Emil Šneberg (8. září 1931, Praha – 3. prosince 2025, Teplice) byl československý stíhací pilot a náčelník štábu letecké armády v Praze. Byl jedním z posledních žijících přímých účastníků Pražského povstání na konci druhé světové války.
Život
Narodil se v Praze a jeho otec Josef Šneberg byl voják, letec z první světové války. Měl čtyři sourozence a byli přísně vychováváni. Od pěti let chodili do Sokola a všichni hodně sportovali. V roce 1937 byl otci na doporučení Československého svazu letců udělen za válečné zásluhy do správy prodejna v odbavovací hale letiště Ruzyně. Bydleli u kasárnách Ruzyně, ale když německá armáda během druhé světové války Ruzyni obsadila, museli se přestěhovat do Vokovic.
Když vypuklo Pražské povstání, jako třináctiletý student reálného gymnázia se po boku otce a se svými sourozenci aktivně zapojil do různých událostí. Začali přemalovávat německé nápisy na ulicích a zúčastnili se jednání s Říšskou pracovní službou, kde uzavřeli dohodu, že do následujícího dne opustí místo, které obývali, a přestanou mířit samopaly na okna civilních budov. Poté se dostali do skladu německých ozbrojených sil, odkud vzali zbraně, pušky a munici. Další den se vydali zkontrolovat tábor Říšské pracovní služby, v němž už většina Němců nebyla, ale zůstala tam německá skupina a ničila dokumenty, proto vytvořili rojnici a vyhnala je. Při pozdější prohlídce a odminování letiště nalezl společně s otcem kabely, jež směřovaly do šatny francouzské restaurace. Zde byla bomba naprogramována na třetí hodinu, kterou otec nakonec deaktivoval. Zúčastnili se posledních bojů s Němci, kteří se ukrývali v údolí Divoké Šárky. Pomáhali i na výstavbě barikád, na které jedné z nich se otec později stal velitelem. Za odvahu během povstání ho spolu s otcem ocenil prezident Edvard Beneš Československým válečným křížem.
Po dokončení gymnázia se přihlásil do armády a díky své vášeň pro letadla absolvoval Vojenskou leteckou akademii v Hradci Králové. Jako pilot byl určen k 15. stíhacímu pluku v Praze, poté sloužil v Bratislavě. Po skončení aktivní kariéry se stal náčelníkem štábu vzdušných sil v Praze. Pomáhal s různými organizačními záležitostmi na letišti v Praze-Kbelích a stal se členem Československého svazu bojovníků za svobodu, kde také zastával pozici místopředsedy. Byl velmi činný i během důchodu a navštěvoval školy s besedami nebo organizoval prohlídky v Petschkově paláci.
Za svou práci byl u příležitosti oslav výročí vzniku Československa 28. října 2021 vyznamenán prezidentem Milošem Zemanem medailí Za zásluhy I. třídy. Slavnostní udílení vyznamenání ve Vladislavském sále Pražského hradu se kvůli koronavirové pandemii uskutečnilo po několika odkladech až 7. března 2022 při příležitosti narozenin Tomáše Garrigua Masaryka.
Zemřel 3. prosince 2025 v Teplicích ve věku 94 let.
Vyznamenání 60px| Československý válečný kříž 1939 Československý válečný kříž 1939 60px Medaile Za zásluhy I. stupně (2021)
Odkazy
Reference
Kategorie:Plukovníci Kategorie:Čeští stíhací piloti Kategorie:Osobnosti Pražského povstání Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1939 Kategorie:Nositelé medaile Za zásluhy (Česko) Kategorie:Paměť národa Kategorie:Narození 8. září Kategorie:Narození v roce 1931 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 3. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 2025 Kategorie:Úmrtí v Teplicích Kategorie:Muži