Antonij (světským jménem: Andrej Georgijevič Bartoševič; 30. listopadu 1910 Petrohrad – 2. října 1993 Ženeva) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve v zahraničí a arcibiskup ženevský a západoevropský.

Život Narodil se 30. listopadu 1910 v Petrohradu do rodiny kapitána Ruské imperiální armády. Pokřtěn byl o měsíc později v chrámu svatého Alexandra Něvského při druhém kadetském sboru. Roku 1914 odešla rodina do Kyjeva.

Během občanské války jeho otec bojoval na straně Dobrovolnické armády a emigroval do Srbska. Matka a děti se mohly v roce 1924 připojit k hlavě rodiny a opustit Sovětský svaz. Absolvoval Rusko-srbské gymnázium a od roku 1931 studoval na technické fakultě Bělehradské univerzity, ale roku 1934 přešel na fakultu teologie.

Andrej udržoval neustálý kontakt s monastýrem Miljkovo, v jehož čele stál jeho duchovní otec, archimandrita Amvrosij (Kurganov), který také poskytoval duchovní vedení mnichovi Antoniovi (Medveděvovi), s nímž se Andrej přátelil po celý život.

Roku 1941 vstoupil do monastýru Tuman, kde byl postřižen na monacha se jménem Antonij na počest svatého Antonína Pečerského. Následně přijal z rukou metropolity Anastasija (Gribanovského) diákonské a kněžské svěcení. Sloužil v chrámu Svaté Trojice v Bělehradu. Věnoval se také výuce katechismu a ikonopisu. Dne 19. dubna 1945 byl přijat do společenství s Moskevským patriarchátem. V říjnu 1945 byl povýšen do hodnosti igumena a v únoru 1946 do hodnosti archimandrity.

Roku 1949 opustil Jugoslávii a přestěhoval se do Švýcarska, kde sloužil jeho bratr archimandrita Leontij (Bartoševič). V říjnu téhož roku byl přijat zpět do jurisdikce Ruské pravoslavné církve v zahraničí. Začal sloužit v chrámech západoevropské eparchie, jako např. v chrámu svatého Mikuláše v Lyonu, kde vytvořil ikonostas a namaloval (napsal) ikonu svatého Ireneje z Lyonu. V letech 1950–1957 působil v chrámu Vzkříšení v Bruselu. Podílel se na založení první ruské pravoslavné školy v Bruselu a organizoval letní mládežnické tábory.

Po smrti jeho bratra, ženevského biskupa Leontije, byl 5. května 1957 vysvěcen na biskupa ženevského a vikáře západoevropské eparchie. Hlavním světitelem byl arcibiskup bruselský a západoevropský Ioann (Maximovič). Jeho biskupská služba se vyznačovala častými cestami po eparchii, zejména od roku 1963, kdy se stal hlavou západoevropské eparchie. Organizoval poutě nejen do Svaté země, ale také do svatyní západní Evropy. Pod jeho vedením byly sestaveny nové modlitby a bohoslužby ke starověkým svatým západní církve.

Roku 1962 oddal spolu s bulharským metropolitou Andrejem (Petkovem) v chrámu svaté Barbory ve Vevey bulharského cara Simeona II. a Margaritu Gómez-Acebo y Cejuela.

Byl otevřený zástupcům evropských národů, kteří konvertovali k pravoslaví, a často pro ně sloužil ve francouzštině. Rád také sloužil v srbských a rumunských chrámech v Paříži.

Po smrti metropolity Filareta (Vozněsenského) byl svolán Archijerejský sobor, který měl zvolit prvního hierarchu církve. Arcibiskup Antonij získal stejný počet hlasů jako budoucí metropolita Vitalij (Ustinov), který byl vybrán losem. Roku 1987 se stal zástupcem prvního hierarchy.

V posledním roce svého života byl vážně nemocný. Za svého nástupce si zvolil celibátního protojereje Igora Dulgova a dva týdny před smrtí se zúčastnil jeho biskupského svěcení. Zemřel 2. října 1993 a byl pohřben vedle svého bratra u katedrálního chrámu Povýšení svatého Kříže v Ženevě.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Pravoslavná encyklopedie

Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve v zahraničí Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 30. listopadu Kategorie:Narození v roce 1910 Kategorie:Narození v Petrohradu Kategorie:Úmrtí 2. října Kategorie:Úmrtí v roce 1993 Kategorie:Úmrtí v Ženevě