Pravrovce ( Jobbos, Праврівці) jsou bývalá samostatná obec na severovýchodním Slovensku, tvořící západní část obce Repejov v okrese Medzilaborce. K administrativnímu spojení s Repejovem došlo roku 1964. Pravrovce patří k obcím s původním rusínským osídlením v oblasti horního toku řeky Oľky.
Geografie Pravrovce leží v západní části katastru Repejova, v údolí řeky Oľky, obklopené kopcovitým a lesnatým terénem. Lokalita se nachází na pomezí tří okresů – Medzilaborce, Stropkov a Humenné. V blízkosti se nacházejí obce Varechovce, Bystrá, Roškovce, Sukov, Vyšné Čabiny, Korunková, Závada a Oľka.
Historie Středověk a raný novověk První písemná zmínka o Pravrovcích pochází z roku 1408, kdy patřily pod panství Stropkov pod názvem „Prauroc”. Od roku 1767 byly ve vlastnictví rodu Dessewffy a v 19. století přešly pod rod Ružičkovců.
18. století Podle urbariálních záznamů z období vlády Marie Terezie byla obec zemědělsky aktivní. Obyvatelé odváděli robotní povinnosti (kosení, žně, vinobraní) a roční poplatek 100 uherských zlatých. Mezi naturální dávky patřilo např. 40 kurek, 8 hus, 160 vajec či konopné semeno.
Matej Bel o Pravrovcích ve svém díle Notitia Hungariae Novae (1735–1742) napsal: „sú neďaleko pod Varechovcami na tom istom ľavom /pravom/ brehu riečky. Pôda všade rovnaká, sčasti kopcovitá, sčasti rovinatá. Chotár však celkove biedny. Býva tu niekoľko Rusínov, majú však svoj chrám.“BEL, Matej. Zemplínska stolica. Preklad Martin Slaninka. Bratislava : Zemplínsky valal v spolupráci s Agentúrou Benedikt, 2000. 221 s. ISBN 80-968450-6-3. S. 170.
Vályi András na konci 18. století o Pravrovcích píše: „PRAVRÓCZ. Pravrovcze. Ruská ves v Zemplínské župě, zeměpánem hrabě Dezsőfy, obyvatelé pravoslavní, leží půl hodiny od Vareku (dnes Varechovce), a hodinu a půl od Puczaku (dnes Korunková), její pole jsou dvojího druhu, hornatá, kamenitá, jílovitá, vhodná jen pro pěstování ovsa, má lesy, tržiště ve Sztropkó (dnes Stropkov).“
Fényes Elek o Pravrovcích uvádí ve svém geografickém slovníku z roku 1851 následující informace: „Praurócz, ruská ves v Zemplínské župě, filiálka Repejő (dnes Repejov): 6 římskokatolických, 263 řeckokatolických, 4 židovští obyvatelé, 439 jiter obdělávané půdy. Zeměpán: Dessewffy. Přístupová cesta: Nagy-Mihály (dnes Michalovce).“
Borovszky Samu ve své monografii Zemplínské župy z roku 1896 uvádí další historické údaje: „Jobbos, dříve Praurócz. Malá ruská obec. Má pouze 23 domů a 149 obyvatel řeckokatolického vyznání. Pošta je v Homonnaolyce (dnes Vyšná Oľka), telegraf a železniční stanice v Radvány (dnes Radvaň nad Laborcom). Patřila ke Sztropkóskému (dnes Stropkov) panství a později byla majetkem barona Dessewffyho, následně rodiny Jekelfalussy. V současnosti zde má větší pozemky paní Sándorné Tarnovszky. Morová epidemie v roce 1663 si zde vyžádala oběti. Řeckokatolický kostel ve vesnici byl postaven v roce 1832.““
Vývoj populace v obci
1715 – mlýn, 3 opuštěné a 7 obývaných domácností 1787 – 34 domů a 232 obyvatel 1828 – 36 domů a 272 obyvatel 1910 – 266 obyvatel 1935 – 206 obyvatel
První světová válka Během první světové války se oblast Pravrovců nacházela v bezprostřední blízkosti Karpatského frontu. V zimě a na jaře 1914–1915 probíhaly v této části horského pásma intenzivní boje mezi jednotkami rakousko‑uherské armády a ruskými vojsky. Fronta se stabilizovala na hřebenech a výšinách, které sahaly přes území Pravrovců, a tvořila součást obranné linie rakousko‑uherské 20. honvédské divize. Ruské jednotky útočily z protilehlých vyšších pozic, zatímco rakousko‑uherské jednotky držely zákopy a strategické body nad údolím řeky Oľka.
Bojové střety v oblasti Pravrovců probíhaly zejména v únoru a březnu 1915 a byly charakteristické zákopovou válkou v horském terénu, což způsobilo těžké ztráty oběma stranám. Vesnice samotná nebyla vedena jako samostatné bojiště, ale její okolí sloužilo jako strategický prostor pro obranu proti postupujícím ruským jednotkám. V místě se nachází vojenský hřbitov s památníkem padlých vojáků rakousko‑uherské i ruské armády, kteří zahynuli především během bojů na přelomu února a března 1915.
Druhá světová válka
Obyvatelé Pravrovců aktivně podporovali partyzány skrývající se v okolních lesích. Poskytovali jim potraviny, oblečení i dobytek. V oblasti působily po vypuknutí SNP partyzánské skupiny „Za vlasť“, „Čapajev“, „Bohuň“, „Ščors“ a „Pugačov“.
Koncem léta 1944 se v obci poprvé objevila německá vojska, která si zde následně vybudovala zázemí a kontrolovala okolí.
V listopadu 1944 byli obyvatelé Pravrovců a Repejova násilně evakuováni německou armádou směrem na Košarovce a Vranov nad Topľou. Němci při ústupu zapálili několik domů, avšak většina obce nevyhořela jen díky intenzivnímu postupu Rudé armády.
Obec Pravrovce byla osvobozena Rudou armádou 27. 11. 1944 těsně po výše uvedené evakuaci.
Podle archivních materiálů Okresního archivu v Humenném byl ihned po osvobození založen Místní národní výbor v Pravrovcích a to 3. prosince 1944. Prvním předsedou byl Vasiľ Surmaj, po něm Peter Kurej a Ján Sitár st.
Od osvobození ke sjednocení
Ihned po roce 1945 začaly v obci rekonstrukční práce. Obyvatelům obce byly vypláceny náhrady za válečné škody a ihned se započalo s rekonstrukcemi. Svépomocí si občané např. kamením vyštětovali hlavní cestu.
V roce 1953 byla do obce zavedena autobusová linka a v roce 1957 byla do obce dovedena elektřina.
Roku 1964 byly Pravrovce připojeny k Repejovu, čímž obec jako samostatný administrativní celek zanikla. Postupem času zaniklo i samostatné katastrální území Pravrovce, které bylo připojeno ke katastrálnímu území Repejov.
Současnost
Místní část Pravrovce jako součást obce Repejov je pomalu se vylidňující sídlo. Nenajdeme zde žádné služby ani občanskou vybavenost. Pouze místní chrám je fungujícím celkem s pravidelným programem bohoslužeb. Dvě autobusové linky mají zastávku v blízkém Repejově. Většina domů je prázdných nebo slouží jako chalupy.
Mezi lety 2021–2023 byl z iniciativy Klubu vojenské historie Beskydy lokalizován a následně pietně upraven vojenský hřbitov vojáků z první světové války na místním hřbitově.
Na západním okraji obce byla v roce 2023 zřízena rozhledna, která nabízí krásné výhledy na dolinu řeky Oľka, Laboreckou vrchovinu a samotné Pravrovce a blízký Repejov. K rozhledně vede nenáročná trasa, necelý kilometr po nezpevněné cestě, kterou obklopují louky.
V roce 2024 proběhla generální oprava místního chrámu a místní kapličky.
Církev V Pravrovcích působí Řeckokatolická církev Farnost Repejov-Varechovce ( Gréckokatolícka cirkev Farnost Repejov-Varechovce). Pro své obřady využívá místní chrám Tří světitelů ( Chrám Troch Svätiteľov) z roku 1832, někdy nazývaný též nepřesně chrám Všech svatých.
Nejstarší zmínka o farnosti v Pravrovcích je z roku 1746 a uvádí, že ji spravovali dva bratři Ján a Daniel Lukass. Dřevěný chrám v obci pochází z roku 1726, kdy byl vysvěcen archipresbytérem Rokytovským. V tomto období zde také působil farář Daniel Skipalo, který byl vysvěcen na kněze pravděpodobně v roce 1729. Ke zpovědi tehdy přistoupilo 70 lidí, v obci bylo 15 gazdů a 5 poddaných.
V roce 1792 už jsou Pravrovce uváděny jako filiálka farnosti Repejov, tento stav je stále zachován.
Podrobný soupis farností Mukačenské eparchie z roku 1806 uvádí, že filiální obec Pravrovce má 262 věřících. Ke zpovědi je způsobilých 197 gazdů, dva rolníci. V roce 1805 žilo v obci 50 manželských párů. Uskutečnily se zde 3 sňatky, 8 křtů a 11 pohřbů.
Za působení faráře Antona Rojkoviče v letech 1827–1841 byl postaven zděný chrám v Pravrovcích, který byl 19. ledna 1832 slavnostně otevřen a vysvěcen jako chrám Tří světitelů. Původní dřevěný chrám byl v těchto časech zbořen.
V roce 1898, za působení faráře Eugena Vislockého (1854–1901), proběhla oprava místního chrámu.
Zajímavostí je, že Ikonostas (dřevěná stěna s ikonami – obrazy svatých a biblických výjevů v chrámech východního obřadu, oddělující prostor pro věřící od svatyně) z chrámu Tří světitelů z Pravrovců, který pochází z období 18.–19. století, si můžete prohlédnout v Chrámu svaté Paraskevy ve skanzenu ve Svidníku.
Z iniciativy pravoslavného duchovního Svaljavčíka byl umístěn před vchod do chrámu betonový kříž s nápisem "TEN SVÄTÝ KRÍŽ NA SLÁVU BOŽIU PRAVROVCE, 1964". Doplnil tak původní dřevěný kříž z roku 1929, kde je uvedeno "CB. MICIA CPASI DUŠU CVOJU 3.III.-10.III.1929."
Generální rekonstrukce chrámu proběhla v letech 1927, 1969 a naposled v roce 2024. V roce 1990 proběhla generální oprava střechy chrámu.
V roce 2007 byla z iniciativy duchovního otce farnosti Vladimíra Skiby vybudována nová dřevená zvonice, která nahradila dlouhodobě zchátralovu starou dřevenou zvonici. Výstavbu nové zvonice zajišťoval tesař Petr Proča z obce Bystrá.
Generální opravou interiéru a exteriéru prošel chrám naposledy v roce 2024. Rekonstrukční práce byly ukončeny na konci roku 2024 a chrám byl slavnostně otevřen při příležitosti odpustové slavnosti v neděli 26. ledna 2025, kdy řeckokatolickou farnost Repejov a její část Pravrovce navštívil archimandrita Marko Durlák, protosynkel Prešovské archieparchie. Slavnost začala přivítáním starostou obce Petrem Cipkem a místním knězem Šimonem Gajanem. Následoval samotný akt posvěcení exteriéru chrámu a následně i jeho interiéru.
Školství Výuka v Pravrovcích probíhala nejprve v dřevěném židovském domě. Od školního roku 1931/32 byla škola přesunuta do nové budovy v Repejově. V meziválečném období byla výuka jednotřídní, osm ročníků v jedné místnosti. Po skončení druhé světové války byla obnova školství obtížná.
Roku 1946 byly vyšší ročníky převedeny do ruské měšťanské školy v Oľce. Repejovská škola byla definitivně zrušena v roce 1982/83.
Obyvatelstvo Mezi nejstarší doložené pravrovské rody patří: Drozdovci Hičákovci Chalachanovci Rapošovci Radikovci
Rodákem z Pravrovců je Jan Drozd (1900–?), voják v první světové válce, který byl 8. 10. 1918 zajat u Verdunu. 25. 10. 1918 si podal přihlášku do Československých legií ve Francii, kde po zařazení 17. 11. 1918 působil u 23.p.pl. (Čs. legie ve Francii) až do 18. 5. 1919, kdy byl propuštěn od pluku – jeho ročník nepodléhal voj. službě.
Podíl obyvatel hlásících se k rusínské národnosti zde dosahuje 90% a s tím spojené je i převažující řeckokatolické vyznání.
V roce 2008 bylo na pravrovské straně evidováno 23 neobývaných domů, což představovalo téměř polovinu všech rodinných domů v celé obci Repejov.
Kultura a tradice Lidové léčitelství V Pravrovcích působila známá lidová léčitelka „baba Radíková“, aktivní zejména po druhé světové válce. Její dcerou byla Justina Rusínová (1913–2010), která v léčitelství pokračovala.
Tradiční kuchyně Typickým rusínským jídlem jsou "perohy" plněné tvarohem a brambory, často připravované z pšeničné a pohankové mouky.
Hospodářství Obyvatelé se tradičně živili zemědělstvím, dřevařstvím a povoznictvím. Po roce 1989 došlo k útlumu místního JRD a část půdy převzalo soukromé družstvo. V současnosti se chovají ovce a skot, část produkce tvoří ovčí sýry.
Pamětihodnosti Řeckokatolický chrám Tří světitelů (1832) Nová dřevěná zvonice (2007) Vojenský hřbitov z 1. světové války (obnoven v roce 2023) Kaple Dřevěná rozhledna na západním okraji obce
Odkazy Reference
Literatura HRÍB, Ján. Oživujúci Repejov. 1. vyd. Svidník: Tlačiareň svidnícka, . 127 s. ISBN 978-80-89392-40-7. Související články Repejov Rusíni Okres Medzilaborce
Kategorie:Rusínské obce na Slovensku Kategorie:Bývalé obce na Slovensku