náhled|alt=Na obrázku se nachází dvě dívky v černých uniformách, které se objímají|Příklad uměleckého díla, které se inspirovalo žánrem juri. Díla, která zobrazují intimní vztahy mezi spolužačkami, jsou v tomto žánru běžná Juri (, v překladu „lilie“), známý také pod anglickou konstrukcí girls' love (; v překladu „dívčí láska“) nebo pod zkratkou GL, je žánr japonských médií zaměřených na intimní vztah mezi ženskými postavami. Ačkoli jsou díla tohoto žánru obvykle spojována s lesbismem, zobrazují také emocionální a duchovní vztahy mezi ženami, jež nemusí mít nutně romantickou ani sexuální povahu. Termín vešel ve známost ve spojení s anime a mangou, je však používán také pro označení videoher, lehkých románů a ostatní literatury.
Náměty charakteristické pro žánr juri mají původ v japonské lesbické fikci z počátku 20. století, zejména pak ve tvorbě spisovatelky Nobuky Jošijové a v literatuře žánru Class S. Manga zobrazující ženskou homoerotiku začala v 70. letech figurovat v tvorbě umělkyň ze Skupiny 24letých, například Rjóko Jamagišiové a Rijoko Ikedové. Žánr vstoupil do širokého povědomí v průběhu 90. let. V roce 2003 vznikl první časopis zaměřený na juri tematiku, Juri šimai. O dva roky později následoval časopis Comic juri hime, který se zasloužil o standardizaci termínu juri jakožto jednoho z vydavatelských žánrů a o vytvoření s ním související fanouškovské kultury.
Původně byla díla žánru juri určena pouze pro ženy, ve 21. století však došlo k postupné změně. V současnosti není žánr juri zacílen na specifickou demografickou skupinu; tím se liší od svého protějšku jaoi, zaměřeného na ženské publikum, a bara, zaměřeného na mužské homosexuální publikum. Například časopis Comic juri hime S, jenž byl sesterským časopisem Comic juri hime, se zaměřoval právě na mužské publikum.
Terminologie a etymologie Juri náhled|alt=Na fotografii se nachází bílé květy lilie se žlutými tyčinkami|Bílá lilie je de facto symbolem žánru juri Slovo juri (), znamenající „lilie“, je relativně časté japonské ženské jméno. V japonské literatuře jsou bílé lilie od dob romantismu používány pro znázornění ženské krásy a cudnosti. Lilie představují symbol žánru juri.
Editor časopisu Barazoku (, v překladu „společenství růže“) Bungaku Itó použil v roce 1976 ve sloupku s dopisy zvaných Jurizoku no heja (, v překladu „pokoj společenství lilie“) termín jurizoku (, v překladu „společenství lilie“), kterým odkazoval na čtenářky časopisu. Ne všechny ženy, jejichž dopisy byly ve sloupku publikovány, byly nutně lesby. Není jasné, zda lze obsah sloupku označit termínem juri, protože ten začal být spojován s lesbismem až později. V červenci 1983 začal tanbi časopis Allan (, Aran) publikovat sloupky s osobními inzeráty pojmenované Juri cúšin (, v překladu „komunikace lilií“), které sloužily ke komunikaci mezi homosexuálními ženami.
Termín juri začal být s lesbickou pornografickou mangou spojován v 90. letech, během kterých vycházel časopis Lady's Comic Misuto (1996–1999); bílé lilie zde byly často užívaným symbolem. Na Západě se žánr rozšířil během 90. let a termín juri zde byl užíván k označování lesbické pornografické mangy zaměřené na mužské čtenáře. Po čase přestal být užíván pro pornografická témata a začal být užíván k vyobrazení intimní lásky, sexu nebo citových vazeb mezi ženami. V průběhu nultých let 20. století bylo juri definováno jako žánr vyobrazující intimitu mezi ženami. Výrazně tomu napomohla publikace nových časopisů Juri šimai a Comic juri hime, zaměřeným pouze na publikaci juri mang. V západních zemích začalo být juri rozšířené na počátku 21. století; základní rysy západní tvorby byly shodné s rysy japonské tvorby. Termín juri rovněž používají k označení svých lesbických mang některá nejaponská nakladatelství, např. americká nakladatelství ALC Publishing a Seven Seas Entertainment.
Girls' love Anglickou konstrukci girls' love (; v překladu „dívčí láska“) a její zkratku GL začali japonští nakladatelé používat na počátku 21. století, pravděpodobně se záměrem vytvořit termín opačného významu k mužskému homosexuálnímu žánru boys' love (BL). Výraz girls' love je běžně používán jako synonymum výrazu juri. V ojedinělých případech jsou tyto dva výrazy užívány rozdílně, např. v případě antologie Girls Love z roku 2011, vydané nakladatelstvím Ičidžinša, je výraz girls' love užíván specificky k denotaci sexuálně explicitního obsahu.
Šódžo-ai Během 90. let 20. století začali západní fanoušci používat termín šódžo-ai (; v překladu „dívčí láska“) a označovali jím díla juri bez sexuálně explicitního obsahu. Termín vznikl po vzoru šónen-ai (; v překladu „chlapecká láska“), ten ale na rozdíl od šódžo-ai popisuje tvorbu žánru jaoi. V Japonsku se šódžo-ai s tímto významem nepoužívá, protože označuje pedofilní vztah mezi dospělými muži a dívkami. Podobně je tomu u pojmu lolicon.
Historie Před rokem 1970: literatura žánru Class S náhled|alt=Na černobílé fotografii se nachází usmívající japonská spisovatelka Nobuko Jošija|Spisovatelka Nobuko Jošijová, která svou tvorbou v žánru Class S značně ovlivnila juri Jedním z prvních japonských autorů píšících knihy o lásce mezi ženami byla spisovatelka Nobuko Jošijová, která tvořila v období Taišó () a Šówa (). Jošijová byla průkopnicí japonské lesbické literatury a žánru Class S, který vznikl v prvních letech 20. století. Její tvorba popularizovala mnoho témat a tropů, které se v následujících letech se staly hnací silou žánru juri. Beletrie žánru Class S je zaměřena na intenzivní platonické lesbické vztahy, které zpravidla končí promocí, provdáním se za muže či smrtí. Kořenem žánru je z části přesvědčení, že stejnopohlavní láska byla součástí vývoje žen vedoucího k heterosexualitě a mateřství. Žánr Class S se vyvinul a rozšířil během 30. let díky japonským dívčím časopisům. Roku 1937 však zaznamenal úpadek následkem celostátní cenzury, kterou přinesla druhá čínsko-japonská válka. Přestože se po válce homosocialita mezi dívkami začala znovu objevovat v šódžo manze (komiksech pro dívky), žánr Class S pomalu ztrácel na popularitě a ustupoval do stínu děl zaměřených na romantické vztahy mezi muži a ženami.
Beletrie žánru Class S obvykle pojednává o silných emočních vztazích mezi dvěma školačkami, které zpravidla navštěvují rozdílné ročníky. Výjimečněji pojednává o vztahu mezi studentkou a její učitelkou. Příběhy jsou obvykle zasazeny do soukromých dívčích škol, jež jsou vyobrazeny jako idylický, homosociální svět vyhrazený ženám, a zaměřeny na krásu a nevinnost protagonistek. Tyto motivy často figurují také v dílech žánru juri. Kritici se neshodují, jakým způsobem žánr Class S zařadit. V některých případech je kategorizován jako tzv. „proto-juri“, žánr odlišující se od juri, v jiných případech je považován za součást juri.
70. až 80. léta: „temný věk“ V roce 1970 vydala mangaka Masako Jaširová šódžo mangu Šíkuretto rabu (, v překladu „Tajná láska“), jejíž příběh je zaměřen na milostný trojúhelník mezi dvěma dívkami a chlapcem. Dílo je považováno za první mangu, která zobrazuje intimní vztah mezi ženami, aniž by spadala pod žánr Class S. Některými literárními vědci je zároveň považována za vůbec první dílo žánru juri; jelikož však Šíkuretto rabu z části zobrazuje také vztah mezi mužem a ženou, označuje většina kritiků jako první dílo žánru juri mangu Široi heja no futari (1971) od Rjóky Jamagišiové. V 70. letech se v šódžo manze poprvé objevují transgenderové postavy a postavy, jež se převlékají do šatů tradičně určených pro opačné pohlaví. Inspirací pro tento motiv byly ženy hrající mužské role v divadelním spolku Takarazuka Revue; pracuje s ním například mangaka Rijoko Ikedová ve svých dílech Versailles no bara (1972–1973), Oniisama e... (1975) a Claudine (1978). Lesbické postavy se vyskytují také v tvorbě žánru šónen, kde však převážně slouží pro pobavení a potěšení mužských čtenářů.
Mezi 70. a 90. lety byl vydán zhruba tucet juri mang, přičemž většina z nich byla publikována v 70. letech. Jedná se převážně o tragédie; vztahy protagonistek obvykle končí odloučením nebo smrtí. Jukari Fudžimotová z Univerzity Meidži poznamenala, že se archetypem běžného příběhu juri stala manga Široi heja no futari, a dala manze přezdívku „Crimson Rose and Candy“. „Candy“ je femininní postava obdivující „Rose“, která má na rozdíl od Candy spíše mužské rysy. Jejich vztah se stane předmětem fám; dívky jsou později rovněž vydírány. Situace se nezlepšuje ani ve chvíli, kdy si dívky uvědomí svou vzájemnou lásku. Příběh končí smrtí Rose, díky níž je Candy ochráněna před skandálem.
Časopis Juri šimai nazval 70. a 80. léta „temným věkem“ žánru juri, protože v této době byl vydán malý počet děl a většina z nich končila tragicky. Existuje několik teorií, proč se autoři zaměřovali na tragické příběhy. Spisovatel a překladatel Frederik L. Schodt poznamenal, že většina šódžo mangy byla během tohoto období tragická, a to bez ohledu na to, zda se jednalo nebo nejednalo o juri. James Welker z Kanagawské univerzity tvrdí, že příběhy představují formu takzvané „lesbické paniky“, kdy postavy – a potažmo samy autorky – odmítají své vlastní lesbické pocity a touhy. Verena Maserová naznačila, že v důsledku úpadku žánru Class S vymizela možnost intimního vztahu mezi ženami, zatímco dle Jukari Fudžimotové jsou tragické konce v příbězích typu „Crimson Rose and Candy“ zapříčiněny patriarchálními vlivy.
90. léta: mainstreamová popularita náhled|alt=Na fotografii jsou dvě ženy převlečené za animované postavy Sailor Uranus a Sailor Neptune, v barevném oblečení s krátkou sukní a nabarvenými vlasy|Cosplayerky převlečené za Sailor Uranus a Sailor Neptune z anime seriálu Sailor Moon V 90. letech 20. století začaly tragické příběhy v manze ztrácet na popularitě. Zdroje: Wataši no ibašo wa doko ni aruno? od Jukari Fudžimotové (), Otoko rašisa to iu bjóki? Pop-Culture no šin danseigaku od Kazuo Kumadové () a Jorinuki dokušo sódanšicu (). V roce 1992 byla vydána dvě zásadní díla, která ovlivnila vývoj žánru juri. Prvním z nich byla krátká manga Džukkai me no džukkai od Wakuni Akisatové, jež se distancovala od tragických konců a ostatních stereotypních tropů; druhým byla manga Sailor Moon (1991–1997) od Naoky Takeučiové a její animovaná adaptace. Vztah mezi magickými dívkami Sailor Uranus a Sailor Neptune byl důležitou součástí série, jelikož se jednalo o první „pozitivně“ zobrazený lesbický vztah v mainstreamové manze a anime seriálu. V návaznosti na úspěšnost Sailor Moon vzniklo několik dalších seriálů a filmů; samotná franšíza Sailor Moon nakonec vstoupila do povědomí mezinárodního publika a významně tak ovlivnila žánry šódžo a juri. Uranus a Neptune začaly být předmětem děl dódžinši a přispěly k rozvoji kultury juri dódžinši.
Úspěch série Sailor Moon významně ovlivnil vývoj juri a v polovině 90. let; anime a manga s podobnou tematikou se tehdy těšila mainstreamové popularitě. Režisér Kunihiko Ikuhara stál kromě série Sailor Moon také za šódžo anime seriálem Šódžo kakumei Utena (1997–1999), jehož děj se primárně zaměřuje na romantické vztahy mezi dívkami. Na konci 90. let byl vydán první svazek série lehkých románů Maria-sama ga miteru (1998–2004) od spisovatelky Ojuki Konnové, která se žánrově vrací do období Class S. Série se v Japonsku stala bestsellerem; k roku 2010 bylo prodáno 5,4 milionu výtisků. Další známou autorkou z tohoto období je Kaho Nakajamová, která se psaní aktivně věnuje od počátku 90. let. Její díla zobrazují milostné příběhy mezi ženami. Během 90. let začaly být v Japonsku vydávány první časopisy se zaměřením na téma lesbické lásky; v mnohých z nich byla vydávána také juri manga, která zahrnovala různorodou škálu sexuálního obsahu a ztvárňovala rozličné vztahy mezi ženami — např. romantický vztah dvou středoškolaček, nebo společný život dvou žen.
Počátek 21. století: publikace a růst fanouškovské kultury