Plesiadapis („téměř Adapis“) byl rod pravěkého savce, možná jednoho z nejstarších známých primátů.Ni, X.; et al. (2013). The oldest known primate skeleton and early haplorhine evolution. Nature. 498 (7452): 60–64. Zástupci tohoto rodu žili od období pozdní křídy až po začátek třetihorního eocénu (asi před 85 až 58 miliony let) na území Severní Ameriky a Evropy.https://www.mindat.org/taxon-3239539.htmlRose, K.D. (1981). The Clarkforkian Land-Mammal Age and mammalian faunal composition across the Paleocene-Eocene boundary. University of Michigan Papers on Paleontology. 26: 1–197.
Historie a popis náhled|vlevo|Model zástupce rodu Plesiadapis. Typový druh Plesiadapis tricuspidens byl formálně popsán francouzským paleontologem Paulem Gervaisem v roce 1877. Od té doby bylo posáno množství dalších druhů tohoto rodu, ale ne všichny musí být nutně platné.Gingerich, P. D. (1976). Cranial anatomy and evolution of early Tertiary Plesiadapidae (Mammalia, Primates). University of Michigan Papers on Paleontology. 15: 1–141. Plesiadapis patrně vznikl na území Severní Ameriky ještě v období pozdní křídy (geologické věky santon až kampán), kdy sdílel ekosystémy posledních žijících dinosaurů například s velkým savčím rodem Didelphodon.
Později na začátku kenozoické éry přešel tento rod přes kontinentální most do Evropy. V období paleocénu patřil k nejpočetnějším savcům v místech svého výskytu, podobně jako další jeho příbuzní z čeledi Plesiadapidae.Silcox, M. T.; et al. (2001). New specimens of Elphidotarsius russelli (Mammalia, ?Primates, Carpolestidae) and a revision of plesiadapoid relationships. Journal of Vertebrate Paleontology. 21 (1): 132–152. Jednalo se patrně o primárně stromové zvíře, živící se hmyzem a drobnými obratlovci, zejména ale listím stromů a dalších dřevin. Dosahoval jen malých rozměrů, odhadovaná běžná hmotnost dospělého exempláře činila jen kolem 2,1 kilogramu a celková délka těla zhruba 80 centimetrů.https://www.prehistoric-wildlife.com/species/plesiadapis/
Odkazy
Reference
Literatura Jehle, M.; et al. (2018). Evolution of plesiadapid mammals (Eutheria, Euarchonta, Plesiadapiformes) in Europe across the Paleocene/Eocene boundary: implications for phylogeny, biochronology and scenarios of dispersal. Palaeobiodiversity and Palaeoenvironments. 99 (2): 293–351. Cifelli, R. L.; et al. (2004). Mammals from the Age of Dinosaurs: Origins, Evolution and Structure. New York, Columbia University Press. Kay, R. F.; Thewissen, J. G.; Yoder, A. D. (1992). Cranial anatomy of Ignacius graybullianus and the affinities of the Plesiadapiformes. American Journal of Physical Anthropology. 89 (4): 477–498.
Externí odkazy
Informace na webu The Paleobiology Database
Kategorie:Primáti Kategorie:Druhohorní savci Kategorie:Organismy žijící v křídě