náhled|Budovy André Lurçata (č. 25–28)|288x288pixelů Obytný soubor čtvrti Lainz ve Vídni je jednou z šesti výstavních kolonií nového konceptu bydlení Werkbundu (Svazu rakouského díla). Mezinárodní výstava byla otevřena od 5. června do 7. srpna 1932 a navštívilo ji více než 100 000 návštěvníků. Podílelo se na ní celkem 33 převážně vídeňských architektů a architektek. Obytný soubor Lainz byl stavěn v letech 1930 až 1932 mezi ulicemi Veitingergasse a Jagdschloßgasse. Josef Frank, autor souhrnného plánu vídeňské kolonie, zde nechal vést mírně zakřivené cesty do centra kolonie, kde vytvořily malé náměstí.

Historie Po první světové válce trpěla Vídeň obrovskou bytovou krizí – malé byty často postrádaly základní hygienické standardy, jako WC, tekoucí vodu či přístup k dennímu světlu. Sociálnědemokratická správa města proto v roce 1923 zavedla daň na podporu bytové výstavby, jejíž výnos byl použit na výstavbu 25 000 bytů během pěti let. Prioritou se stala výstavba vícepodlažních nájemních domů se zajištěnými hygienickými podmínkami, dostupným denním světlem a komunitním vybavením. Do roku 1932 vzniklo více než 64 000 nových bytů, čímž se zásadně změnila bytová kultura města.

Přípravy a plánování Modelová kolonie Werkbundu vznikla v letech 1930–1932 ve 13. vídeňském obvodu Hietzing pod vedením Josefa Franka, významného představitele druhé vídeňské moderny. Tvořilo ji 70 rodinných domů od 33 architektů, které měly v rámci výstavy představit moderní bydlení a nové typy sídlištní výstavby. Projekt se původně plánoval v obvodu Favoriten, nakonec byl ale přesunut do vilové čtvrti Lainz, což vedlo k přepracování návrhů a zaměření na rodinné domy se zahradami, financované společností GESIBA. Přestože výstava v roce 1932 zaznamenala velký úspěch s více než 100 000 návštěvníky, hospodářská a politická krize zabránila širšímu vlivu kolonie na budoucí architekturu.

Výstava 1932 Slavnostní otevření kolonie Werkbundu proběhlo 4. června 1932 za účasti mezinárodních hostů, diplomatů i zástupců médií, s projevy předsedy Werkbundu Hermanna Neubachera, starosty Karla Seitze a spolkového prezidenta Wilhelma Miklase. Výstavu během osmi týdnů navštívilo přes 100 000 lidí, konaly se stovky prohlídek a kolonie se stala středobodem veřejné debaty o moderním bydlení. Média přenášela slavnost i rozhovory s architekty, což vedlo k široké diskusi a přezdívkám jako „sada barviček“ či „vesnice pro trpaslíky“. Kritici kolonii vyčítali drahé domy a malé kuchyně, zastánci naopak oceňovali rozmanitost, kvalitu návrhů i nový způsob vnímání moderního bydlení. náhled|272x272pixelů|Dobová fotografie kolonie

Rekonstrukce Po skončení výstavy byly zbylé domy pronajaty. Další zásadní změna podoby přišla na jaře 1945, kdy bomby několik domů poškodily a šest jich zcela zničily; ty byly poté nahrazeny novými. Následná etapa, označovaná jako „první generální rekonstrukce“, proběhla v letech 1983 až 1985 pod vedením architektů Adolfa Krischanitze a Otto Kapfingera.

Dnešní podoba Správu a údržbu kolonie převzala v roce 2011 společnost WISEG. Rekonstrukce zahájená na konci roku 2010 ukázala rozsah a význam projektu, jehož architektonickou hodnotu si tým postupně uvědomoval. WISEG se aktivně zapojila i do mezinárodní sítě evropských kolonií Werkbundu. Po dokončení rekonstrukce v roce 2016 se správa zaměřuje na trvalou péči a ochranu památky podle vzoru kolonie Weissenhof ve Stuttgartu. Význam projektu podtrhlo ocenění Evropské kulturní dědictví, udělené v roce 2020, které zároveň představuje závazek dalšího rozvoje a edukace.

Návrh a řešení kolonie Lainz

Urbanismus náhled|293x293pixelů|Plánek obytného souboru Lainz Plán vídeňské kolonie Lainz navrhl Josef Frank. Vzal v potaz složitý terén i členitý tvar přidělené parcely. Místo určené pro výstavu leželo u ulic Veitingergasse a Jagdschloßgasse, odkud nechal vést mírně zakřivené cesty do středu kolonie, kde vytvářejí náměstí. Podél jedné z ulic tvoří domy dlouhou, přerušovanou řadu. Celý areál stojí na úpatí kopce Roter Berg. Linie domů, která kolonii ohraničuje, má vzbuzovat dojem kompaktní osady. Josef Frank nechtěl, aby kolonie působila uniformně, měla mít charakter výstavy s modelovými domy. Pro jednotně plánovanou osadu by byl býval potřebný zcela odlišný, pravidelný situační plán. Kritika přesto zčásti odsuzovala vesnický ráz tohoto komplexu.

– citováno z webu Werkbundsiedlung Wien

Architektura Josef Frank kladl při návrhu modelové kolonie důraz na funkční půdorysy a moderní kulturu bydlení, nikoli na technické novinky. Prosazoval individuální řešení bez ideologických a estetických dogmat. Důležitá byla i svobodná volba interiéru, který navrhovali sami architekti nebo reformátoři bydlení. Frank se zároveň vědomě vymezoval vůči německému směru – odmítal technické experimenty, racionalizaci a typizaci, které podle něj vedly k neživému a odosobněnému bydlení. Moderní německá architektura může být věcná, praktická a v zásadě správná, často dokonce půvabná, ale vždycky bude neživá.

– Josef Frank Usiloval o jednotný vzhled kolonie, a proto stanovil pravidla pro podobu domů – jednotné fasády, oplocení, ploché střechy a stavbu z dutinových cihel. Domy měly 3,5 až 5 místností a lišily se hlavně detaily, například typy oken. Barevný koncept malíře László Gábora dodal kolonii osobitost pastelovými odstíny, které měly narušit uniformitu.

Zahradnictví Většina vchodů domů byla vedena do zahrady, zahradnický koncept byl proto nedílnou součástí obytného souboru Lainz. Kolonii se přezdívalo „zahradní město“ – na rozdíl od předchozích kolonií, jejichž zahrady sloužily z poválečných důvodů spíše zahrádkářsky, k obživě.

Zahrady byly navrženy střídmě a jednotně, s důrazem na svobodu budoucích majitelů. Místo plotů byly použity živé keře, kamenné cesty vedly napříč pozemkem a pergoly zajišťovaly stín. Některé zahrady navrhli známí zahradní architekti již před výstavou, například Hanny Strauß, Alois Berger nebo Jacques Groag. Klíčovým motivem bylo propojení domu a přírody – jak vyjádřil Oskar Strnad, dům měl plynule přecházet do zahrady, stát se její součástí a žít v harmonii s okolím.

Evropské kulturní dědictví Domy v koloniích Werkbundu, postavené mezi světovými válkami, jsou klíčovým svědectvím evropské avantgardy a počátků moderní architektury. Historie kolonií odráží dějinné zlomy Evropy 20. století – od demokratických začátků po diktaturu a studenou válku. Po pádu železné opony byly kolonie opět propojeny v mezinárodní síť. V roce 2020 získaly ocenění Evropské kulturní dědictví a dnes slouží jako most mezi minulostí a budoucností s cílem přiblížit mladé generaci význam moderní architektury jako společného evropského projektu.

Odkazy

Reference

Související články Kolonie Nový dům, Brno Osada Baba, Praha Obytný soubor Neubühl, Curych Dělnická kolonie Weissenhof, Stuttgart Obytný soubor WuWA, Vratislav

Externí odkazy

Werkbundsiedlung Wien – oficiální stránky města Vídně o kolonii Značka European Heritage Label, web Evropské komise

Kategorie:Evropské dědictví Kategorie:Stavby ve Vídni Kategorie:Moderní architektura Kategorie:Postaveno v Rakousku 1932