Oingt je bývalá francouzská obec nacházející se v departementu Rhône v regionu Auvergne-Rhône-Alpes. Z administrativního hlediska se obec sloučila k 1. lednu 2017 s obcemi Bois-d'Oingt a Saint-Laurent-d'Oingt a vznikla nová obec Val d'Oingt. Oingt je členem sdružení Nejkrásnější vesnice Francie.

Poloha Oingt se nachází v oblasti Beaujolais, severozápadně od Lyonu, západně od Villefranche-sur-Saône a dálnice A6.

Dějiny Četné objevené nástroje, včetně pěstních klínů a kamenných seker, naznačují lidskou přítomnost sahající až do pravěku. Na území dnešních departementů Loira a Rhôna žil kmen Segusiavů, jejich hlavním městem se stalo Feurs na řece Loiře. Kolem prvního století bylo postaveno oppidum Oingt, pravděpodobně sestávající z obydlí seskupených na vrcholu kopce.

Od tohoto období se v Oingtu křížilo několik obchodních cest, které spojovaly brody přes Saônu s brody přes Loiru. Tyto cesty sloužily především k obchodu s cínem. Diodorus Sicilský popisuje dvě možné trasy pro přepravu cínu z jihu Britských ostrovů do Středomoří. Jedna z nich vedla proti proudu řeky Loiry do Roanne. Odtud pokračovala po přepravní trase z Loiry do Rhôny, po které pak pokračovala po proudu. Oingt byl důležitou zastávkou před dosažením břehů Saôny přes údolí Azergues.

Během galsko-římského období byl Oingt římské castrum vybudované na římské cestě z Anse do Feurs, pod latinským názvem Yconium. Římané zde zavedli vinařství. Oingt těžil ze strategické polohy na křižovatce cest do Lugduna (Lyonu) a pravděpodobně zde bylo založeno castellum. Je také pravděpodobné, že castrum obklopovalo malé opevněné území. V Oingtu se tak křížilo několik vedlejších římských silnic. Silnice vedly z Lugduna nebo z několika přístavů na řece Saône: Anse (Asa paulini) nebo Grelonge, brod u Ludny (vesnice Saint-Georges-de-Reneins, dříve zastávka na římské silnici). Vedly směrem k Roanne (Rodumna) nebo Feurs (Forum Segusiavorum), městům v údolí Loiry.

Po římském vlivu zůstaly v Oingtu drobné stopy jako dlažba, hlavice a velké opracované kameny, které tvořily základnu hradeb, které se později staly středověkým opevněním města Oingt. V 70. letech 20. století byla objevena bronzová mince s vyobrazením Lucia Vera, zetě Marka Aurelia (161-167). V donjonu je zabudován fragment galsko-římské hlavice.

V 6. století se Římská říše rozpadala pod údery barbarů. Město se nacházelo na křižovatce tří hlavních cest. Jedna vedla od Dombes podél řeky Morgon, druhá od Limonestu a třetí z Anse do Roanne přes Valsonne. Tyto hlavní přístupové cesty byly prvním vstupním bodem pro barbarské invaze, které vedly k prvnímu zničení Oingtu.

První písemná zmínka o panství Oingt pod názvem Castrum Iconii se objevuje v listináři opatství Savigny. V listině z roku 1093 se zmiňují Umfred z Oingtu a jeho syn Guichard, kterým opat ze Savigny svěřil ochranu pozemků obce a Saint-Laurent-d'Oingt. Opevněné místo Oingt uprostřed klášterního panství, mělo strategickou polohu. Dominpvalo rozsáhlému území a umožnilo vybudování silné obrany v údolí Azergues.

V roce 1173 při rozdělení Forezu byly hrad Châtillon a hrad Oingt zahrnuty do Lyonské provincie. Guichard II. neochotně souhlasil, že se stane vazalem lyonského arcibiskupa, s nímž krátce předtím bojoval pod praporcem Guye II. z Forezu.

Ve 13. století nechal Guichard III., pán Oingtu, postavit hrad s motte. Tato šlechtická rodina nechala také vystavět několik dalších staveb v okolí, zejména hrad Châtillon d'Azergues a v Theizé. Panství Oingt se ve rozkládalo daleko za hranice dnešní vesnice. V obci Oingt lze nalézt pozůstatky htadu ze 13. století.

Kostel je bývalá hradní kaple se zlacenými dřevěnými sochami a gotickým chórem, jehož klenbu podpírá osm sochařsky vymodelovaných konzol, o nichž se předpokládá, že jsou spojovány s rodinou lorda Guicharda IV. d'Oingt (jedna z jeho dcer, Marguerite d'Oingt, byla jednou z prvních spisovatelek ve franko-provensálštině).

Protože neměli mužské dědice, panství Oingt přešlo na rodinu Fougères (v Beaujolais), jejíž člen Claude de Fougères, barona z Oingt, padl 11. dubna 1544 v bitvě u Ceresole. Jeho dcera Huguette, baronka z Oingt, se provdala za Pierra de Châteauneuf de Rochebonne, guvernéra Velay, a v roce 1525 panství přešlo na rodinu Châteauneuf, původem z Vivarais (zámek Theizé tehdy přijal jméno Rochebonne). Postupem času a prostřednictvím spojenectví se částečnými dědici rodu Oingtů staly také rodiny Marcilly de Chalmazel a Talaru.

Město Oingt bylo v roce 1562 kompletně zničeno baronem des Adrets. Následovala morová epidemie, která zdecimovala velkou část obyvatel vesnice.

Posledním pánem linie Châteauneuf de Rochebonne byl Charles-François de Châteauneuf de Rochebonne, lyonský arcibiskup v letech 1731-1740. Po něm bylo panství prodáno.

Stejně jako mnoho francouzských měst utrpěl i Oingt škody během bouře v prosinci 1999. Tato bouře poškodila školu, kostel a četné střechy, většinou na západě vesnice, a zasáhla i lesy severozápadně od obce.

V červenci 2016 obyvatelé obcí Oingt, Bois-d'Oingt a Saint-Laurent-d'Oingt odhlasovali sloučení do jedné obce s názvem Val d'Oingt.

Partnerské obce

Pamětihodnosti Hrad (château d'Oingt) založili vazalové hraběte z Forezu v 11. století, přestavěn ve 13. a 14. století, zničen během náboženských válek. Hradní kaple je zmíněna v roce 1079. Donjon ze 14. století je od roku 1937 historickou památkou. Porte du Nizy je součástí starých městských hradeb, z nichž se jinak nic nedochovalo. Pochází ze 14. nebo 15. století a byla přestavěna v 18. století. Hradby, pravděpodobně zničené po roce 1562, nebyly nikdy obnoveny. Poprvé jsou doloženy v pozemkových knihách z roku 1449. Farní kostel Hrad Prony pod vesnicí Oingt, upraven v 19. století, ale zachoval si prvky ze 14. a 15. století. Vinařský lis z konce 19. století. Muzeum mechanické hudby (Musée de musique mécanique) obsahuje funkční hudební nástroje jako mechanická piana, flašinety, hrací skřínky, gramofony...

Galerie

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Nejkrásnější vesnice Francie