 34.6 (inv.č. 03-09). Lokomotivy železničního vojska byly v březnu 1939 převzaty vrchním velitelstvím říšských ozbrojených sil (OKH) a ve víru následných válečných událostí vesměs ztraceny. Stroje používané ve stavebních a průmyslových podnicích se obvykle udržely v provozu až přes konec 50. let, kdy byly drážky buď motorizovány, nebo nahrazovány automobilovou dopravou.

Zachované lokomotivy V neprovozním stavu se zachovaly dvě lokomotivy z poslední válečné, blanské série – R IIIc č. 321 – až do 70. let provozovaná jako „trojka“ na mladějovské drážce – ve sbírce NTM, a č. 322 z pálffyovské lesní dráhy u Smolenice, v soukromé sbírce na Slovensku.

Galerie

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura Paľuv, Zdeněk (únor 2002). Lokomotivy R IIIc z První českomoravské u nás. Svět (velké i malé) železnice, I/1(1), 17-21. . Bauer, Z. (květen 2002). Márinky řady R IIIc (2). Svět (velké i malé) železnice, I/2(9), 9-12. . Kolomý R.: Úzkorozchodné parní lokomotivy stavebních a průmyslových podniků používané v České Třebové. Svět (velké i malé) železnice, 2007/1 (VI/21), s. 80–86; 2007/2 (VI/22), s. 74–87. . Dieter Zoubek: Erhaltene Dampflokomotiven in und aus Österreich, s.23, 321-323, 326-331, Eigenverlag, 2004, . (www.dampflok.at).

Související články Lokomotiva R IIIc Mladějovská úzkorozchodná železnice

Externí odkazy

Mladějovská průmyslová dráha (SPŽ – logout.cz).Dostupné online Mašek, J.: Lokomotivy R IIIc pro K. und k. Heerenbahn (vojenské polní dráhy ve velké válce a po ní). In: Online přednášky, Čtvrtkaři Ústí . 2024-06-28 [cit. 2024-09-10]. Dostupné online. PODIVÍN, Lad.Vojenské úzkokolejné polní dráhy Pardubice. www.trolejbus.cz. Dostupné online.

Kategorie:Parní lokomotivy v Československu Kategorie:Úzkorozchodné lokomotivy Kategorie:Parní lokomotivy v Rakousku