Metropolie Černá Hora-Primorsko je eparchie Srbské pravoslavné církve.
Území a titul biskupa Zahrnuje území státu Černá Hora.
Eparchiálnímu biskupovi náleží titul arcibiskup cetinjský, metropolita černohorsko-primorský, zetsko-brdský a skenderijský, exarcha svatého pećského trůnu.
Historie Zetská episkopie a metropolie Předchůdcem dnešní metropolie byla Zetská episkopie, založená v letech 1219–1220 svatým Sávou. Prvním biskupem, kterého svatý Sáva jmenoval, byl pravděpodobně Ilarion. Sídlo episkopie bylo brzy vytvořeno v monastýru sv. Michaela na Prevlace nedaleko Tivatu. Roku 1346 došlo k povýšení pećské archiepiskopie na patriarchát a stejného roku byla zetská episkopie povýšena na metropolii. Až do poloviny 15. století sídlila metropolie v Boce Kotorské, než byla přemístěna do Cetinje. V polovině 15. století se katolická církev s pomocí Benátské republiky pokusila vytvořit v Zetě řeckokatolickou eparchii s cílem potlačit srbskou pravoslavnou církev.
Metropolie v 16.–18. století V roce 1485 metropolité trvale přestěhovali svůj úřad do Cetinje. Usadili se v monastýru Bohorodice.
Roku 1493 byla v metropolii založena první srbská tiskárna a byly vytištěny první srbské knihy. Po konečném zhroucení státní nezávislosti (1499) začaly pro tuto metropolii velmi těžké časy. Metropolita musel uznat primát ochridského arcibiskupa, který v té době spravoval srbskou církev po pádu Srbského despotátu (1459). Metropolita Vasilije ze Zety se tak v roce 1532 zúčastnil ochridského synodu, který se sešel, aby odsoudil metropolitu Pavla ze Smedereva, když se pokusil obnovit Pećský patriarchát. Ale po úspěšném obnovení Pećského patriarchátu (1557) se Cetinjská metropolie opět dostala pod jeho duchovní autoritu. Když byl Pećský patriarchát v roce 1766 opět zrušen, Zetská metropolie nebyla podřízena Konstantinopolskému patriarchátu, jako ostatní části srbské církve pod tureckou nadvládou, ale náležela zpočátku do jurisdikce Karlovacké metropolie a poté ruské církve, která v souladu s tehdejšími okolnostmi považovala metropolii za autokefální.
Pozdější dějiny Během rakousko-uherské okupace (1916–1918) panovala na území metropolie velmi složitá situace, a proto se metropolita ve snaze zachovat duchovenstvo a lid rozhodl zaujmout vůči okupačním úřadům smířlivý postoj. Takový postoj umožnil metropolitní správě prostřednictvím Červeného kříže Černé Hory rozvíjet humanitární práci v podobě shromažďování značných finančních prostředků na pomoc lidu. Navzdory smířlivému postoji církevní správy trpěl během okupace na území této metropolie značný počet duchovenstva.
Bezprostředně po osvobození Černé Hory na podzim roku 1918 se konala Podgorické shromáždění, které 26. listopadu 1918 rozhodlo o sjednocení Černé Hory se Srbskem. Vyhlášení státního sjednocení vytvořilo předpoklady pro obnovení jednoty všech srbských církevních oblastí. Za tímto účelem se 29. prosince 1918 sešel Svatý synod pravoslavné církve v Černé Hoře, který rozhodl, aby se nezávislá pravoslavná církev v Černé Hoře sjednotila s autokefální pravoslavnou církví v Srbském království.
Černohorská metropolie se tak 17. června 1920 sjednotila se všemi ostatními srbskými církevními oblastmi do jedné autokefální srbské církve, nazvané Srbský patriarchát.
Seznam biskupů Biskupové zetští Ilarion (1220–1242) German (1242–1261) Neofit (1261–1270) Jevstatije (do 1279) German (1286–1292) Michajlo (1293) Andrija (před rokem 1230) Jovan (před rokem 1304) Michajlo (1305–1309)
Metropolité David (1391–1396) Arsenije (1396–1417) David (1417–1435) Jeftimije (1335–1446) Josif (kolem roku 1453) Visarion (1484–1494) Pachomije Vavila (1494–1520) German (1520) Pavle (před rokem 1530) Romil (1530) Vasilije (1532) Nikodim (1540) Makarije (1550–1558) Romil (1559) Pachomie (1568–1573) Gerasim (1573) Dionisije (před rokem 1577) Venijamin (1582–1591) Rufim (1693–1639) Mardarije (Kornećanin) (1637–1661) Rufim (Boljević) (1662–1685) Visarion (Borilović) (1685–1692) Sava (Očinić) (1694–1697) Danilo I. Petrović-Njegoš (1697–1735) Sava II. Petrović-Njegoš (1735–1781) Arsenije Plamenac (1781–1784) Petr I. Petrović-Njegoš (1784–1830) Petr II. Petrović-Njegoš (1833–1851) Nikanor (Ivanović) (1858–1860) Ilarion (Roganović) (1860–1882) Visarion (Ljubiša) (1882–1884) Mitrofan (Ban) (1885–1920) Gavrilo (Dožić) (1920–1938) Joanikije (Lipovac) (1940–1945) Josif (Cvijović) (1945–1946) dočasný správce Vladimir (Rajić) (1946–1947) dočasný správce Arsenije (Bradvarević) (1947–1961) Danilo (Dajković) (1961–1990) Amfilochije (Radović) (1990–2020) Joanikije (Mićović) (od 2021)
Odkazy Reference
Externí odkazy
Oficiální stránky metropolie
Černá