No Music For Genocide je mezinárodní iniciativa kulturního bojkotu, kterou v září 2025 zahájili hudebníci a nahrávací společnosti na protest proti izraelským vojenským akcím v Pásmu Gazy a zacházení s Palestinci. Hnutí vyzývá umělce, aby odstranili svou hudbu z izraelských streamovacích platforem prostřednictvím geoblokačních opatření. Výzvu na začátku podepsalo 400 hudebníků, včetně prominentních interpretů jako Massive Attack nebo Young Fathers. Hnutí představuje jeden z nejvýznamnějších koordinovaných kulturních bojkotů proti izraelské politice od začátku hnutí Hnutí BDS (Boycott, Divestments and Sanctions).
Iniciativa se popisuje jako reakce na izraelskou „genocidu v Pásmu Gazy, etnické čistky okupovaného Západního břehu Jordánu, apartheid v Izraeli a politické represe propalestinských aktivit“. Hnutí, organizované prostřednictvím decentralizované sítě umělců a nezávislých nahrávacích společností, využívá techniky geoblokování k omezení přístupu k hudebnímu obsahu na izraelském území s dvojím cílem: symbolicky odmítnout normalizaci vztahů s Izraelem a vyvíjet ekonomický tlak na hudební průmysl, aby přerušil vazby s izraelskými subjekty.
Historie Hnutí bylo veřejně založeno 18. září 2025 po měsících organizování umělců znepokojených izraelskými vojenskými operacemi v Gaze a omezenou reakcí mezinárodního hudebního průmyslu. Bezprostředním katalyzátorem založení hnutí byla eskalující humanitární krize v Pásmu Gazy, zejména obrazy palestinských dětí trpících hladem uprostřed pokračujících izraelských útoků. Organizátoři jako důvod uvedli rostoucí globální pobouření nad izraelskými vojenskými akcemi, které organizace včetně Amnesty International a OSN označily za genocidu.
Hnutí vzniklo v širším kontextu hnutí Boycott, Divestments and Sanctions (BDS), které oficiálně založil v roce 2005 palestinský aktivista Omar Barghútí. Ačkoli funguje nezávisle, koordinuje svou činnost s Palestinskou kampaní za akademický a kulturní bojkot Izraele (PACBI), která dohlíží na kulturní bojkotové aspekty BDS. Iniciativa se výslovně inspiruje kulturním bojkotem apartheidu v Jižní Africe v 80. letech 20. století a vnímá umělecké bojkoty jako historicky účinné nástroje pro zpochybňování státní politiky, kterou mezinárodní společenství považuje za represivní.
Klíčovým precedentem, který organizátoři zmiňovali, byla reakce hudebního průmyslu na ruskou invazi na Ukrajinu v roce 2022. Během několika měsíců po invazi velké nahrávací společnosti včetně Sony, Universal a Warner buď stáhly své katalogy z Ruska, nebo zcela ukončily provoz. Organizátoři hnutí No Music for Genocide se ptali, proč nebyla podobná opatření přijata proti Izraeli „po desetiletích nelegální okupace a 23 měsících zrychlené genocidy Izraele“. Tento rozdíl v zacházení se stal ústředním motivačním faktorem pro vznik hnutí.
Mezi zakládajícími skupinami a hudebníky byli: Massive Attack, Ben Howard, Enter Shikari, Grizzly Bear, Julia Holter, Kelela, Kneecap, Mogwai, MØ, Nadine Shah, Primal Scream, Sleaford Mods, Sudan Archives, Young Fathers a řada nezávislých interpretů a vydavatelství, jako Arbutus Records nebo Constellation Records. Postupně se přidali také prominentní umělci jako Björk, Paramore, Hayley Williams, Lorde, My Bloody Valentine. A dále Aurora, Clairo nebo Wolf Alice. Podporu vyjádřila také pozůstalost skladatele Rjúičiho Sakamota.
V dubnu 2026 iniciativa zveřejnila otevřený dopis podepsaný tisícem umělců, ve kterém požadovali vyloučení Izraele z Eurovize kvůli válečným zločinům. Mezi signatáři dopisu byli Macklemore, Massive Attack, Brian Eno, Sigur Rós, Peter Gabriel, Paul Weller a další.
Odkazy Reference
Související články Artists4Ceasefire Hnutí BDS
Kategorie:Izraelsko-palestinský konflikt Kategorie:Válka v Pásmu Gazy Kategorie:Dějiny Izraele Kategorie:Dějiny Palestiny