Jubilejní pomník (též Jubilejní památník bitvy roku 1813 nebo Rakouský jubilejní pomník) je válečný památník v severočeském městě Chlumec, největší a nejmladší z pietních míst připomínajících bitvu u Chlumce a Přestanova. Tato bitva, která se v okolí odehrála 29. a 30. srpna 1813, byla jedním z nejvýznamnějších střetnutí napoleonských válek na českém území, v němž spojená vojska Rakouska, Pruska a Ruska porazila francouzský sbor generála Vandamma.

Tradice budování pomníků na tomto bojišti započala již krátce po skončení konfliktu, kdy vznikly památníky věnované jednotlivým armádám koalice (např. pruský roku 1817 či ruský roku 1835). Jubilejní pomník byl postaven ke stému výročí bitvy v roce 1913 nákladem rakouské vlády a stal se dominantou východního okraje Chlumce na úpatí vrchu Horka. Pomník je dílem pražského architekta Julia Schmiedela a sochaře Adolfa Mayerla. Tvoří jej 26 metrů vysoká válcová věž zakončená měděnou kupolí, na níž spočívá bronzová socha lva. V suterénu stavby se nachází slavnostní síň s freskovou výzdobou, která původně sloužila jako muzeum bitvy. Objekt včetně okolní parkové úpravy je chráněn jako kulturní památka a je integrální součástí krajinné památkové zóny bojiště u Chlumce.

Historie

Bitva roku 1813

vlevo|náhled|Bitva u Chlumce podle německého malíře Alexandra Kotzebue (1843) Bitva u Chlumce proběhla 29. a 30. srpna 1813 jako přímý důsledek Napoleonova vítězství u Drážďan. Zatímco se spojenecká Česká armáda pod velením knížete Karla Schwarzenberga stahovala přes hřebeny Krušných hor do vnitrozemí, byl k jejímu pronásledování vyslán francouzský 1. armádní sbor generála Dominika Vandamma. Cílem francouzského postupu bylo obsazení Teplic a přerušení hlavní zásobovací trasy spojenců na Prahu. První den bitvy spočíval zejména v urputné obraně ruského zadního voje pod vedením generála Ostermanna-Tolstého, kterému se ve střetech u Stradova a Přestanova podařilo navzdory přesile zastavit francouzský postup do údolí.

Rozhodující obrat nastal druhého dne, kdy do týla francouzských vojsk nečekaně vpadl pruský sbor generála Friedricha Kleista, který na bojiště sestoupil z Nakléřovského průsmyku. Francouzský sbor se tak ocitl v sevření mezi pruskými jednotkami na severu a ruskými a rakouskými silami na jihu. Pokus o průlom z obklíčení skončil pro Francouze katastrofou: 1. armádní sbor byl prakticky zničen a samotný generál Vandamme padl do zajetí ruských kozáků a rakouských dragounů na Asmanově louce u Žandova. Vítězství spojenců u Chlumce eliminovalo hrozbu francouzské okupace Čech, pozvedlo morálku protinapoleonské koalice a stalo se předzvěstí definitivní porážky Napoleona v bitvě národů u Lipska.

Areál bojiště

vlevo|náhled|Soubor pomníků na bojišti u Chlumce a Přestanova na historické pohlednici Krajina mezi Chlumcem, Přestanovem a Varvažovem se již krátce po bitvě proměnila v unikátní pietní území, které je dnes chráněno jako krajinná památková zóna. Nejdříve zde vznikaly monumenty oslavující vítězné mocnosti a jejich velitele, často navržené předními umělci své doby. Nejstarším z nich je pruský litinový obelisk ve Varvažově od architekta Karla Friedricha Schinkela z roku 1817. Na něj navázal v roce 1825 klasicistní rakouský pomník generála Colloredo-Mansfelda s plastikami od Václava Prachnera a v roce 1837 monumentální ruský pomník v Přestanově. Ten navrhl Petr Nobile a jeho základní kámen byl položen za přítomnosti rakouského císaře, ruského cara a pruského krále. Duchovní rozměr krajiny doplňuje hromadný hrob u Přestanova, kde nechal hrabě Josef Westphalen v roce 1835 důstojně pohřbít ostatky přibližně 10 000 vojáků všech armád sesbíraných z polí bojiště.

Kromě těchto hlavních monumentů je bojiště poseto řadou menších připomínek. Celý soubor drobných staveb a pomníků tvoří historický kontext Jubilejního pomníku z roku 1913. Ten byl sice vybudován až sto let po bitvě, svou masivností a ústřední polohou se však stal dominantou celého areálu a symbolickým završením pietních úprav chlumeckého bojiště.

Vznik pomníku

Jubilejní pomník představuje nejmonumentálnější stavbu celého chlumeckého bojiště. Jeho vznik byl iniciován již v roce 1898 v rámci oslav 50. výročí nástupu císaře Františka Josefa I. na trůn. V témže roce byl v Chlumci založen „Spolek pro postavení pomníku“, jehož protektorem se stal hrabě Otakar Westphalen, majitel chlumeckého panství. Hrabě Westphalen věnoval spolku nejen základní kapitál, ale i vhodný pozemek na úpatí vrchu Horka východně od obce.

Zatímco ostatní vítězné národy (Prusové a Rusové) měly své velké památníky již od první poloviny 19. století, rakouští vojáci na svůj důstojný monument čekali sto let. Návrh pomníku vypracoval pražský architekt Julius Schmiedel na objednávku Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách. Finance na výstavbu, která byla realizována nákladem rakouské vlády, byly doplňovány ze sbírek, příspěvků členů spolku, darů a odkazů. Protože bylo střetnutí u Chlumce a Přestanova bitvou vítěznou, na rozdíl od připomínek srovnatelné, ovšem prohrané bitvy u Slavkova z roku 1805 se budování chlumeckých pomníků těšilo nebývalému zájmu a podpoře vládních kruhů, v případě Jubilejního pomníku byla dokonce obsažena už i ve stanovách spolku pro jeho zřízení. Vlastní stavbu provedla firma stavitele Antona Plessa (či Plasse) ze sousedních Chabařovic.

Památník byl navržen v secesním stylu jako 26 metrů vysoký, mírně se zužující válec hrubého čedičového zdiva, na jehož vrcholu byla umístěna bronzová socha lva, dílo chebského sochaře Adolfa Mayerla, žáka Josefa Václava Myslbeka. Lev byl odlit z tepané mědi firmou Aktiengesellschaft Gladenbeck v Berlíně. Vnitřní prostory tvoří slavnostní síň, jejíž kopuli vyzdobil freskami malíř Karel Krattner. Mozaika nad vstupním portálem s motivem malého znaku Františka Josefa I. je prací pražské firmy Tossolo. Součástí celého konceptu byla i sadová úprava na terénním náspu, rámovaná střiženými živými ploty a listnatými stromy.

Jubilejní slavnost náhled|Dobová pohlednice z odhalení pomníku v srpnu 1913 Ke slavnostnímu odhalení pomníku došlo ve výročí bitvy 29.–30. srpna 1913. Událost se stala velkolepou mezinárodní manifestací za přítomnosti šlechty a vysokých státních i vojenských činitelů. Hlavním hostem byl arcivévoda Karel František Josef Habsburský (budoucí císař Karel I.), doprovázený vrchním komořím princem Lobkovicem. Mezi dalšími významnými účastníky byli český místodržící hrabě František Thun, zemský ministr obrany generál Friedrich Georgi či generál Gustav Kessel, který zastupoval německého císaře Viléma II. Slavnosti se účastnili i představitelé ostatních vítězných armád koalice z roku 1813. Historik Vojtěch Kessler ovšem pochybuje o tom, že by se aktu oficiálně účastnili vojenští představitelé Francie nebo Ruska, na rozdíl od četně zastoupených představitelů z rakouské a německé strany. Účast zástupců ruských či francouzských spolků a organizací byla v dobových pramenech zmíněna jen okrajově. Přítomné šlechtické kruhy zahrnovaly knížete Karla Schwarzenberga, hraběte Colloredo-Mansfelda, hrabata Clemense Ottokara a Theobalda Westphaleny a řadu dalších. Kromě čestných hostů byly ovšem přítomny i desítky tisíc návštěvníků. vlevo|náhled|Čestní hosté vč. arcivévody Karla I. při odhalení pomníku Archivévoda Karel přijel do Ústí nad Labem vlakem kolem 8. hodiny ranní a na nádraží byl uvítán místní honorací včetně starosty Ohnsorga a okresního starosty Köhlera. Poté nasedl do automobilu a v čele kolony odjel vyzdobenými ulicemi plnými lidí do Chabařovic k dalšímu uvítání a následně do Chlumce. U pomníku byla v širokém oblouku vztyčená tribuna a u ní dva stany: pro arcivévodu a pro světícího biskupa Wenzela Antona Frinda. Arcivévodu zde přivítal protektor komitétu pro výstavbu pomníku hrabě Ottokar Westphalen a došlo na samotný akt svěcení. Mši zakončily dělové salvy, poté přítomné seznámil s historickým pozadím bitvy pražský univerzitní profesor Ottokar Weber a na závěr všem poděkoval a své patnáctileté úsilí zmínil předseda komitétu pro zbudování pomníku Wenzel Haas. Slavnostní akt ukončilo provolání „Ať Jeho Veličenstvo císař František Josef I. slavně žije!“, arcivévoda položil k pomníku věnec a odjel automobilem k dalším památníkům na bojišti, kde také kladl věnce. Následovala třičtvrtěhodinová přehlídka čestných kompanií, veteránských spolků apod., ze zámeckého parku vzlétl balón. Navečer odjel arcivévoda do Teplic a druhého dne severní Čechy vlakem opustil, čímž se výroční slavnosti posunuly do lidovější roviny.

V nedalekém Ústí nad Labem v té době probíhal i tzv. na počest osvobození města z francouzské okupace roku 1813. Chlumecká slavnost navíc následovala dva měsíce po odhalení pruského tzv. Kleistova pomníku v Nakléřově, necelý měsíc po odhalení obelisku ve Stradově a jen o měsíc předcházela velmi podobné, byť ještě velkolepější události, která se odehrála u Lipska v souvislosti se stým výročím tamní bitvy, včetně odhalení monumentálního pomníku.

Poválečná správa náhled|upright|Bitevní ukázka na úpatí Horky nedaleko pomníku při 182. výročí bitvy v srpnu 1995 Památník, odhalený 11 měsíců před vypuknutím první světové války, byl po jejím skončení spolu s celým bojištěm poněkud pozapomenut a upozaděn, neboť vznik Československa roku 1918 spolu s rozvíjejícími se československo-francouzskými vztahy přály spíše připomínkám na Slavkovsku. V průběhu pozdější německé okupace za druhé světové války se sice plánovaly vzpomínkové akce na rok 1943, k jejich realizaci však nedošlo a v závěru války byl pomník vážné poškozen. V květnu 1945 si stíhací letouny Rudé armády udělaly ze sochy lva na vrcholu cvičný terč a několika zásahy ji prostřílely. Do těla sochy i samotného tělesa věže začalo v důsledku těchto otvorů zatékat, což vedlo k postupné degradaci stavby a hrozbě zřícení vrcholové části. První základní opravy provedli místní dobrovolníci v roce 1973, kdy byla zakonzervována nejvíce poškozená místa a upraveno okolí areálu.

Zásadní rekonstrukce se objekt dočkal až v 90. letech 20. století. V roce 1992 provedla firma Kamason náročné statické zajištění: věž byla zpevněna 20 vodorovnými táhly zavrtanými hluboko do zdiva, vnější čedičový plášť byl s vnitřním cihlovým jádrem propojen 1 200 ocelovými kotvami, do zdiva byla aplikována zpevňující injektáž a dvě třetiny obvodového pláště byly přezděny a nově vyspárovány, betonový vrchol věže byl nově opláštěn měděným plechem a instalováno bylo nové přístupové schodiště.

V roce 1997 byla dokončena náročná restaurace vnitřních fresek Karla Krattnera. Od té doby slouží památník opět jako ústřední místo pietních aktů, které se zde konají každoročně v srpnu k uctění památky všech padlých v bitvě roku 1813. Zaznamenán byl už skromný pietní akt v roce 1993 s bitevní rekonstrukcí za účasti několika desítek nadšenců.

Na počátku 20. let 21. století se technický stav památníku opět výrazně zhoršil. V srpnu 2023 bylo město Chlumec nuceno z bezpečnostních důvodů oplotit bezprostřední okolí věže a zakázat k ní přístup, neboť z vnějšího pláště začaly odpadávat kusy čedičového zdiva. Podle vyjádření radnice se objekt nacházel v havarijním stavu, který byl pravděpodobně důsledkem dlouhodobě zanedbané údržby a statických poruch. Vedení města proto iniciovalo zpracování odborného posudku, který měl přesně zhodnotit stabilitu 26 metrů vysoké stavby a navrhnout postup nezbytné rekonstrukce a celkové stabilizace objektu.

Popis vlevo|náhled|upright|Jubilejní pomník s monumentálním schodištěm v areálu pod Horkou