Jean-Baptiste de Durfort, vévoda de Duras ( Jean-Baptiste de Durfort, 3. duc de Duras, marquis de Blanquefort et de Pujol, comte de Durfort et de Rauzan)Rodokmen rodu de Durfort dostupné online (28. ledna 1684 – 8. července 1770 Paříž) byl francouzský šlechtic, vojevůdce a dvořan. Po otci zdědil v roce 1704 titul vévody, od mládí sloužil v armádě a bojoval v několika válkách 18. století. V roce 1741 dosáhl hodnosti maršála Francie.
Životopis Pocházel ze staré šlechtické rodiny připomínané od 11. století s majetky v oblasti Guyenne. Byl mladším synem maršála Jacquese Henriho de Durfort, vévody de Duras (1625–1704)Jacques Henri de Durfort na webu geni.com dostupné onlineOsobnosti vlády Ludvíka XIV. dostupné online a jeho manželky Marie Félice de Lévis Ventadour (1648–1717).Rodokmen rodu Lévis na webu racineshistoire.fr dostupné online Vojenskou kariéru zahájil již v dětství ve sboru královských mušketýrů, po předčasné smrti staršího bratra Jacquese (1670-1697) byl jmenován do hodnosti plukovníka (mestre de camp). Za války o španělské dědictví bojoval pod maršálem Boufflersem v Belgii a Nizozemí a již ve dvaceti letech dosáhl hodnosti brigádního generála (1704). Téhož roku po otci zdědil titul vévody de Duras (do té doby byl znám jako hrabě de Duras). Dalších válečných akcí se zúčastnil v Německu a v roce 1708 bojoval v prohrané bitvě u Oudenaarde pod maršálem Vendômem. V roce 1710 byl povýšen do hodnosti generálmajora (maréchal de camp) a s maršálem Villarsem bojoval ve vítězství u Denainu (1712).
V letech 1718–1720 během války čtverné aliance operoval na hranicích se Španělskem a k datu 30. března 1720 byl povýšen do hodnosti generálporučíka (Lieutenant-général des Armées du Roi). Od roku 1722 zastával funkci velitele v provincii Guyenne, kde vlastnil statky. V roce 1731 se stal rytířem Řádu sv. DuchaListe alphabétique de l'ordre du Saint-Esprit; Paříž, 1863; s. 164 dostupné online a v roce 1733 rezignoval na titul vévody ve prospěch syna. Za války o polské dědictví se podílel na obléhání císařské pevnosti Kehl, poté se zúčastnil tažení na Rýně a dobytí pevnosti Philippsburg (1734).
Dne 11. února 1741 byl povýšen do hodnosti maršála Francie (Maréchal de France),Officiers généraux de l'armée de terre et des services (Ancien Régime – 2010); Vincennes, 2011; s. 88 dostupné online maršálskou hůl převzal osobně na zámku Versailles z rukou Ludvíka XV. Dalších vojenských operací (války o rakouské dědictví) se však již nezúčastnil a žil víceméně v soukromí, zastával jen post velitele v provincii Franche-Comté, kde od roku 1755 byl i guvernérem.Přehled představitelů státní správy v provincii Franche-Comté na webu worldstatesmen.org dostupné online
Zemřel v Paříži 8. července 1770 ve věku 86 let.
Rodina V roce 1706 se oženil s Angélique Victoire de Bournonville, princeznou de Bournonville (1686–1764), dcerou Alexandra de Bournonville (1662–1705), generála a důstojníka královské gardy.Jean-Baptiste de Durfort na webu geni.com dostupné onlineRodina Jeana-Baptista de Durfort de Duras na webu geneanet.org dostupné online Vzhledem k vysokému společenskému postavení obou novomanželů se sňatek konal na zámku Versailles a slavnosti trvaly dva dny (5.–6. ledna 1706).Rodokmen rodu Bournonville na webu racineshistoire.fr dostupné online Angélique Victoire byla později dlouholetou dvorní dámou neprovdaných dcer Ludvíka XV. Z manželství se narodily tři děti.
1. Victoire Félicité de Durfort de Duras (1706–1753), I. ∞ 1720 Henri Jacques de Fitzjames, 2. vévoda de Fitzjames (1702–1721),Rodokmen rodu Fitzjames na webu europeanheraldry.org dostupné online syn maršála Berwicka, II. ∞ 1727 Louis d'Aumont, 5. vévoda d'Aumont (1709–1782), generálporučík, guvernér v PikardiiRodokmen rodu d'Aumont na webu racineshistoire.fr dostupné online 2. Marie Madeleine de Durfort (1713–1737), ∞ 1727 Emmanuel d'Hautefort, markýz d'Hautefort (1700–1777), plukovník, velvyslanec ve Vídni 1750–1753Marie Madeleine de Durfort na webu geneanet.org dostupné online 3. Emmanuel Félicité de Durfort, vévoda de Duras (1715–1789), maršál Francie, člen Francouzské akademie, diplomat, rytíř Řádu zlatého rouna a Řádu sv. Ducha, I. ∞ 1733 Charlotte Antoinette de La Porte-Mazarin (1719–1735), II. ∞ 1736 Louise Françoise de Coëtquen (1724–1802)
Odkazy
Reference
Literatura Dictionnaire historique et biographique des généraux français, svazek 5; Paříž, s. 361–364 dostupné online KOVAŘÍK, Jiří: Evropa v plamenech. Bitvy a osudy válečníků VI. 1652–1718; Praha, 2020; 478 s. ISBN 978-80-7497-303-1 KOVAŘÍK, Jiří: Války v krajkách. Bitvy a osudy válečníků VII. 1709–1748; Praha, 2021; 428 s. ISBN 978-80-7497-340-6 SURREAUX, Simon: Servir le Roi. Vie et mort des maréchaux de France au XVIIIe siècle; Paříž, 2017; 216 s. ISBN 9782363582843
Externí odkazy Rod de Durfort na webu thisisversailles
Kategorie:Francouzští maršálové Kategorie:Francouzští vévodové Kategorie:Osobnosti Ancien Régime Kategorie:Francouzské osobnosti 18. století Kategorie:Osobnosti válek o španělské dědictví Kategorie:Osobnosti válek o rakouské dědictví Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ducha Kategorie:Rytíři Řádu svatého Michala Kategorie:Narození 28. ledna Kategorie:Narození v roce 1684 Kategorie:Úmrtí 8. července Kategorie:Úmrtí v roce 1770 Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Muži