Sovětské deportace z Besarábie a Severní Bukoviny probíhaly mezi koncem roku 1940 a rokem 1951 a byly součástí Stalinovy politiky politické represe potenciální opozice vůči sovětské moci (viz nucené přesuny obyvatel v Sovětském svazu). Deportovaní byli typicky přesouváni do takzvaných „zvláštních osad“ (спецпоселения) (viz Nedobrovolná osídlení v Sovětském svazu).

Deportace začaly po sovětské okupaci Besarábie a Severní Bukoviny, k níž došlo v červnu 1940. Podle tajné zprávy sovětského ministerstva vnitra z prosince 1965 bylo z Moldavské sovětské socialistické republiky deportováno za období 1940−1953 46 000 lidí.

Moldavský historik Ion Varta označil události, k nimž došlo v Besarábii a Severní Bukovině po jejich okupaci, včetně deportací, ale také hladomoru a vražd, za „genocidu v plném právu“.

Přibližně 8 500 Gagauzů bylo deportováno na Sibiř nebo do Kazachstánu, podle odhadů gagauzského moldavského badatele Konstantina Kurdogla, autora svazku o sovětských represích a deportacích v Gagauzii.

1940–1941 V důsledku paktu Molotov–Ribbentrop z srpna 1939 byla rumunská vláda nucena přijmout sovětské ultimátum z 26. června 1940 a stáhla se z Besarábie a Severní Bukoviny. Tyto oblasti (stejně jako region Herța) byly poté začleněny do Sovětského svazu, přičemž většina bývalého území byla organizována jako Moldavská SSR, zatímco ostatní oblasti byly připojeny k Ukrajinské SSR.

Ve dnech 12.–13. června 1941 bylo 29 839 členů rodin „kontrarevolucionářů a nacionalistů“ z Moldavské SSR a z černovické (Severní Bukovina) a izmajilské oblasti Ukrajinské SSR deportováno do Kazachstánu, Komijské ASSR, Krasnojarského kraje a do omské a novosibirské oblasti. Pro osud takového deportovaného z Besarábie viz příklad Eufrosinie Kersnovské. Gruzínský funkcionář NKVD Sergo Goglidze, důvěryhodný Berijův poskok, měl na starosti tyto deportace z Besarábie a Severní Bukoviny.

Pracovní mobilizace Během let 1940 a 1941 bylo 53 356 lidí z Besarábie a Severní Bukoviny mobilizováno k práci po celém území Sovětského svazu; ačkoli byla mobilizace prezentována jako dobrovolná, odmítnutí práce mohlo vést k trestnímu postihu a životní i pracovní podmínky byly obecně špatné.

Následky

Profesor Rudolph Rummel na základě starších tvrzení odhadl, že v letech 1940–1941 bylo 200 000 až 300 000 rumunských obyvatel Besarábie pronásledováno, odvlečeno do táborů nucených prací nebo deportováno s celou rodinou, z nichž 18 000 až 57 000 nepřežilo.Rudolph J. Rummel, Table 6.A. 5,104,000 victims during the pre-World War II period: sources, calculations and estimates, Freedom, Democracy, Peace; Power, Democide, and War, University of Hawaii. Podle některých odhadů (jak uvádí historik Pavel Moraru) bylo během jednoho roku zabito a deportováno 12 % obyvatelstva obou provincií.

Takové údaje nebyly potvrzeny po zpřístupnění sovětských archivů: historik Igor Cașu uvedl číslo 86 604 osob z Besarábie, Severní Bukoviny a regionu Herța, které utrpěly politické represe v letech 1940–1941, přičemž větší část (53 000) byla podrobena nucené pracovní mobilizaci po celém Sovětském svazu.Igor Cașu, ""Politica națională" în Moldova sovietică", Chișinău, Ed. Cartdidact, 2000, p. 32-33 Mezi cca 30 000 deportovanými byli zástupci všech etnických skupin: Rumuni, Ukrajinci, Rusové, Židé, Bulhaři, Gagauzové. Moldavané a Rumuni tvořili 50 % z nich, což je podíl podobný jejich váze v celkové populaci, což vedlo Cașua k závěru, že předválečné a poválečné represe nebyly zaměřeny na žádnou konkrétní etnickou či národní skupinu.

1942 22. června 1941 napadlo nacistické Německo spolu s několika dalšími zeměmi, včetně Rumunska (jehož primárním cílem byla reintegrace Besarábie a Severní Bukoviny do rumunského státu), Sovětský svaz. Po začátku války došlo v SSSR k dalším deportacím. V dubnu 1942 byli deportovani Rumuni a některé další národnosti znovu deportováni z Krymu a severního Kavkazu. V červnu 1942 byli Rumuni a další deportováni také z Krasnodarského kraje a Rostovské oblasti.

1949 6. dubna 1949 vydalo politbyro Ústředního výboru rozhodnutí číslo 1290-467cc, které požadovalo deportaci 11 280 rodin z Moldavské SSR jako kulaků nebo kolaborantů s nacistickým Německem během druhé světové války. Nakonec bylo 6. července 1949 zadrženo a deportováno 11 239 rodin, čítajících 35 050 lidí, zbytek buď uprchl, nebo byl vyňat kvůli svému přínosu k sovětskému válečnému úsilí nebo kvůli své podpoře kolektivizace. V interpelaci v rumunského parlamentu v roce 2009 uvedl mezinárodní soudce a politik Tudor Panțîru počet deportovaných z 6.–7. července na 40 000.

1951

19. února 1951 předal Viktor Abakumov Stalinovi tajné oznámení, které uvádělo plánované počty deportovaných „jehovistů“ z Ukrajiny, Běloruska, Estonska, Lotyšska, Litvy a Moldavska, přičemž pro posledně jmenované bylo uvedeno 1 675 lidí (670 rodin)."Recalling Operation North", by Vitali Kamyshev, "Русская мысль", Париж, N 4363, 26 April 2001 3. března vydala Rada ministrů SSSR odpovídající dekret, po němž následoval rozkaz ministerstva státní bezpečnosti ze 6. února. 24. března vydala Rada ministrů Moldavské SSR dekret o konfiskaci a prodeji majetku deportovaných. Operace Sever začala 1. dubna 1951 ve 4:00 ráno a zátahy pokračovaly až do 2. dubna. Deportovaní byli klasifikováni jako „zvláštní osadníci“.Валерий Пасат ."Трудные страницы истории Молдовы (1940–1950)". Москва: Изд. Terra, 1994 Celkem bylo z Moldavské SSR během noci z 31. března na 1. dubna 1951 deportováno 723 rodin (2 617 osob), všichni členové neoprotestantských sekt, většinou jehovistů, a kvalifikovaní jako náboženské prvky považované za potenciální nebezpečí pro komunistický režim.Elena Șișcanu, Basarabia sub regimul bolșevic (1940–1952), București, Ed. Semne, 1998, p.111 V již zmíněné interpelaci tvrdil Panțîru, že z Moldavské SSR bylo 1. dubna 1951 deportováno do Střední Asie asi 6 000 etnických Rumunů.

Odkazy Reference

Literatura Victor Bârsan, Masacrul inocenților, Bucharest, 1993, pp. 18–19 Anton Antonov-Ovseenko, "The Time of Stalin", Harper and Row (in English) Johann Urwich-Ferry, "Ohne Passdurch die UdSSR", Editura "Gruparea Româno-Germană de studii", München, 1976–1978 (in German) "Fără pașaport prin URSS. Amintiri", Editura Eminescu, București, 1999 (in Romanian)

Související články Moldavské Muzeum obětí deportací a politických represí Sovětská okupace Besarábie a Severní Bukoviny Nucené přesuny obyvatel v Sovětském svazu

Externí odkazy

Kategorie:Dějiny Moldavska Kategorie:Dějiny Rumunska Kategorie:Kulturní genocida Kategorie:Deportace v Sovětském svazu Kategorie:Události roku 1940 Kategorie:Politické represe v Sovětském svazu Kategorie:Rusifikace Kategorie:Etnické čistky