Josef Langmeier (12. ledna 1921 Nýřany – 13. června 2007 Krabčice) byl český klinický psycholog specializovaný na dětskou psychologii, vývojovou psychologii a problematiku psychické deprivace. Byl dlouholetým vedoucím Kabinetu psychologie Institutu pro další vzdělávání lékařů (ILF). Je považován za jednu z nejvlivnějších osobností české psychologie 2. poloviny 20. století.Databáze knih. Josef Langmeier – životopis a ocenění. Dostupné online: https://www.databazeknih.cz/zivotopis/josef-langmeier-22205

Život Josef Langmeier pocházel z Nýřan z rodiny kováře. Studoval na gymnáziu v Ostravě a po uzavření českých vysokých škol za protektorátu absolvoval obchodní akademii a pracoval v obchodním oddělení Škody Plzeň. Po osvobození začal studovat na Filozofické fakultě UK, kde studium i úspěšně dokončil.(redakce) (2007). Josef Langmeier (nekrolog). Český bratr, 123(7), 23. Dostupné online: https://admin.archiv-psychologie.cz/uploads/Josef_Langmeier_umrti_2007_Evangelicky_casopis_Cesky_bratr_c2fd8de32d.pdf

Po státních zkouškách roku 1948 nastoupil jako psycholog do Dětského sociodiagnostického ústavuv Praze vedeného MUDr. Oldřichem Říhou. Zde získal své první klinické zkušenosti, seznámil se s předválečnou tradicí zařízení a také s budoucím celoživotním spolupracovníkem Zdeňkem Matějčkem. Roku 1951 zde obhájil disertační práci a získal doktorát filosofie.Borecký, V. (1981). Dvojí výročí Kabinetu psychologie ILF. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 16(4), 365–370. Dostupné online: https://admin.archiv-psychologie.cz/uploads/2_Josef_Langmeier_sedesatilety_1981_Psychologia_a_patopsychologia_dietata_47c29f7c4f.pdf

Po zrušení Sociodiagnostického ústavu v roce 1952 přešel jako klinický psycholog do Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě a v roce 1954 se stal odborným asistentem Pediatrické katedry Ústavu doškolování lékařů (později ILF). Zde vznikal jeho zájem o vývojové poruchy učení a spolu s MUDr. Karlem Mackem definoval psychologický obraz syndromu lehké dětské encefalopatie (později označované jako lehká mozková dysfunkce).Matějček, Z. (1981). Šedesátiny docenta PhDr. Josefa Langmeiera, CSc. Československá pediatrie, 36(5), 365–369. Dostupné online: https://admin.archiv-psychologie.cz/uploads/3_Zdenek_Matejcek_sedesatilety_1982_Ceskoslovenska_pediatrie_ce22e22cc8.pdf

V letech 1967–1968 působil jako hostující profesor vývojové psychologie na University of Alberta v Edmontonu v Kanadě.Roku 1970 se stal vedoucím (druhý v pořadí) Kabinetu psychologie Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví., který pod jeho vedením vytvořil sjednocenou koncepci postgraduálního vzdělávání klinických psychologů v Československu. Kabinet se stal centrem výuky, výzkumu i metodického vedení oboru. Langmeier je tedy mj. spojován s počátky atestací z klinické psychologie.

Po roce 1990 byl jmenován profesorem psychologie. Až do odchodu do důchodu se věnoval pedagogické a odborné činnosti, zejména na 2. lékařské fakultě UK. Zemřel 13. června 2007 v Krabčicích. Z manželství s Danou Langmeierovou měl dvě děti, Miloše a Danu (Krejčířovou).

Vědecký přínos

Psychická deprivace Nejznámější částí Langmeierovy práce je společně se Zdeňkem Matějčkem vytvořená teorie psychické deprivace. Jejich kniha Psychická deprivace v dětství (1963, 1968, 1974) znamenala zásadní obrat v pojetí ústavní výchovy a v chápání významu citové vazby pro psychický vývoj dítěte. Publikace vyšla také anglicky, německy a rusky a získala Hálkovu cenu.

Langmeier se zabýval vývojem dítěte od narození po dospělost, zejména vztahy mezi somatickými, psychickými a sociálními faktory. Přispěl k rozvoji diagnostiky školní zralosti a vývojových poruch učení (dyslexie, dysgrafie). Jeho studie ze začátku 60. let patří k základním textům české vývojové psychologie.

Rodinná interakce a rodinná terapie Od 70. let se systematicky věnoval výzkumu rodinné interakce, mimo jiné neverbální komunikace a vztahových vzorců v rodině. Jeho pracoviště se stalo centrem výzkumu a výuky rodinné diagnostiky a terapie. Langmeierovy práce v této oblasti měly průkopnický význam v československé psychologii.

Klinická psychologie a vzdělávání Jako vedoucí Kabinetu psychologie ILF vytvořil jednotnou koncepci postgraduálního vzdělávání klinických psychologů. Organizoval kurzy, školící místa a odborné semináře a vytvořil „psychologickou školu“ následovníků, která zásadně ovlivnila generace klinických psychologů.

Vybrané publikace LANGMEIER, Josef a KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová Psychologie. Grada Publishing A.s, 2006. ISBN 978-80-247-1284-0.

LANGMEIER, Josef a MATĚJČEK, Zdeněk. Psychická deprivace v dětství. Vydání páté, doplněné, v Nakladatelství Karolinum druhé. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2023. ISBN 9788024656618.

LANGMEIER, Josef; BALCAR, Karel a ŠPITZ, Jan. Dětská psychoterapie. 2. přeprac. rozš. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 9788071783817. LANGMEIER, Josef. Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Avicenum, 1991. ISBN 9788020100986.

Řada odborných článků o dyslexii, rodinné interakci, psychoterapii a klinické diagnostice.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Čeští psychologové Kategorie:Dětští psychologové Kategorie:Narození v roce 1921 Kategorie:Narození 12. ledna Kategorie:Narození v Nýřanech Kategorie:Úmrtí v roce 2007 Kategorie:Úmrtí 13. června Kategorie:Úmrtí v Krabčicích