náhled|Území, které Karmaté ovládali na vrcholu své moci, okolo roku 930 Karmaté (arabsky: قرامطة) byli radikální islámskou sektou, přesněji radikální představitelé ismá‘ílíje (odnože ší'itského islámu). Sekta vznikla ve 2. polovině 9. století po rozkolu uvnitř ismá‘ílovského hnutí. Karmatům se nelíbilo, že se zakladatel fátimovské dynastie Ubajdulláh prohlásil za mahdího (božího vyslance). Sektu založil dá‘í (ismá‘ílovský misionář) Hamdán Karmat z Kúfy (dnešní Irák). Sekta se pravděpodobně nazývá podle něj, i když existují i jiné výklady. Karmatovi žáci věřili ve vnitřní duchovní výuku (ta‘lím, proto byli někdy nazýváni též ta‘límité) a opovrhovali vnějšími rituály, včetně modliteb a poutí do Mekky. Sekta poměrně rychle mohutněla, až se z ní stalo sociálně-náboženské militantní hnutí, které vojensky ohrožovalo stabilitu Abbásovského chalífátu. Základnu mělo především v Iráku a Sýrii, věrné skupiny působily ale i v Íránu a Chórezmu. V Bahrajnu (historická oblast nekopírující hranice dnešního Bahrajnu a ležící na východě dnešní Saúdské Arábie) roku 889 jedna z karmatských skupin založila samostatný stát v čele s Abú Saídem a s hlavním městem al-Ihsá. Zpočátku Karmaté hlavně přepadali karavany poutníků do Mekky a otravovali studny na karavanních stezkách. Později byli schopni ohrožovat i velká města: Roku 927 málem dobyli Bagdád, v roce 930 zaútočili pod velením Abú Táhira na Mekku, kde uloupili proslulý Černý kámen a vrátili ho (rozbitý) až za dvacet let po zaplacení výkupného. Znesvětili tehdy též posvátnou studnu Zamzam, když do ní naházeli mrtvoly. Hnutí zaniklo někdy v 11. až 12. století.
Reference
Kategorie:Ší'itský islám Kategorie:Sekty Kategorie:Dějiny Saúdské Arábie