Noel Field, celým jménem Noel Haviland Field, známý také jako Noël Field (23. ledna 1904 Londýn – 12. září 1970 Budapešť), byl americký diplomat, marxistický aktivista a informátor sovětské GPU. Během druhé světové války vedl Výbor pro unitářskou službu, a tak zachránil řadu uprchlíků před nacistickou tyranií. Po válce se stal obětí Stalinových „čistek“ ve východním bloku jako údajný americký agent.
Život
Původ a doba do roku 1949 Noel Field pocházel z vážené americké kvakerské rodiny, ale narodil se v Evropě a vyrůstal v Curychu ve Švýcarsku. Tato okolnost podpořila jeho všestranný jazykový talent. V meziválečném období se věnoval diplomatické kariéře na americkém ministerstvu zahraničí. Jako oddaný komunista byl v této době rekrutován jako informátor pro sovětskou GPU. Skutečnost, že se vojenská zpravodajská služba GRU o této činnosti dozvěděla z Fieldovy vlastní nerozvážnosti, byla později použita proti němu. Možná aby se vyhnul výslednému konfliktu loajality mezi vlastí a politikou, přijal v roce 1935 místo u Společnosti národů v Ženevě. Mimo jiné byl členem výboru Společnosti národů, který dohlížel na stažení mezinárodních brigád z republikánského Španělska. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 on a jeho bratr Henry pomáhali politickým uprchlíkům z Německé říše, kteří našli azyl v Československu, přestěhovat se do Velké Británie.
V roce 1940 byl Field propuštěn ze Společnosti národů a na jaře 1941 vedl se svou ženou Hertou humanitární organizaci v Marseille – Unitářský servisní výbor (USC). Během této doby měl USC – podobný Nouzovému záchrannému výboru (ERC) pod vedením Variana Frye – za úkol pomáhat uprchlíkům, kteří se buď nacházeli v internačních táborech, nebo žili ilegálně, a obávali se vydání gestapu a SS. Field využíval svého postavení k tomu, aby těmto osobám poskytoval jídlo, peníze, dokumenty a osobní údaje. Pracoval také na poskytování lékařské péče uprchlíkům, mimo jiné zřídil kliniku v Marseille. Tyto aktivity byly zásadní, zejména pro komunistické uprchlíky, protože imigrační předpisy jim bránily ve vstupu do Spojených států. Většina peněz, které Field potřeboval, však pocházela ze Spojených států, protože byl důvěryhodným zástupcem Smíšeného antifašistického výboru pro uprchlíky, který za účasti mnoha renomovaných spisovatelů, jako byli John Dos Passos, John Steinbeck, Ernest Hemingway a Howard Fast, shromažďoval finanční prostředky na podporu uprchlíků. Field tyto finanční prostředky přivezl ze Švýcarska do jižní Francie. V této roli byl v kontaktu s řadou komunistů, většinou v ilegalitě nebo vězněných, kterým mohl v mnoha případech pomoci. Sloužil jako kurýr komunistického odboje během cest, zejména do vichistické Francie.
Field byl spolu s protestantským pastorem Henrim Manenem očitým svědkem prvních deportací z tábora Les Milles do vyhlazovacích táborů v létě 1942, spolu se zoufalými, ale obecně marnými pokusy o zabránění deportacím.
Od konce roku 1942, po svém útěku z Francie, Field pokračoval ve své práci pro USC ze Švýcarska. Od května do listopadu 1946 byl zástupcem USC v CRALOG (Council of Relief Agencies Licensed to Operate in Germany), pracoval nejprve ve Stuttgartu, později v Berlíně.
Léta 1949–1955 V roce 1949 se stal terčem komunistických zpravodajských služeb. Měl na jedné straně kariéru v USA za sebou a na druhé straně jednal s řadou vedoucích osobností komunistického podzemí prostřednictvím své humanitární organizace. Někteří z nich se nyní dostali do vysokých pozic, ale jako emigranti ze Západu byli pod všeobecným podezřením.
Field byl zatčen v Praze a odvezen do Maďarska, kde byl László Rajk postaven před zinscenovaný proces. Když ho Fieldův bratr Hermann, jeho žena Herta a adoptivní dcera Erika Wallachová (rozená Glaserová) hledali, byli i oni zatčeni a mučeni v různých východoevropských zemích. Noel i Hermann Field pod vlivem mučení vypověděli, že ve východní Evropě vybudovali rozsáhlou špionážní organizaci.
Během čistek byli všichni, kdo s ním měli kontakt, obviněni z americké špionáže a v mnoha případech po zinscenovaných procesech popraveni. V těchto procesech byly použity Fieldovy vynucené výpovědi. Mezi obžalovanými v pražském procesu se Slánským byli generální tajemník Rudolf Slánský, Vladimír Clementis, Ludvík Frejka a Otto Katz. Ze 14 obžalovaných bylo 11 židovského původu; 11 bylo odsouzeno k smrti.
Anna Leibbrandová, Leo Bauerová, Paula Ackerová, Paul Merker, Robert Rompe, Franz Dahlem, Philipp Daub, Kurt Müller a Hans Schrecker kampaň přežili víceméně bez úhony. Zvláštním případem byl Erich Mielke, který, když byl odhalen jako lhář ohledně své biografie, se z pozice žalobce téměř stal obžalovaný. Generální ředitel Reichsbahn Willi Kreikemeyer, blízký Fieldův kolega v Hilfswerku, spíše náhodou odhalil Mielkeho pobyt v západním exilu a jeho kontakty s Hilfswerkem.
1955–1970 Field byl mezi těmi, kteří aféru přežili. V roce 1955 byl propuštěn z vězení těžce poznamenaný samovazbou a mučením, byl částečně rehabilitován a finančně odškodněn. Jeho zatčení rodinní příslušníci byli také propuštěni a bylo jim dovoleno opustit zemi. Zůstal stále přesvědčený komunista, zdálo se, že své zatčení považoval za nutné zlo. V Maďarsku žil až do své smrti.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Diplomaté USA Kategorie:Sovětští špióni Kategorie:Američané Kategorie:Absolventi Harvardovy univerzity Kategorie:Američtí komunisté Kategorie:Narození 23. ledna Kategorie:Narození v roce 1904 Kategorie:Narození v Londýně Kategorie:Úmrtí 12. září Kategorie:Úmrtí v roce 1970 Kategorie:Úmrtí v Budapešti Kategorie:Pohřbení na hřbitově Farkasréti Kategorie:Muži