Hierofanie (z řec. hierós = „posvátný“ + phaínein = „ukázat / zjevit“) je v religionistice a fenomenologii náboženství označení pro „zjevení“ či „manifestaci“ posvátna – tedy situaci, kdy se posvátno nějak „prolomí“ do běžného (profánního) světa a dá se lidsky rozpoznat v události, místě, osobě, předmětu nebo symbolu. Jsou to okamžiky, kdy se posvátno zjevuje ve světském světě.
Tento pojem zavedl (a zpopularizoval) rumunský religionista Mircea Eliade pro nejobecnější označení projevu posvátna; kdy je odhalováno něco posvátného. Hierofanie často zakládá posvátný prostor (např. svatyně, oltář, „střed světa“) a posvátný čas (svátky, rituální kalendář).
Hierofanie představuje základní způsob, jak se posvátné stává přístupným lidské zkušenosti; byla středobodem veškerého Eliadova zájmu – samo profánní pak pro něj nemá žádný význam, pouze nakolik zjevuje posvátné. Hierofanií může být v zásadě cokoliv, podle Eliadeho lze hierofanie rozeznat naprosto všude, v každé oblasti psychického, ekonomického, duchovního a společenského života.
Pojem je širší než teofanie, která označuje zjevení božstva v osobní podobě. Hierofanie zahrnuje i projevy neosobního posvátna, například v přírodních objektech, rituálech nebo symbolech. Eliade tím vysvětluje, proč náboženský člověk nevnímá svět jako homogenní: některá místa/časy/činy jsou „nabité“ posvátnem. Zároveň zdůrazňoval paradoxní povahu hierofanie: posvátné se projevuje skrze běžné objekty, aniž by nutně měnilo jejich fyzickou podstatu, ale radikálně mění jejich symbolický a náboženský význam.
Některé hierofanie mohou mít univerzální hodnotu a význam, zatímco jiné mohou zůstat pouze lokální či omezené na jednu dějinnou periodu – neotvírají se jiným kulturám a nakonec upadají v zapomnění i v té společnosti, jež je vytvořila. Dějiny náboženství se dle Eliada skládají z obrovského množství hierofanií, projevů posvátna, přičemž mezi nejelementárnější hierofanií (např. projevem posvátna v kameni či stromu) a nejvyšší hierofanií, kterou je pro něj vtělení Boha v Ježíši Kristu, konstatuje nepřetržitou souvislost. Typy hierofanií Hierofanie se mohou projevovat různými způsoby, například:
Přírodní hierofanie – posvátné hory, stromy, kameny, řeky. Kosmické hierofanie – slunce, měsíc, nebe jako projevy posvátna. Rituální hierofanie – posvátné se manifestuje v obřadech a liturgii. Historické hierofanie – významné události v dějinách náboženství (např. zjevení prorokům). Symbolické hierofanie – mýty, posvátné texty, obrazy a znaky.
Funkce hierofanie Hierofanie plní v náboženských systémech několik funkcí:
vymezuje hranici mezi posvátným a profánním; zakládá a legitimizuje rituály a tradice; poskytuje orientaci ve světě (např. vytvoření „posvátného centra“); umožňuje lidský kontakt s transcendentní realitou.
Reference
Kategorie:Náboženské symboly