Soulad s mezinárodním právem Jednostranného vyhlášení nezávislosti ve vztahu ke Kosovu bylo žádostí o poradní stanovisko postoupené Mezinárodnímu soudnímu dvoru Valným shromážděním Organizace spojených národů k vyhlášení nezávislosti Kosova z roku 2008, která byla podána v roce 2008. Mezinárodní soudní dvůr byl požádán srbským ministrem zahraničí o stanovisko k vyhlášení nezávislosti Kosova na Srbsku, které Srbsko neuznává. Jednalo se o první případ týkající se jednostranného vyhlášení nezávislosti, který byl předložen tomuto soudu.

Soud vydal své poradní stanovisko 22. července 2010. Poměrem hlasů 10 ku 4 prohlásil, že „přijetím vyhlášení nezávislosti ze dne 17. února 2008 nebylo porušeno obecné mezinárodní právo, protože mezinárodní právo neobsahuje žádný „zákaz vyhlášení nezávislosti“ a přijetí vyhlášení nezávislosti neporušuje Rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1244, protože nepopisuje konečný status Kosova a Rada bezpečnosti si ani nevyhradila rozhodnutí o konečném statusu. Reakce na rozhodnutí byly smíšené, přičemž většina zemí, které již Kosovo uznaly, rozhodnutí vítala a říkala, že je „jedinečné“ a nepředstavuje precedens; zatímco mnoho zemí, které Kosovo neuznávají, uvedlo, že tak neučiní, protože takové uznání by mohlo na jiných místech vytvořit precedens pro podporu odtržení.

Pozadí Vyhlášení nezávislosti Kosova bylo přijato na schůzi kosovského parlamentu. Bylo to druhé vyhlášení nezávislosti Kosova politickými institucemi kosovských Albánců, poprvé byla vyhlášena 7. září 1990.Howard Clark, Civil Resistance in Kosovo, p. 73. Pluto Press, 2000.

Srbsko se rozhodlo požádat mezinárodní potvrzení a podporu svého postoje, že vyhlášení nezávislosti Kosova bylo nelegální, u Mezinárodního soudního dvora.

Zda bylo prohlášení skutečně oficiálním aktem prozatímních orgánů samosprávy, nebylo jasné; nakonec soud rozhodl, že byla vydána „zástupci lidu Kosova“, kteří jednali mimo běžné prozatímní instituce samosprávy. To bylo podstatné, protože srbským argumentem bylo, že kosovské prozatímní samosprávné instituce překročily pravomoci, které jim dává ústavní rámec (vyhlášený misí OSN v Kosovu). V září 2012 skončil mezinárodní dohled a Kosovo se stalo odpovědným za vlastní správu věcí veřejných.

Žádost Organizaci spojených národů 26. března 2008 oznámila srbská vláda svůj záměr vyzvat Mezinárodní soudní dvůr, aby rozhodl o vyhlášení odtržení Kosova. Srbsko usilovalo o to, aby se soud vyjádřil k tomu, zda je prohlášení v rozporu s mezinárodním právem. Také na Valném shromáždění OSN, které se v září 2008 opět sešlo v New Yorku, vznikla iniciativa usilující o mezinárodní podporu.

15. srpna 2008 srbský ministr zahraničí Vuk Jeremić oficiálně podal žádost OSN o stanovisko Mezinárodního soudního dvora.

30. září 2008 ve zkušebním hlasování podpořilo srbskou iniciativu 120 členských států. Ve skutečném hlasování přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů tento návrh jako rezoluci 63/3 dne 2008 77 hlasy pro, 6 hlasy proti a 74 členů se zdrželo hlasování. náhled|400x400pixelů|Mapa hlasování o rezoluci A/63/L.2 na Valném shromáždění Organizace spojených národů v říjnu 2008

Poskytování dokumentů Organizací spojených národů Dne 9. října 2008 sekretariát OSN informoval Mezinárodní soudní dvůr, že zahájil přípravu spisu obsahujícího všechny dokumenty relevantní pro právní otázku projednávanou Soudem, které představují soubor mezinárodního práva k této otázce.

Kromě úvodních poznámek obsahoval spis kopii rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 (1999), jednání Rady bezpečnosti, oficiální zprávy o činnosti UNMIK, zprávy o bezpečnostních silách KFOR pod vedením NATO, předpisy a mezinárodní dohody uzavřené UNMIK, zprávy o činnosti prozatímních orgánů samosprávy a o procesu získání statusu Kosova. Zahrnuty byly také „obecné nástroje mezinárodního práva - univerzální a regionální“, jako jsou kopie Charty OSN, Helsinského závěrečného aktu a různých dohod o občanských a lidských právech, jakož i další právní dokumenty z širšího Balkánu (např. rozhodnutí Badinterovy komise).

Soudní řízení

Písemná prohlášení náhled|400x400pixelů|Země účastnící se procesu u Mezinárodního soudního dvora Dne 21. dubna 2009 Mezinárodní soudní dvůr oznámil, že 35 členských států OSN podalo ve lhůtě stanovené soudem (17. dubna 2009) písemné vyjádření k otázce zákonnosti vyhlášení nezávislosti Kosova. Písemný příspěvek podalo rovněž Kosovo. Bylo to poprvé, kdy Čína oficiálně předložila stanovisko ve věci projednávané před Mezinárodním soudním dvorem. Státy a organizace, které předložily písemná prohlášení, mohly do 17. července 2009 předložit písemné připomínky k ostatním prohlášením. Dokumenty mohla předložit i Venezuela, přestože nedodržela lhůtu. Nejrozsáhlejší písemné prohlášení poskytlo Srbsko, následovaly Spojené státy, Spojené království, Německo, Kypr, Albánie, Argentina, Francie, Španělsko a Rusko, zatímco Libye předložila jedno z nejkratších prohlášení. Kypr dodal seznam evropských regionů, u nichž lze očekávat, že budou následovat jeho příkladu a oznámí podobné separatistické kroky. Rusko a Slovinsko se přely o to, zda je případ Kosova ojedinělý či nikoli.

Mezínárodní soudní dvůr také vyzval generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, aby zaslal své prohlášení. Jeho dokument obsahuje tři části, přičemž první připomíná proces, který vedl k případu. Druhý vysvětluje založení mise OSN v Kosovu a uvádí „dvě relevantní data“: březen 1998 jako začátek angažmá OSN v Kosovu a únor 2008, který je uváděn jako „datum uzávěrky“, tedy datum, kdy bylo učiněno vyhlášení. Pan píše o ustanoveních mezinárodního práva relevantních pro případ ve třetí části svého písemného prohlášení, aniž by vyjádřil svůj postoj pro nebo proti nezávislosti provincie.

Písemné prohlášení České republiky Stanovisko České republiky k otázce souladu jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova s mezinárodním právem bylo předloženo Mezinárodnímu soudnímu dvoru v dubnu 2009. Česká republika již 21. května 2008 uznala Kosovo jako nezávislý stát s odůvodněním, že splnilo kritéria státotvornosti, a v písemném vyjádření uvedla, že jednostranné vyhlášení nezávislosti „nenarušilo současné principy mezinárodního práva“.

Ve stanovisku se Česká republika zabývala jak procesními otázkami, tak věcnými argumenty. Oceňuje roli Mezinárodního soudního dvora a nepopírá jeho pravomoc se k otázce vyjádřit, zároveň ale upozorňuje, že samotné vydání poradního posudku může mít negativní dopady na politickou stabilitu regionu a na demokratický a ekonomický rozvoj Kosova. Podstatou věcné argumentace je analýza rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244, která podle České republiky neobsahuje zákaz vyhlášení nezávislosti, neboť pouze zavedla dočasnou mezinárodní správu a ponechala prostor pro určení budoucího statutu Kosova. Česká republika dále zdůraznila, že mezinárodní právo obecně neobsahuje zákaz vyhlašování nezávislosti a že princip územní celistvosti chrání státy především před zásahy jiných států, nikoli před vnitřní secesí.

Česká diplomacie také připomněla, že k jednostrannému vyhlášení nezávislosti došlo po mnohaletém mezinárodním jednání, které skončilo neúspěchem, a že řešení statutu Kosova je výjimečným případem (sui generis), který nelze zobecňovat. V závěru svého vyjádření dospěla k jednoznačnému závěru, že jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova nebylo v rozporu s mezinárodním právem a že nezávislé Kosovo představuje jedinou reálnou cestu k zajištění trvalého míru, stability a prosperity v regionu západního Balkánu.https://www.icj-cij.org/sites/default/files/case-related/141/15605.pdf

Veřejná slyšení Veřejná slyšení byla zahájena 1. prosince 2009. Během těchto slyšení byla ústně předložena prohlášení a komentáře některými členskými státy OSN (bez ohledu na to, zda podaly písemná prohlášení nebo připomínky) a zástupci Kosova (pod názvem „Autoři jednostranného vyhlášení nezávislosti“).

Srbsko a Kosovo dostaly 1. prosince 2009 tři hodiny na předložení svých argumentů. Každý z 27 dalších států dostal 45 minut, přičemž tyto státy byly vyslyšeny ve francouzském abecedním pořadí. Řízení trvalo do 11. prosince 2009. ZeměDatum předloženíVedoucí delegaceBody prohlášení1. prosince 2009Dušan Bataković, velvyslanec Srbska ve Francii Jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova porušuje základy mezinárodního práva. Zpochybňuje autoritu Organizace spojených národů a mezinárodní právní řád založený na zásadách svrchovanosti a územní celistvosti. Prohlášení představuje pokus o zrušení správy OSN v Kosovu, zrušení svrchovanosti Srbska nad jeho jižní provincií a vnucení nezávislosti jako jednostranného řešení pro Kosovo. Kosovo bylo „historickou kolébkou Srbska a představuje jeden ze základních pilířů jeho identity“. Vyhlášení nezávislosti bylo provedeno dočasnou kosovskou vládou a bylo v rozporu s rezolucí OSN č. 1244, která zaručuje Svazové republice Jugoslávii (a nyní Srbsku) územní celistvost. Všechny srbské návrhy nabízející etnickým Albáncům širokou autonomii byly odmítnuty. Srbové a další nealbánští obyvatelé Kosova jsou ohrožováni na svých základních lidských právech a je na ně vyvíjen nátlak, aby se z regionu vystěhovali. Všechna velká města v Kosovu, s výjimkou Kosovské Mitrovice, byla etnicky vyčištěna. Srbské kostely a kláštery v Kosovu jsou „jedinými kulturními památkami v Evropě, které střeží mezinárodní ozbrojené síly, protože jim reálně hrozí demolice“. Bylo by nebezpečným precedentem, kdyby i jiné země se správou OSN dospěly k závěru, že příchod mírových sil představuje první krok k odtržení regionu.1. prosince 2009Skënder Hyseni, ministr zahraničí Kosova Nezávislost Kosova je nezvratná. To bude platit i nadále, a to nejen pro Kosovo, ale také pro mír a bezpečnost v regionu. Po porušení lidských práv kosovských Albánců ztratilo Srbsko na tuto zemi nárok. Vůle obyvatel Kosova svobodně si určit svůj politický status se datuje již mnoho let a byla jasná všem účastníkům konference v Rambouillet v roce 1999. „Bylo to jasné hned po konfliktu v roce 1999, kdy se rezoluce [OSN] 1244 výslovně odvolávala na dohody z Rambouillet. Bylo to jasné po celou dobu správy [OSN] UNMIK a bylo to plně projednáno a zváženo během jednání o konečném statusu“. Jednání o konečném statusu Kosova měla přesvědčit Srbsko, aby uznalo jeho nezávislost. Srbsko nikdy nebylo upřímné ve svých nabídkách autonomie pro Kosovo: „Uprostřed jednání o statusu Srbsko přijalo ústavu, v níž potvrdilo, že Kosovo je součástí Srbska, a tím Albáncům ukázalo, že nemá zájem na nalezení řešení, a ukázalo, jak to myslí s nabídkou autonomie (…) Srbsko tedy ukázalo, že Kosovo je jen kus země“.2. prosince 2009Gazmend Barbullushi, velvyslanec Albánie v Nizozemsku Žádné pravidlo mezinárodního práva nezakazuje secesi. Bylo by vážným porušením mezinárodního práva, kdyby o vyhlášení nezávislosti rozhodoval zásah třetích států, ať už násilný nebo jiný. V případě Kosova tomu tak ale nebylo.2. prosince 2009Susanne Wasum-Rainer, právní poradkyně, Spolkové ministerstvo zahraničí Existenci státu Kosovo nelze ignorovat. Jeho existence je založena na právu kosovského lidu na sebeurčení. Zásada efektivity je „jedinou zásadou, kterou lze v případě Kosova uplatnit, neboť Kosovo splňuje prvky státnosti a jeho lid, území a vláda mají národotvorné vlastnosti“.2. prosince 2009Abdullah Alshaghrood, velvyslanec Saúdské Arábie v Nizozemsku Vyhlášení nezávislosti nebylo porušením mezinárodního práva.2. prosince 2009Susana Ruiz Cerutti, vedoucí kanceláře právního poradce, Ministerstvo zahraničních věcí Vyhlášení nezávislosti Kosova „porušuje povinnost respektovat územní celistvost Srbska, povinnost mírového řešení sporů a zásadu nevměšování. Usnesení nemá žádný právní základ v zásadě sebeurčení“. Prohlášení „nezrušilo a ani nemohlo zrušit svrchovanost Srbska nad Kosovem“.