Miloš Machač (30. srpna 1922 Lipany – 12. srpna 1992) byl český psycholog a vysokoškolský pedagog. V letech 1965–1972 působil jako vedoucí Psychologického ústavu UK a v letech 1968–1972 jako vedoucí Katedry psychologie UK. Ve své práci se zabýval psychickými rezervami výkonnosti, stresem, emocemi a metodami autoregulace, jako je autogenní trénink.
Život a akademická dráha
Miloš Machač se narodil 30. srpna 1922 v Lipanech na Slovensku v rodině úředníka finanční pohraniční stráže. Po maturitě pracoval během války jako dělník a později technik v ČKD Slaný. Vystudoval psychologii a sociologii na UK v Praze (1949) a následně pracoval na Pedagogické fakultě UK v laboratoři vyšší nervové činnosti dítěte, kde v roce 1959 získal titul docenta. Poté se přesunul na Filozofickou fakultu UK (FF UK), kde v letech 1961–1966 působil jako proděkan.
Po smrti prof. Jana Doležala (1965) převzal vedení Psychologického ústavu FF UK. Navzdory komunistickým represím se Machač snažil o ochranu a rozvoj psychologického výzkumu tím, že systematicky podporoval dvojí zaměření oboru. Aktivně podporoval základní laboratorní výzkum (psychofyziologie, psychologie práce a dopravy) i přenos poznatků do praxe skrze speciální meziresortní středisko, které mělo pro fakultu též významný ekonomický přínos.
Mezi lety 1966–1970 byl rovněž vedoucím redaktorem odborného časopisu Psychologie v ekonomické praxi, vydávaného nakladatelstvím UK. V roce 1968 se stal vedoucím Katedry psychologie FF UK, avšak v roce 1972 byl z důvodu vyškrtnutí z KSČ při prověrkách vedení katedry i ústavu zbaven a následně přesunut do Výzkumného ústavu tělesné výchovy, kde se mimo jiné podílel na přípravě československých atletů pro letní olympijské hry v Moskvě (1980).
Miloš Machač často publikoval společně se svou manželkou Helenou Machačovou (roz. Mantlíkovou), která se zabývala výzkumem stresu a možností jeho kontroly.
Hlavní oblasti výzkumu a klíčové koncepce
Autoregulace a výkonnost
Stěžejním tématem Machačova celoživotního díla bylo hledání cest k cílenému ovlivňování a optimalizaci vnitřních psychofyziologických stavů v zátěžových situacích, zejména stresem, emocemi a autoregulačními postupy. Psychický stres chápal jako **„stav negativní emočně vegetativní tenze, vyvolaný reálnou nebo anticipovanou podnětovou situací“**. Rozlišoval mezi heteroregulací, tedy ovlivňováním psychického stavu vnějšími prostředky (např. hypnózou či sugescí), a autoregulací, kterou definoval jako aktivitu samotného jedince směřující k řízení vlastního vnitřního stavu.
Relaxačně-aktivační metoda (RAM)
Jedním z jeho nejvýznamnějších přínosů byla Relaxačně-aktivační metoda (RAM), kterou rozvíjel od 60. let. Metoda je založena na střídání relaxačních (Rf) a krátkých aktivačních fází (Af). Relaxační fáze vede k hlubokému svalovému a psychickému uvolnění, které je následně přerušeno prudkým, avšak obsahově neutrálním aktivačním manévrem.
Podle experimentálních studií doprovázejí aktivační fázi výrazné změny vegetativních a biochemických parametrů, typické pro adrenogenní reakci. Po dobře provedeném cvičení přetrvává u cvičenců několik hodin tzv. přelaďovací efekt, charakterizovaný zlepšenou emoční stabilitou a pocitem zvýšené energie.
RAM byla využívána zejména v oblasti sportovní psychologie, kde sloužila k optimalizaci aktuálního psychofyziologického stavu sportovců před náročnými výkony (např. při přípravě vrcholových sportovců na olympijské hry v Moskvě v roce 1980, mj. vzpěrače Oty Zaremby), a její možné uplatnění bylo zkoumáno také v psychosomatické oblasti, například u esenciální hypertenze.
Psychologie emocí a politických postojů
Machač se v průběhu své vědecké práce zabýval také souvislostmi mezi emocemi, motivací a utvářením postojů. V rámci širší teoretické orientace se zajímal o procesy přesvědčování, emocí a iracionality v roce 1968, regulaci chování a podmínky změny postojů, které spojoval s dynamikou emoční aktivace a s mírou kognitivního zpracování informací. Jeho úvahy se vztahovaly také k tehdejším společenským otázkám, avšak neměly empirický charakter a nebyly systematicky rozvíjeny v samostatné výzkumné linii.
Publikační činnost a odkaz
Miloš Machač je autorem či spoluautorem čtyř monografií a více než 128 vědeckých a popularizačních prací. Založil odborný časopis Psychologie v ekonomické praxi. Odkaz Miloše Machače spočívá v průkopnické práci na poli psychofyziologie a autoregulace.
Výběr z díla Machač, M. (1976). Harmonizing of Mental States and Performance. Praha: Univerzita Karlova. Machač, M., Machačová, H. & Hoskovec, J. (1984). Duševní hygiena a prevence zátěže. Praha: SPN. Machač, M., Machačová, H. & Hoskovec, J. (1985). Emoce a výkonnost. Praha: SPN. Machač, M., Morávek, M. (1967). Změny kožních potenciálů během procesu vylaďování psychofyziologického stavu. Českoslov. psychol. 11, 2.
Odkazy
Reference Vaněk, M. (1987). Miloš Machač – 65 let. Československá psychologie, 31(4), 337–338. Břicháček, V. a redakční rada (1992). Miloš Machač. Československá psychologie, 36(6), 821–823. Šikl, R., a Vobořil, D. (2020). Dějiny československé psychologie v údajích a číslech. Československá psychologie, 64(Supplementum 1), 3–85. Srnec, J. (2011). Psychologie za totality: osobní svědectví. In P. Weiss (Ed.), Etické otázky v psychologii (s. 21–42). Portál. Machač, M., a Machačová, H. (1980). Možnosti optimalizace emočních stavů a sportovních výkonů. Československá psychologie, 24(5), 431–445. Hoskovec, J. (2000). M. a H. Machačovi. In J. Hoskovec (Ed.), Malé dějiny české a středoevropské psychologie (s. 201–205). Praha: Karolinum.
Literatura Hoskovec, J. (1992). Miloš Machač (nekrolog). Psychologie v ekonomické praxi, 27(1), 47–48. Sandera, O. (1992). Osobní vzpomínka na Prof. Miloše Machače.
Kategorie:Čeští psychologové Kategorie:Absolventi Univerzity Karlovy Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Narození v Lipanech (okres Sabinov) Kategorie:Narození 30. srpna Kategorie:Narození v roce 1922 Kategorie:Úmrtí 12. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1992 Kategorie:Muži