Zdeněk Podhůrský (19. září 1920 Praha – 31. března 1981 Praha) byl český výtvarník a loutkář, tvůrce loutek např. pro večerníčky Broučci nebo Čmelák Aninka. Vytvořil přes 1000 loutek, začínal u Josefa Skupy, pracoval pro Československou televizi, v reklamě a vyráběl hračky. Dostal také nabídku k práci od Walta Disneye .
Život Vyřezáváním figurek a hraček se ve volném čas zabýval jeho otec Antonín Podhůrský, který byl železničním zaměstnancem. Od dětství byl Zdeněk Podhůrský aktivní v amatérském divadle, za okupace studoval na soukromé škole akademického malíře Antonína Švába. Po válce se věnoval studiu profesury kreslení na pražské technice, které nedokončil. Poté pracoval jako řezbář a loutkovodič v Divadle Spejbla a Hurvínka, kde získal zájem veřejnosti i mezinárodní věhlas svým Černošským orchestrem. V dalších etapách života vytvářel dva roky hračky, loutky a dekorace pro domácí divadla v družstvu Dereda v Neveklově, byl vedoucím propagace Československých tukových závodů, spoluzakladatelem Ústředního loutkového divadla, společně s akademickým malířem Adolfem Wenigem pracoval pro Propagační tvorbu.
Od roku 1951 do konce života pracoval jako svobodný výtvarník.
Oblíbil si práci na soustruhu a od 50. let 20. století vyráběl loutky výhradně ze soustružených dílů, vymyslel některá technická řešení pro vodění loutek. Zdeněk Podhůrský stvořil také figurku rytíře Vítka – značku Vítkovických železáren, jeho díla se využívala jak k propagaci československých podniků a výrobků, tak i jako nástroj osvěty. V letech 1968-1972 pracoval ve Španělsku na tvorbě loutek pro televizní seriál Myš Violeta a její svět fantazie, který se vysílal čtyři roky v západní Evropě i v Americe. Seriál získal cenu Zlatá nymfa, cenu Marconi a cenu Eurovize. Následovaly večerníčky pro Československou televizi, a to Příběhy čokoládového panáčka, Neználkovy příhody, Krokodýl Ham a Čmelák Aninka. Připravované Báje a pověsti nebyly po úmrtí umělce realizovány.
Zdeněk Podhůrský také vyučoval na DAMU, jeho loutky byly prezentovány v Československu i v zahraničí včetně světových výstav a získávaly tam četná ocenění. Podílel se na tvorbě ještěrů pro film Karla Zemana Cesta do pravěku.
Spolupráce na propagaci s následujícími institucemi a podniky: Severočeský dřevoprůmysl, Československé cirkusy a lunaparky, Královopolská strojírna Brno, Náborový podnik hlavního města Prahy, Výzkumný ústav technologie dřevoprůmyslu, Výzkumný ústav výtvarné hodnoty, ekonomie a technologie místní výroby, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo dopravy, ministerstvo všeobecného strojírenství, Československé tukové závody, ministerstvo zahraničních věci, Pragoexport, Strojimport, Merkuria, Tesla, Tatra, Barum, Motokov, Vítkovické železárny, Zbrojovka Brno, Jawa, Škoda, Bílá labuť, Barum, Mototechna, Technické muzeum, Náprstkovo muzeum.
Výstavy v zahraničí Berlín, Brusel, Budapešť, Dillí, Dornbirn,Düsseldorf, Erfurt, Havana 2x, Káhira, Moskva 3x, Neuchatel, Paříž 2x, Poznaň, Řím, Teherán, Toronto, Vídeň 2x
Účast na světových výstavách Expo: Brusel (1958), Seattle (1962), Ósaka (1970)
Externí odkazy
Kategorie:Čeští loutkáři Kategorie:Čeští výtvarníci Kategorie:Narození v roce 1920 Kategorie:Úmrtí v roce 1981 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži