Franco Berardi (* 2. listopadu 1949 Bologna) je italský politický filozof, esejista a mediální teoretik vycházející z marxismu a autonomismu. Je známý pod přezdívkou Bifo, patří k hlavním postavám italského operaismu a dalších antikapitalistických a antiautoritářských aktivit.
Již ve třinácti letech vstoupil do mládežnické organizace Italské komunistické strany, ale byl vyloučen pro nesouhlas s oficiální stranickou linií. Vystudoval estetiku na Boloňské univerzitě, jeho intelektuální vývoj ovlivnili Antonio Negri a Luciano Anceschi. Byl členem radikální organizace Potere Operaio a zapojil se do studentských nepokojů na jaře roku 1968. V sedmdesátých letech přispíval do časopisu A/traverso a do pirátského vysílání Radio Alice. V roce 1977 byl jedním z vůdců boloňského protestního hnutí Movimento del Settantasette. Po jeho potlačení byl zatčen a obviněn ze spojení s Rudými brigádami, po propuštění odešel do Francie.
Jeho pojetí filozofie ovlivnil Félix Guattari a jeho koncepce schizoanalýzy. Ve svých textech Berardi zkoumá dopady moderních technologií na lidskou psychiku a odmítá redukci života na ekonomické aspekty. Pokouší se filozofickými metodami analyzovat kulturní trendy jako je kyberpunk a podobně jako Mark Fisher popisuje současný svět jazykem literární dystopie. V knize Respirare. Caos e poesia reaguje na smrt Erica Garnera a používá metaforu světa, který brání lidem volně se nadechnout. Berardi také zkoumá kognitariát (vrstvu specializovaných odborníků) jako novou třídu v rámci postindustriální společnosti. Zabýval se sociálními příčinami velké recese po roce 2007 a podporoval hnutí Democracy in Europe Movement 2025, avšak v roce 2017 z něj vystoupil s vysvětlením, že ztratil víru v reformu evropských institucí.
Přispívá do časopisů Musica 80, Alfabeta, Adbusters, DeriveApprodi a Semiotext(e). Napsal scénář k dokumentárnímu filmu Renata De Marii Il trasloco. Založil nezávislou televizní stanici Orfeo TV a tím inicioval hnutí Telestreet. S Carlem Massarinim spolupracoval na televizním pořadu o komunikačních technologiích MediaMente. K autorům, na něž se Berardi ve svých pojednáních odvolává, patří vedle Karla Marxe také Ludwig Wittgenstein a Jean Baudrillard.
Nicholas Ciuferri napsal jeho životopis Franco „Bifo“ Berardi in movimento a Guido Chiesa se jeho činností v oblasti komunitních sdělovacích prostředků inspiroval k filmu Lavorare con lentezza.
Spisy Contro il lavoro, 1970 Scrittura e movimento, 1974 Teoria del valore e rimozione del soggetto: critica dei fondamenti teorici del riformismo, 1977 Chi ha ucciso Majakovskij, 1977 Finalmente il cielo è caduto sulla terra, 1978 Dell'innocenza: interpretazione del '77, 1987 La pantera e il rizoma, 1990 Politiche della mutazione, 1991 Mutazione e cyberpunk. Immaginario e tecnologia negli scenari di fine millennio, 1994 Ciberfilosofia, 1995. Exit. il nostro contributo all'estinzione della civiltà, 1997 La fabbrica dell'infelicità: new economy e movimento del cognitariato, 2001 Un'estate all'inferno, 2002 Telestreet. Macchina immaginativa non omologata, 2003 Il sapiente, il mercante, il guerriero. Dal rifiuto del lavoro all'emergere del cognitariato, 2004 Skizomedia. Trent'anni di mediattivismo, 2006 Come si cura il nazi. Iperliberismo e ossessioni identitarie, ombre corte, 2009. La Sollevazione. Collasso europeo e prospettive del movimento, 2011 Dopo il futuro. Dal futurismo al cyberpunk. L'esaurimento della modernità, 2013 La nonna di Schäuble. Come il colonialismo finanziario ha distrutto il progetto europeo, 2015 Heroes - Suicidio e omicidi di massa, Baldini & Castoldi, 2015 Quarant’anni contro il lavoro, 2017 Il secondo avvento. Astrazione apocalisse comunismo, 2018 Respirare. Caos e poesia, 2019 Fenomenologia della fine, 2020 Scrittura e movimento, 2023
Reference
Externí odkazy
IBS.it
Kategorie:Italští filozofové Kategorie:Italští marxisté Kategorie:Marxističtí teoretici Kategorie:Mediální teoretici Kategorie:Antikapitalisté Kategorie:Narození v roce 1949 Kategorie:Narození 2. listopadu Kategorie:Narození v Boloni Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži