Sídliště Tučkova či Tučkova – Botanická (označované též historicky jako sídliště na Tučkově ulici, novodobě jako obytný soubor s objektem mateřské školy a kulturního zařízení nebo obytné soubory v ulicích Botanická, Hrnčířská, Šumavská, Klatovská, Tučkova, Bayerova) je komplex bytových domů v Brně, vybudovaný ve druhé polovině 50. let ve stylu socialistického realismu (tzv. sorely). Nachází se na rozhraní městských částí Královo Pole (Ponava) a Brno-střed (Veveří). Hlavními architekty souboru byli Norbert Horáček a František Koplík.
Historie vlevo|náhled|Sídliště Tučkova–Botanická včetně objektů občanské vybavenosti na mapě Výstavba sídliště spadá do období po únoru 1948, kdy se československá architektura musela přizpůsobit nové politické situaci a orientaci na Sovětský svaz. V té době došlo k odmítnutí mezinárodního modernismu a funkcionalismu, který byl komunistickou ideologií označen za kosmopolitní a formalistický. Novým závazným směrem se stal socialistický realismus, který měl být „socialistický obsahem a národní formou“. Pro Brno, které bylo v meziválečném období baštou funkcionalismu, znamenal tento zvrat výrazný zásah do kontinuity architektonické tvorby. Sídliště Tučkova se stalo spolu se sídlištěm Leninova jedním z příkladů aplikace sovětských vzorů v Brně, kdy se dbalo na monumentálnost, symetrii a zdobnost fasád, což mělo demonstrovat péči státu o pracující lid.
V letech 1956–1957 vznikl v Krajském projektovém ústavu pod vedením Františka Kočího nový Směrný územní plán města Brna, který mimo jiné určil lokality pro vznik dalších souborů domů.ŠIGUTOVÁ (2016). S. 18–19. Byl tak předurčen i vznik sídliště Tučkova. Výstavba podle projektu architektů ze Stavoprojektu byla realizována patrně v letech 1955–1959.PECKA (2013). Kapitola 6.4.7. Sídliště Tučkova-Botanická. S. 73–75. Brněnský architektonický manuál však uvádí dataci 1954–1956. Dům v Bayerově ulici je připisován týmu vedenému Vítězslavem Unzeitigem.
Urbanismus a architektura vlevo|náhled|Blok bytových domů Tučkova při rekonstrukci ulice Dřevařská Obytná výstavba sídliště je tvořena jednak dvěma novými bloky domů mezi Botanickou a Tučkovou, resp. Klatovskou ulicí a jednak doplněním stávající struktury městských bloků v nejbližším okolí typovými domy (v ulici Bayerově, Hrnčířské a Botanické). Hlavní komunikací se stala ulice Botanická a na ni kolmé ulice Šumavská, Hrnčířská a Zahradníkova vymezovaly typické městské ortogonální bloky.
Podobně jako u sídliště Leninova byl i zde použit deskový zděný typ domu T15, krytý valbovou střechou. Objevují se zde klasicky komponované hmoty domů v uzavřených či polouzavřených blocích s nárožními a výškově gradovanými středními rizality, balustrádami akcentovanými nárožími a dalšími prvky.ŠIGUTOVÁ (2016). S. 34. Oproti jednolitému šestipatrovému komplexu Leninovy je zde však výraznější hmotová skladba. Do pěti-, šesti až sedmipodlažních domů byly zakomponovány předstupující nízkopodlažní objekty občanské vybavenosti, jako je mateřská škola, jestle či restaurace. Vstupy do domů byly řešeny z ulice, jednotlivé sekce obsahovaly 12, 16, 18 či 22 bytových jednotek. náhled|Kašny se sousošími medvědů ve vnitrobloku v roce 2014 Mateřská škola a jesle (pozdější Divadlo Polárka) byly umístěny doprostřed bloku v Tučkově ulici a měly kontakt se zelení vnitrobloku. Některá nároží téhož bloku byla zvýrazněna vystupujícími objekty, např. restaurace Severka. V parteru bytových domů v Bayerově a Botanické ulici byly umístěny obchodní prostory. V mnohdy až dvouúrovňových suterénech domů byly vzhledem k tehdejší geopolitické atmosféře studené války zbudovány i atomové kryty. Naproti většímu bloku mezi Botanickou a Klatosvskou ulicí byl současně vybudován objekt školy (pozdější gymnázium Botanická) od architekta Jaroslava Ledviny.
Pestrobarevné fasády domů byly nad podloubím na uliční straně s obchodním parterem dekorované keramickými reliéfy. Na budově školy byl keramický reliéf od Konráda Babraje později překryt zateplením fasády. Vnitroblok v Tučkově ulici u obou dětských zařízení byl zdoben sgrafitovými motivy s dětskou tematikou a symetricky zde byly umístěny dva bazénky s pískovcovými sousošími medvíďat od Sylvy Lacinové (1957). Obě sousoší byla při rekonstrukci zahrady v roce 2016 přemístěna k amfiteátru v areálu koupaliště na Kraví hoře. I po zateplení domů byly zachovány a renovovány teracové pemrlované předsazené šambrány oken u restaurace Severka a pískovcové reliéfy, dle Renaty Vrabelové „ojedinělý doklad politicky angažovaného umění v rámci obytného celku a jeho vybavenosti“.
Lukáš Pecka označil sídliště Tučkova spolu se sídlištěm Leninova za „nejintenzivnější příklady výstavby dle zásad socialistického realismu“.
Reference
Externí odkazy Sídliště Tučkova v Brněnském architektonickém manuálu
Tučkova Kategorie:Veveří (Brno) Kategorie:Ponava Kategorie:Stavby socialistického realismu v Česku