Global Sumud Flotilla (: أسطول الصمود العالمي, Usṭūl aṣ-Ṣumūd al-ʿĀlamī) byla mezinárodní námořní iniciativa vedená organizacemi občanské společnosti a spuštěná v polovině roku 2025. Jejím cílem bylo prolomit izraelsko-egyptskou blokádu Pásma Gazy a doručit mezinárodní humanitární pomoc do válečné Gazy. Arabské slovo z názvu ṣumūd znamená vytrvalost. Iniciativu založily organizace Freedom Flotilla Coalition, Global Movement to Gaza a Maghreb Sumud Flotilla. Flotila se skládala z více než 50 plavidel s tisíci účastníky z více než 44 zemí. Tyto organizace se snažily narušit blokádu již od roku 2008. V prvních letech bylo několik pokusů úspěšných, od roku 2010 však všechny pokusy byly zastaveny izraelskou armádou.
V září 2025 vyplula flotila ze španělské Barcelony. Na své trase Středozemním mořem flotila čelila útokům dronů a rušení komunikace. Itálie, Španělsko a Turecko následně vyslaly válečné lodě na jejich ochranu. Organizace spojených národů vyzvala k nezávislému vyšetření útoků.
V roce 2026 pod stejným názvem vypluly navazující flotily.
Pozadí
Od doby, kdy Hamás v roce 2007 převzal kontrolu nad Pásmem Gazy, Izrael zavedl také námořní blokádu Pásma Gazy. V roce 2008 Hnutí za svobodnou Gazu vyslalo první lodě s humanitární pomocí. V letech 2008 až 2016 dorazilo do Gazy 5 z 31 lodí.
V roce 2010 izraelská armáda přepadla první flotilu Gaza Freedom Flotilla, která se skládala ze šesti lodí. Izraelští vojáci zabili deset účastníků a desítky jich zranili, což vyvolalo značné mezinárodní pobouření. Od té doby byly pokusy o tyto akce v letech 2011, 2015, 2016, 2018 a 2025 přepadeny a zastaveny izraelskými silami.
V březnu 2025 Izrael uvalil tříměsíční úplnou blokádu dodávek do Pásma Gazy. Během této blokády byla jedna flotila v květnu napadena drony a další v červnu a červenci zastavily izraelské síly.
Složení Mezi účastníky byli aktivisté Greta Thunbergová, Thiago Ávila, Yasemin Acarová a francouzská europoslankyně Rima Hassanová, kteří se účastnili již cesty Gaza Freedom Flotilla v červnu 2025 a byli poté zadrženi izraelskými složkami a vyhoštěni ze země. Dále se znovuúčastnila i francouzská europoslankyně Emma Fourreau, která se s flotilou plavila již v červenci 2025, a připojili se také irská europoslankyně Lynn Boylanová, italské europoslankyně Benedetta Scuderi a Annalisa Corrado, irský senátor Chris Andrews, italský senátor Marco Croatti, italský poslanec Arturo Scotto nebo polský poslanec Franciszek Sterczewski. Z dalších osobností se zapojili Susan Sarandonová, Adèle Haenel, Gustaf Skarsgård, Liam Cunningham, Zwelivelile Mandela, Tadhg Hickey, Cele Fierro a Sofia Aparício. Členy flotily byli i Češka Šárka Přikrylová či Slovák Peter Švestka.
Do finální etapy plavby mělo doplout necelých 500 účastníků z 37 zemí světa. Mezi nejvíce zastoupené státy patřily Španělsko (49 účastníků), Itálie (22) a Turecko (21).
Průběh plavby Flotila vyplula na přelomu srpna a září 2025, konvoje vypluly z Janova 30. srpna, z Barcelony 31. srpna a z Tunisu a Katánie 7. září; dosažení cíle bylo odhadováno na polovinu září. Přípravné akce zahrnovaly registraci více než 15 000 účastníků, školení, akce solidarity a tábory poblíž míst vyplutí. V Janovu se vyplutí flotily účastnilo 40 tisíc lidí. Z Janova vypluly čtyři lodě převážející přibližně 45 tun humanitární pomoci. Odbory zastupující místní přístavní dokaře upozornily, že pokud se flotile cokoli stane, zablokují přístav.
Dne 23. září se v médiích objevily zprávy o konfliktech uvnitř flotily. Ty se týkaly stížností některých muslimských účastníků na přítomnost členů LGBT komunity v konvoji. Podle některých účastníků organizátoři zatajili přítomnost queer osob v konvoji, což někteří komentátoři prohlásili za... znesvěcení či za... útok na společenské hodnoty. V další kritice se tvrdí, že LGBT osoby s palestinskou věcí nemají nic společného a flotilu zneužili pro boj za práva LGBT. Podle dotčených účastníků plavby byly dílčí konflikty využity jako nástroj „sionistické propagandy“ na očernění flotily.
Na své trase Středozemním mořem podle tvrzení účastníků flotila opakovaně čelila útokům dronů a rušení komunikace. Podle tvrzení CBS News nařídil útoky z 8. a 9. září izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Izraelské námořnictvo je následně provedlo pomocí dronů vypouštěných z ponorky. Itálie, Španělsko a Turecko následně vyslaly válečné lodě na jejich ochranu. Organizace spojených národů vyzvala k nezávislému vyšetření útoků. Poškozené lodě kvůli opravě neplánovaně zastavily v Řecku, kde je střežila řecká pobřežní stráž. Na konci září turecká doprovodná loď evakuovala pasažéry jedné z lodí flotily, která měla poruchu nesouvisející s útoky. V téže době italské ministerstvo obrany veřejně uvedlo, že jejich loď se zastaví 150 námořních mil od Gazy. Italská premiérka Meloniová opakovaně vyzvala vedení flotily, aby humanitární pomoc vylodili na Kypru. Pozdě večer 30. října vydali členové flotily prohlášení, ve kterém odmítli italské výzvy k zastavení a nazvaly ho… sabotáží. Izraelské úřady mezi tím zahájily přípravy na zadržení flotily, přesuny stovek aktivistů na pevninu a následné deportování.
Dne 1. října flotila hlásila první kontakt s izraelským námořnictvem. Lodě se několikrát přiblížily na vzdálenost několika metrů a poté odpluly. Itálie a Řecko v reakci vydaly společné stanovisko, ve kterém vyzvaly izraelskou vládu k zajištění bezpečí posádky flotily a dostupnosti konzulárních služeb. Vedení flotily znovu vyzvaly k vylodění nákladu humanitární pomoci mimo oblast blokády, což ovšem opět odmítli. Španělsko rovněž flotilu informovalo o tom, že jejich loď nevpluje do zóny blokády.
Zadržení V noci na 2. října flotila 37 lodí s 500 pasažéry dosáhla vzdálenosti 40 námořních mil od pobřeží Pásma Gazy. Operace izraelské armády začala večer, ve středu 1. října a trvala do 14 hodin 2. října. V první fázi raketové čluny izraelské námořnictva pomocí vodních děl zastavily lodě flotily. Zároveň bylo zapojeno rušení mobilního signálu v celé oblasti. Příslušníci izraelské námořní jednotky Šajetet 13 se následně nalodili na šest největších lodí flotily a zajistili jejich posádky, včetně Grety Thunbergrové. Operace poté pokračovala obsazováním menších plavidel. Zadržení aktivisté byli postupně převáženi do přístavu v Ašdodu pro další šetření a, podle izraelských představitelů, k následným deportacím do domovských zemí. Podle Izraele i podle členů flotily nebyl při zásahu nikdo zraněn. Do Ašdodu byly také postupně odtahovány všechny lodě flotily. Izrael popřel informaci zveřejněnou aktivisty z flotily, že jedné z lodí se podařilo dosáhnout pobřeží Pásma Gazy. Podle Izraele poslední z lodí flotily byly zadrženy 3. října odpoledne. Začaly deportace, účastníci, kteří ji odmítli dobrovolně, skončili před soudem. Celkem Izrael zadržel 42 plavidel a 470 osob.
Aktivisté z flotily označili izraelský zásah za nezákonný a za nestoudný akt zoufalství. Podle prohlášení izraelské policie žádná humanitární pomoc při prohlídce lodí flotily nebyla nalezena. Organizátoři flotily toto prohlášení označili za lež a součást diskreditační kampaně. Uvedli, že humanitární pomoc byla řádně zdokumentována a potvrzena mezinárodními neziskovými organizacemi a například politiky, kteří se plavby účastnili.
Během zadržení a po propuštění někteří účastníci plavby tvrdili, že v izraelské vazbě čelili krutým podmínkám, bití, urážkám, ponižování a nedostatku potravy. Například švédská ambasáda uvedla, že si Greta Thunbergová během vazby stěžovala na dehydrataci, ponižování od stráže a na celu zamořenou štěnicemi. Izraelské ministerstvo zahraničních věcí všechna tato obvinění odmítlo a označilo je za lži. Nicméně izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir uvedl, že je „hrdý na to, že s 'aktivisty z flotily' zacházíme jako s podporovateli terorismu. Každý, kdo podporuje terorismus, je terorista a zaslouží si podmínky teroristů“, čímž komentoval obvinění zadržených ve věznici Ktzi'ot. Lidskoprávní organizace Adalah, která se zabývá monitoringem porušování práv Palestinců v Izraeli, získala během trvání vazby výpovědi osmdesáti zadržených aktivistů a zdokumentovala desítky porušení jejich práv. Organizace uvedla, že Ben Gvirovo prohlášení je projevem „schvalování nelidského zacházení, zneužívání a zastrašování“.
Reakce
Mezinárodní Misi flotily podpořila řada politiků, organizací a osobností. Například Francesca Albanese, zvláštní zpravodajku OSN pro lidská práva na okupovaných palestinských územích, spolu s dalšími zvláštními zpravodaji OSN, podpořila humanitární misi flotily a upozornila na dodržování mezinárodního práva. Mezi dalšími podporovateli byli bývalý italský předseda vlády Giuseppe Conte, bývalá starostka Barcelony Ada Colauová nebo kolumbijský prezident Gustavo Petro. Ten v reakci na zásah vyhostil ze země všechny zbývající izraelské diplomaty a zrušil dohodu o volném obchodu s Izraelem. Italská premiérka Giorgia Meloniová uvedla, pokus o dosažení Pásma Gazy nepřináší palestinskému lidu žádný prospěch. Dne 16. září vydali ministři zahraničí 16 zemí zastupujících účastníky flotily společné prohlášení, v němž vyjádřili obavy o jejich bezpečnost a vyzvali k dodržování mezinárodního práva.
Dne 2. října, po zastavení flotily a zadržení aktivistů, zkritizoval izraelský zásah v mezinárodních vodách turecký prezident Erdogan, který ho označil za „teroristický čin“ a porušení mezinárodního práva. Znepokojení nad izraelským zásahem a obavy z bezpečí svých občanů, kteří se účastnili plavby, vyjádřili také ministerstvo zahraničních věcí Spojeného království, ministr zahraničních věcí Irska Simon Harris, pákistánský premiér Šáhbáz Šaríf nebo španělská ministryně práce Yolanda Díazová. Italské odbory na 3. října vyhlásily generální stávku. Podle organizátorů se jí účastnilo přes dva miliony lidí ve 100 italských městech. Protesty proti izraelskému zásahu se konaly i v dalších městech po celém světě.
Ihned po zastavení flotily se začala formovat další. Flotila devíti lodí s více než stem pasažérů, kterou organizovala Freedom Flotilla Coalition byla izraelskými ozbrojenými složkami zastavena 8. října v mezinárodních vodách a posádka byla opět zadržena a převezena do Izraele a následně deportována. Flotila vezla náklad humanitární pomoci v hodnotě 100 tisíc dolarů.
Izrael V Izraeli vyvolala mise smíšené reakce. Krajně pravicový ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir (Židovská síla) uvedl, že by účastníci flotily měli být zatčeni, uvězněni v izraelských věznicích a považováni za teroristy, jelikož svým konáním napomáhají Hamásu. Izraelský ministr pro diasporu a boj proti antisemitismu Amichaj Šikli (Likud) bez předložení důkazů tvrdil, že flotila má vazbu na Hamás a Muslimské bratrstvo a že šlo o extremistickou a ne humanitární operaci.https://www.gov.il/en/pages/global_sumud_flotilla_hamas_muslim_brotherhood_links Nicméně dne 19. září 2025 se poblíž hranic s Pásmem Gazy shromáždila skupina 200 až 250 antisionistických izraelských Židů a izraelských Arabů, aby odsoudili válku v Gaze, izraelskou blokádu a podpořili flotilu Sumud. Akci organizovala krajně levicová organizace Radical Bloc a levicově-marxistická strana Chadaš. Izraelské úřady však uvedly, že flotilu zastaví.