náhled|Ilustrační představa živého Marsu náhled|140px|Sovětská známka představující kontakt s mimozemskou rasou Mimozemský život je označení pro souhrn živých organismů, které vznikly a existují mimo planetu Zemi (tyto organismy jsou též nazývány mimozemské biologické entity). V současnosti se jedná o hypotetický termín, jelikož ve vesmíru není život znám nikde jinde než právě na Zemi.
Potenciální mimozemský život ve Sluneční soustavě Předpokládá se, že by ve Sluneční soustavě mohl existovat na několika planetách nebo jejich družicích. Za kandidáty vesmírných těles Sluneční soustavy, které by mohly být nositeli mimozemského života (nebo na nich v minulosti život mohl existovat), se považují: Mars – v době před 4,1 až 3,7 miliardami let zde prokazatelně existovaly vodní plochy a příznivé podmínky pro rozvoj života. Dnes se zkoumá možný výskyt mikroorganismů v půdě a pod zbytkama zaledněných území. Venuše – existuje teorie, že i na Venuši byly vodní plochy podobně jako na Marsu, ale v roce 2021 to bylo zpochybněno a označeno za spíše nepravděpodobné. Aktuální extrémní teploty a podmínky na povrchu možnost života prakticky vylučují. Jupiterův měsíc Europa – těleso mající pod povrchem (ledovou krustou silnou několik kilometrů) globální vodní oceán. Saturnův měsíc Enceladus – podobný případ jako měsíc Europa. Pod ledovou krustou o síle 40 kilometrů je globální vodní oceán, kde by teoreticky mohly existovat nějaké formy životy zcela nezávislé na slunečním světle. Saturnův měsíc Titan – na povrchu jsou zdokumentována jezera tekutého metanu a koloběh metanu silně připomínající koloběh vody na zemi. Jde o těleso, které v rámci sluneční soustavy nejvíce připomíná Zemi. Koloběh metanu (a případný život založený na jeho bázi) tady však probíhá v úplně jiných teplotních podmínkách, při teplotě −179°C. Pro teoretický život, který by místo vody používal metan by však takové podmínky byly zcela ideální. Ceres – i když je jako takový pro život pravděpodobně absolutně nevhodný, na jeho povrchu byly nalezeny organické sloučeniny.
Potenciální mimozemský život mimo sluneční soustavu
V rámci naší galaxie se za možné hvězdy v jejichž okolí teoreticky může existovat (případně v budoucnu vzniknout) život považují ty patřící do následujících kategorií:
F – Žlutobílá hvězda náhled|Hvězda typu F má extrémně ostré a agresivní světlo. (2% z počtu všech hvězd / 1.12 až 1.60 velikosti slunce) – větší a výrazně jasnější než slunce, vyzařující ostré bílé světlo s daleko vyšším podílem UV zaření.Sato, S.; Wang, Zh.; Cuntz, M. (May 2017). "Climatological and ultraviolet-based habitability of possible exomoons in F-star systems" Planety obíhající okolo nich mají jen velmi omezenou dobu pro rozvoj života, protože jejich životnost je krátká. Pokud by země obíhala planetu kategorie F, život by zůstal pouze na úrovni bakterií, případně by se rozvinul jen do velmi jednoduchých forem odpovídajících maximálně období ordoviku. Hvězda kategorie F by s vysokou pravděpodobností přešla do konečné fáze svoji praktické životnosti (doby kdy dokáže podporovat život na okolních planetách) ještě dříve, než by první život stihl opustit vodu a přejít na souš. Překážkou by byly rovněž zcela nehostinné podmínky panující na pevnině. Velká vzdálenost od hvězdy a dlouhá doba oběhu okolo ní znamenají o to delší a extrémnější roční období: spalující léta, ledové zimy, a nesmírně silné bouře během přechodů mezi těmito dvěma extrémy. Hvězdy kategorie F tedy poskytují prostor pro rozvoj života, ale jen ve velmi omezené míře. I když jejich oceány můžou po stovky milionů let bujet životem obdobným tomu z dob ediakara a kambria na zemi, jejich kontinenty s nejvyšší pravděpodobností zůstanou zcela bez života.
G – Žlutý trpaslík náhled|Typické pozemské slunce. (3,5% z počtu všech hvězd / 0.89 až 1.07 velikosti slunce) – „naše“ kategorie, kam spadá slunce (sluneční soustava), a hvězdy jemu podobné. Jde o ty největší hvězdy, okolo kterých se můžou rozvinout skutečně plnohodnotné, komplexní formy života. Stále si však zachovávají neduhy hvězd kategorie F: krátkou životnost, vyšší úroveň UV záření, dlouhou dobu oběhu planet okolo nich, vedoucí v případě sklonu jejich rotační osy k velkým sezónním výkyvům (mrazivá zima × horké léto, případně střídání období sucha a dešťů). Obecně však poskytují nesrovnatelně příznivější podmínky než hvězdy kategorie F, a zejména planetám okolo dávají dostatek času na kompletní rozvoj života. Komplexní život (existující jak ve vodě, tak i na souši, v aktuální pozemské podobě), je zde možný od 0,8 do 5 miliard let. V případě Země jde konkrétně o dobu cca 1,4 miliardy let.
K – Oranžový trpaslík náhled|Na planetě obíhající hvězdu typu K je světlo podstatně žlutější. (8% z počtu všech hvězd / 0.60 až 0.86 velikosti slunce) – kategorie aktuálně považovaná za tu nejpříznivější pro mimozemský život.Heller, René; Armstrong, John (January 2014). "Superhabitable Worlds" Jde o hvězdy menší než slunce, se žlutým až oranžovým světlem, ve kterém je výrazně snížené množství škodlivého UV záření. V porovnání s hvězdou kategorie G mají mnohem delší životnost umožňující nejen vznik života, ale i jeho dlouhé přetrvávání. Na planetách obíhajících hvězdy typu K může komplexní život existovat od 10 do 45 miliard let. To umožňuje dosažení mnohem vyšších úrovní evoluce a případných civilizací.Shiga, David. "Orange stars are just right for life" Doba oběhu planet kolem těchto hvězd je podstatně kratší, díky čemuž se případná roční období střídají rychle a nemají čas přecházet z jednoho extrému do druhého. Než se polokoule kde panuje léto stihne rozpálit, začíná už podzim, a než v zimě stihne naopak vychladnout, přichází opět jaro. Proti planetám v soustavách hvězd kategorie G je zde tedy daleko stabilnější a umírněnější klima, bez jakýchkoliv drastických výkyvů. Podmínky jsou příznivé na většině povrchu, což naplňuje podmínku superhabitabilních planet. M – Červený trpaslík náhled|Pobřeží na měsíci planety v soustavě červeného trpaslíka. náhled|Nejmenší červení trpaslíci (M9) svítí jen slabě a extrémně rudě. (přes 75% z počtu všech hvězd / 0.079 až 0.59 velikosti slunce) – kategorie těch nejmenších hvězd, tvořící však jejich absolutní většinu. Vyzařují rudé světlo zejména v infračerveném spektru, a jsou mnohem menší, a především nesrovnatelně méně svítivé než slunce. V současné době se považují za nepříznivé pro život, protože planety které je obíhají jsou zpravidla v jejich velmi těsné blízkosti a soustavně čelí jejich nepředvídatelným solárním erupcím. Nicméně ve vzdálené budoucnosti, až dojde k jejich zklidnění a stabilizaci, se jim dává obrovský potenciál k rozvoji života. Předpokládá se, že jakmile skončí jejich divoká ranná fáze, se z nich stanou stabilní, trvalé hvězdy, s extrémně dlouhou životností.Kiang, Nancy Y. (April 2008). "The color of plants on other worlds" I u těch největších červených trpaslíků má případný život k dispozici minimálně 70 miliard let. Směrem k těm menším se pak tento čas násobí geometrickou řadou, do stovek, až tisíců miliard let.
Kromě této extrémně dlouhé doby na evoluci bude mít život na planetách okolo červených trpaslíků i mimořádně stabilní podmínky. Jedinou možnou „komplikací“ je fakt, že planety obíhající tenhle typ hvězd mají zpravidla vázanou rotaci. To znamená, že na nich vůbec nedochází ke střídání dne a noci. Jednou svoji stranou jsou trvale natočené ke hvězdě kterou obíhají. Zatímco odvrácená noční strana je pro život prakticky zcela nevhodná, a ta přivrácená naopak zase příliš horká, na přechodu mezi nima, v tzv. terminátoru, kde „slunce“ zůstává v nízké výšce nad obzorem a udržuje zde ideální teplotu, můžou existovat ty nejpříznivější myslitelné podmínky jaké si lze představit, s laboratorně stálou teplotou, osvitem i srážkama. Jediným neklidným živlem zde může být neustálý vítr o rychlosti 20 – 70 km/h, nepřetržitě vanoucí od odvrácené noční strany směrem k té přivrácené. Jako zajímavost lze zmínit i to, že zdejší vegetace by vzhledem k odlišnému typu světla měla pravděpodobně uhlově černou barvu, a kvůli soustavnému silnému větru by byla nejspíše krummholzového vzrůstu (s větvema tvarovanýma do strany, kterou fouká vítr).
Dalším nadějným místem jsou i měsíce okolo planet v soustavách červených trpaslíků. Jelikož je u nich pořád zachované obíhání okolo mateřské planety, budou místem kde v intervalu dnů až týdnů stále dochází ke střídání dne a noci, a tím pádem může být obyvatelný celý jejich povrch. Pokud je tento předpoklad správný, jsou červení trpaslíci místem, kde je v budoucnosti potenciál obrovské exploze mimozemského života.
Poznámka Všechny výše uvedené kategorie se ještě rozdělují do velikostních podkategorií: od F / G / K / M 0 = největší, do F / G / K / M 9 = nejmenší, přičemž vyšší číslo znamená menší hvězdu blíže směrem k vyšší kategorii (a delší životnosti). Pro zajímavost: Slunce spadá konkrétně do kategorie G2, což je zhruba v polovině mezi průměrnou hvězdou kategorie G a (dolní) hranicí s hvězdami kategorie F. Patří tedy k větším žlutým trpaslíkům. Dá se tedy říct, že Země se v rámci planet s plně rozvinutým životem řadí k těm, které obíhají ty největší hvězdy, ale zároveň i s tou nejkratší životností. Konkrétně má být příznivá pro život ještě 1 miliardu let. Poté dojde ke stejnému procesu jako u hvězd kategorie F: soustavnému zvyšování jasu, které povede ke vzestupu globálních teplot a postupnému vypaření veškeré vody.Ward, Peter Douglas; Brownlee, Donald (2003), The life and death of planet Earth: how the new science of astrobiology charts the ultimate fate of our world, Macmillan, ISBN 978-0-8050-7512-0
Nutno dodat, že i mezi jednotlivými podkategoriemi v rámci hlavních typů hvězd (F, G, K, M) mohou být značné rozdíly. Pokud bychom Slunce zaměnili za hvězdu podkategorie G0 (největší z kategorie G), život na Zemi by měl k dispozici místo stávající miliardy let pouze 400 milionů let. Oproti tomu záměna za hvězdu kategorie G5 (průměrná velikost) by dala pozemskému životu k dispozici 2 až 3 miliardy let, a za hvězdu podkategorie G9 (nejmenší z kategorie G) až 5 miliard let.
Možné důvody pro stálý neúspěch v hledání mimozemského života Objevuje se teorie, že hlavní důvod proč se stále nedaří najít jiné planety na kterých by byl život je jednoduše to, že Země zkrátka patří k těm nejprvnějším, kde vznikl. Slunce jakožto hvězda s krátkou životností, společně s hvězdami blízké kategorie F, může v rámci vesmíru patřit k těm nejranějším hvězdám, které se už konečně dostaly z fáze divokého mládí plného ničivých solárních erupcí do svého „středního věku“, kdy se už zklidnily natolik, aby neohrožovaly planety ve svém okolí.
náhled|Metanová jezera na Titanu. Další možností je, že se hledá něco jiného, než by mělo. Veškeré výzkumy se zaměřují na hledání vody a „optimální teploty“ tzv. obyvatelné zóny, která by se měla podobat té na zemi. Nicméně, tak jako je pozemský život založený na vodě, ten mimozemský může být založený na nějakém úplně jiném prvku. Například na Saturnově měsíci Titanu jsou stejně jako na zemi jezera, řeky, mraky, běžně tam prší, nebo sněží. Jediný rozdíl je v tom, že veškerá tahle zdejší „voda“ je metan, a všechny tyhle procesy probíhají při teplotách okolo -180°C. Pro život, který by byl místo na vodě založený na metanu, by tu však byly přesně ty správné, ideální podmínky.