Hrad v Pau ( ) je zachovaný hrad, který se nachází ve městě Pau, které je správním střediskem francouzského departementu Pyrénées-Atlantiques v metropolitním regionu Nová Akvitánie.

Od roku 1840 je hrad zapsán na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury.

Hrad byl budován od 12. do 19. století. Od roku 1927 v něm sídlí národní muzeum věnované navarrskému králi Jindřichu III., který roku 1589 usedl na francouzský trůn jako Jindřich IV.

Hrad založili vikomti z Béarnu původně jako pevnost na strategickém místě střežícím brod přes řeku Gave de Pau. Od poloviny 12. století zde občas sídlil béarnský dvůr, pravidelněji pak od vlády Gastona VI. Koncem 14. století zahájil Gaston Fébus rozsáhlou přestavbu a opevnění objektu, aby upevnil suverenitu Béarnu. Roku 1464 se hrad stal hlavním sídlem béarnských vikomtů na základě rozhodnutí Gastona IV. z Foix-Béarnu, který nechal budovy zásadně zrenovovat.

Poté, co se béarnští panovníci stali v roce 1481 navarrskými králi, nechali hrad za vlády Jindřicha d'Albret a Markéty Angoulémské přestavět v renesančním slohu. Jejich dcera Jana d'Albret s manželem Antoinem de Bourbon (rodiče Jindřicha IV.) zde následně vybudovali zahrady mimořádného rozsahu.

Poté, co Béarn roku 1620 ztratil nezávislost při vojenském zásahu Ludvíka XIII. přímo na hradě, začal objekt postupně upadat a rozšiřující se město postupně ukrajovalo z královského panství. V 18. století se však začal šířit mýtus o „dobrém králi Jindřichovi“, který královská propaganda využívala po celé 19. století. Hrad jako rodiště Jindřicha IV. se díky tomu těšil obnovenému zájmu, což vyústilo v rozsáhlou přestavbu vedenou nejprve Ludvíkem Filipem a později Napoleonem III. Sídlo bylo zrenovováno a vyzdobeno k poctě prvního krále z rodu Bourbonů a od počátku 20. století se definitivně prosadila jeho muzejní funkce. Dnes národní muzeum navštíví přibližně 100 000 lidí ročně.

Geografie

Hrad se nachází v centru města Pau, které je správním střediskem (prefekturou) departementu Pyrénées-Atlantiques a historickou metropolí suverénního vikomství Béarn. Pevnost byla vybudována na jihozápadním výběžku skalnatého ostrohu, vysokého přibližně 30 metrů. Z jižní strany jej obklopuje niva řeky Gave de Pau, zatímco na severu jej od zbytku města odděluje hluboká strž Hédas. Přestože se hrad v současnosti nachází v samotném srdci města, až do 19. století stál na jeho západním okraji v polovenkovském prostředí.Atlas2 2017, s. 31 Celková rozloha zámeckého areálu činí 22 hektarůAtlas2 2017, s. 81 a zahrnuje samotné budovy, zahrady a parky, které se táhnou v úzkém pásu směrem na západ nad řekou Gave až k hranici s obcí Billère.

Hlavní přístup k zámku v Pau se nachází na východní straně. Tvoří jej pevný jednoobloukový most překlenující příkop, který přímo spojuje zámeckou čtvrť (bourg mayoù)Atlas2 2017, s. 55 s čestným nádvořím.Atlas2 2017, s. 42 Další vstupy vedou ze západu přes Nemoursův most (pont de Nemours) nad ulicí Marca, propojující zámek se zahradou Basse-Plante, a ze severu branou Corisande ústící do ulice Lassansaa poblíž náměstí Place Gramont. Ze severovýchodu je přístupný po schodech od Fontánové brány (porte de la Fontaine) ze strže Hédas a z jihovýchodu portálem z bulváru des Pyrénées (Boulevard des Pyrénées).

Historie

Místo, kde byl hrad Pau postaven, umožňuje dohled nad brodem přes řeku Gave, který představuje jeden z klíčových bodů na severojižní cestě spojující Pyreneje – zejména údolí Ossau – s pastvinami v nížině Pont-Long. Atlas1 2017, s. 108 Ačkoliv je obtížné určit, zda stavba hradu předcházela vzniku vesnice, či naopak,Atlas1 2017, s. 109 hradní areál získal v příběhu o původu Pau symbolický význam.

Legenda praví, že pro vymezení pozemků, které obyvatelé údolí Ossau udělili vikomtům z Béarn, byly do země zaraženy tři kůly – přičemž „kůl“ se v béarnském nářečí řekne pau. Slovo pau znamená rovněž palisáda, což je hypotéza často uváděná k vysvětlení názvu zámku i města. Podle jiných odborníků je však název Pau spíše spojen s předindoevropským kořenem pal, označujícím strmou skálu, podobně jako u jiných pyrenejských toponym (např. průsmyk Col de Pau, vrchol Pic Palas atd.).

První písemná zmínka o hradu v Pau pochází z roku 1131, kdy vypukl spor mezi lescarským biskupem Guyem de Lons a místním šlechticem Ramonem de Bizanos. V textu je hrad uváděn jako castelo de Pal.Atlas2 2017, s. 55 Pozdější glosa v obecném zákoníku (for général) potvrzuje, že se u dvora Pierra II. z Béarn v roce 1147 příležitostně konala zasedání na castello de Pau.Atlas1 2017, s. 104 Také archeologické nálezy datují nejstarší části hradu do 12. století; konkrétně jde o věže Mazères a Billère a zbytky původního donjonu (obytné věže) na nádvoří.Atlas2 2017, s. 32

Tradiční historiografie již od 18. století pracovala s hypotézou, že hrad vznikl v 10. století (někdy připisovanou Centullemu IV.), žádné písemné ani archeologické doklady však tuto teorii nepotvrzují.Atlas2 2017, s. 31 Přikloníme-li se k výstavbě ve 12. století, mohl být jeho zakladatelem Gaston IV. z Béarn, zvaný Křižák.Atlas2 2017, s. 31 Toto první sídlo mělo pravděpodobně nejméně dvě nárožní věže (západní a severozápadní) a donjon na východní straně. Rozloha tehdejší pevnosti se odhaduje na přibližně 2200 m².Atlas2 2017, s. 35

Hrad vznikl zřejmě z potřeby vikomtů mít vlastní sídlo, ačkoliv jeho přesnou tehdejší funkci nelze definovat.Atlas1 2017, s. 107 První béarnští vikomti, jako Gaston VI. nebo Gaston VII., zde již pobývali pravidelně. Již za Gastona VI. zaujímal hrad v Pau výsadní postavení mezi rezidencemi panovníků; právě zde nechal Gaston VI. v roce 1188 obnovit zemská práva (obecný zákoník) Béarnu. Ve 13. století byl původní donjon stržen, aby ustoupil věži Montauser. Ta částečně přiléhá k původní stavbě; její jižní stěnu tvoří 12 až 15 metrů dlouhý pozůstatek severní zdi starého donjonu.Atlas2 2017, s. 34 Výstavba věže Montauser měla pravděpodobně za cíl rozšířit hradní nádvoří nebo přestavět východní část areálu v návaznosti na podhradí. Koncem 13. století už hrad obklopovalo rozsáhlé panství táhnoucí se směrem na západ, které zahrnovalo mlýn, ovocný sad a vinici.Ritter 1929, s. 14

Knížata z Béarn

Ve 14. století získal Béarn status suverénního knížectví pod vládou Gastona III. z Foix-Béarn, zvaného Fébus. Mladý kníže roku 1347 vyhlásil neutralitu Béarnu ve stoleté válce, čímž de facto stvrdil jeho nezávislost.Chala, s. 45 Dne 5. prosince 1362 u Launacu Fébusova vojska rozdrtila armádu hraběte z Armagnacu, dědičného nepřítele rodu Foix-Béarn. Po tomto vítězství – pravděpodobně v posledních měsících roku 1363 – vypracoval Fébus plán obrany proti dvojí hrozbě: odvetě Armagnaků a anglické ofenzivě.Ritter 2015, s. 24 V souladu se svými ambicemi na nezávislost vybudoval díky výstavbě a modernizaci mnoha béarnských pevností mimořádně hustý obranný systém. Hrad v Pau zaujímal v knížetem zamýšleném systému strategickou roli.Ritter 2015, s. 24 Měl klíčový význam díky poloze mezi anglickou citadelou v Lourdes a tehdejším hlavním městem Béarnu Orthez. Pevnost v Pau rovněž kryla Montaner a Morlaàs před útoky z území Tarbes či Auch.Ritter 2015, s. 24

Zásadní přestavba hradu proběhla v letech 1370–1380 Atlas2 2017, s. 36 pod vedením stavitele Sicarda de Lordat a zedníků z řad cagotů.Ritter 2015, s. 24 Hlavní změnou bylo vyzdění svahů horní plošiny kamenem, čímž vznikl strmý, 60° skloněný glacis (obranný násep).Atlas2 2017, s. 36 Původní základna hradu se tak rozšířila a glacis byl zakončen ochozem. V nižší úrovni vzniklo vnější opevnění, z něhož vedl padací most k vrcholu nové Mlynářské věže (později věž Monnaie), tyčící se 18 metrů nad nivu řeky Gave. Atlas2 2017, s. 37 Věže Mazères a Billère získaly cimbuří s podsebitím (střílnami v podlaze), zatímco v jihovýchodním rohu vyrostl 33 metrů vysoký donjon. Tato věž, dnes nazývaná věž Gastona Féba, je postavena z režných cihel, což je pro fébusovskou architekturu typické.Atlas2 2017, s. 39 Do věže se vstupovalo opevněnou bránou Terrer. Jižní křídlo hradu, tehdy pouze jednopatrové, spojující věž Mazères s donjonem, je rovněž dílem Sicarda de Lordat.Atlas2 2017, s. 39 Fébus nechal na donjon vytesat svůj podpis: „Febus me fe“ (v béarnštině „Fébus mě stvořil“).

Hlavním sídlem Gastona Féba zůstával hrad Moncade v Orthezu, přesto kníže od roku 1373 pobýval v Pau pravidelně,Ritter 2015, s. 36 obvykle během zimy.Ritter 2015, s. 16 Práce na hradě skončily kolem roku 1378, což Fébusovi umožnilo usadit se v Pau na čtyři roky (od roku 1380). Tento dlouhý pobyt následoval po „tragédii v Orthezu“, při níž zemřel jediný legitimní Fébusův syn Gaston, pravděpodobně rukou vlastního otce.Chala, s. 214 Jak bylo tehdy zvykem, nechal si Fébus pro své pobyty v Pau převážet nábytek, tapiserie a nádobí.Ritter 1929, s. 15 Knížete téměř vždy doprovázeli jeho nemanželští synové Yvain a Gratien, bratři Arnaud-Guilhem a Pierre a věrní rytíři jako Espan du Lion či Pierre de Gabaston.Ritter 1929, s. 16 Kolem dvora se pohybovaly davy hostů, rytířů a žongléřů; po večerech kníže pořádal v hodovní síni (tinel) okázalé hostiny za doprovodu trubadúrů.Chala, s. 290

Hrad Pau v centru béarnské politické moci Nástupci Gastona Fébuse — Mathieu de Foix-Castelbon, manželé Isabela de Foix-Castelbon a Archambaud de Grailly a také Jan I. z Foix — si ponechali Orthez jako své hlavní sídlo, ačkoliv na hrad v Pau pravidelně přijížděli.Ritter 2015, s. 50 V roce 1408 nechal Archambaud de Grailly zpevnit opevnění kolem čtvrti bourg mayoù,Ritter 2015, s. 51 kterou založil již Fébus, čímž zvýšil odolnost hradu pro případ obléhání. Knížecí návštěvy v Pau se zintenzivnily za Jana I., který zde 4. ledna 1432 v hodovní síni (tinel) zahájil významné zasedání béarnských stavů a následně zde v únoru 1434 hostil Nejvyšší soudní dvůr (Cour majour).Ritter 2015, s. 55 V roce 1436 zdědil tituly svého otce Gaston IV. z Foix-Béarn. Ten na hradě v Pau pobýval velmi často až do roku 1442,Ritter 2015, s. 56 poté strávil zhruba deset let ve Francii. Knížecí pobyty zde byly obnoveny v letech 1450 až 1453 a na začátku roku 1456 zde kníže opět svolal stavy.Ritter 2015, s. 57

Během svých četných pobytů u francouzského dvora získal Gaston zálibu v noblesních a elegantních palácích v oblastech Berry, Anjou a Touraine.Ritter 2015, s. 246 Pod tímto vlivem a v měnícím se vojenském kontextu nechal Gaston IV. provést úpravy směřující k potlačení strohého obranného charakteru hradu. Tato přestavba začala kolem roku 1462 pod vedením architekta Bertranda de Bardelon.Atlas2 2017, s. 39 Věže byly osazeny vysokými břidlicovými střechami, jižní křídlo bylo zvýšeno o druhé patro a stejně jako severní křídlo osazeno okny, zatímco cimbuří vnějšího opevnění bylo odstraněno. Práce trvaly přibližně deset let a Gaston IV. zemřel krátce po jejich dokončení v roce 1472.Atlas2 2017, s. 39 Ještě předtím se však rozhodl učinit z Pau nové politické centrum Béarnu. Dne 25. září 1464 kníže ustanovil, že Nejvyšší soudní dvůr — dříve kočovný — bude trvale sídlit na zdejším hradě, z něhož chtěl mít svou „hlavní rezidenci“.Atlas2 2017, s. 46 Své rozhodnutí odůvodnil centrální polohou města i bezpečím, které hrad poskytoval.Ritter 2015, s. 62 Protože sám mohl kvůli probíhajícím pracím na sídle pobývat jen minimálně, jeho přání naplnila až snacha Magdaléna Francouzská, která se v Pau usadila i se svými dětmi, včetně dědice Františka Fébuse.Atlas2 2017, s. 46

Navarští králové

Královská rezidence