Ingeborg Lüscherová (nepřechýleně Ingeborg Lüscher rozená Löfflerová; * 22. června 1936 Freiberg, Sasko) je německo-švýcarská malířka, fotografka a videoumělkyně.

Život Po absolvování střední školy v Berlíně studovala herectví a několik let pracovala jako divadelní a filmová herečka. V roce 1959 se provdala za švýcarského psychologa barev Maxe Lüschera. Souběžně s hereckou kariérou začala studovat psychologii na Svobodné univerzitě v Berlíně. V roce 1967 cestovala do Indie a Československa. Po rozchodu s partnerem v roce 1967 se přestěhovala do Tegny v Ticinu. Od té doby se věnovala výtvarnému umění jako samouk. V Locarnu se přestěhovala do bývalého ateliéru Hanse Arpa. V roce 1969 dokumentovala dílo poustevníka a excentrika Armanda Schulthesse. Její fotografická dokumentace Schulthessova díla byla v roce 1972 vystavena na výstavě Documenta v Kasselu v sekci „Individuální mytologie“. Přibližně v této době začal její vztah s kurátorem výstav Haraldem Szeemannem, který trval až do jeho smrti v roce 2005. V roce 1973 získala švýcarské stipendium, které jí umožnilo cestovat do Spojených států amerických, Venezuely a Peru. Jejich dcera Una Szeemannová se narodila v roce 1975 v Locarnu.

V letech 1978 až 2005 kromě své umělecké práce vyučovala na několika akademiích, včetně School of Design v Lucernu, École supérieure d'art visuel v Ženevě, F+F Art School v Curychu a letních akademií výtvarných umění v Salcburku, Berlíně a Gomeře.

V roce 2021 darovala nadaci Situation Kunst v Bochumi velkou sbírku děl, která je od té doby uchovávána a vědecky studována v muzejním souboru Situation Kunst (pro Maxe Imdahla) jako součást uměleckých sbírek Porúřské univerzity v Bochumi.

Od roku 1967 žije a pracuje v Tegně v kantonu Ticino.

Dílo náhled|Verstummelung (Mrzačení), 1970

Umělecká tvorba Lüscherové začala cyklem nazvaným Stummelbildern („obrazy pahýlů“ či „obrazy torz“) a konceptuálními díly určenými její biografií, které zahrnovaly i její zkušenosti s hypnózou. Její manžel Harald Szeemann v roce 1992 řekl: „Divadelní, autobiografické, emancipační, zpovědní a hedonistické se nyní objevilo v uzavřených, niterně nabitých sochařských tělech a obrazových poctách světlu.“

Mezi její první umělecké objekty patřily Inboxy, krabice obsahující vizualizované matematické sekvence, naskládané na sebe, jejichž povrchy či okraje autorka pozměňovala působením ohně. Později používala předměty, které již ohněm změnily tvar, jako například nedopalky cigaret nebo doutníků. Ve velkém množství je lila na parapety, lepila je na předměty denní potřeby všeho druhu nebo dokonce na policejní zprávy.

Fotografie Od roku 1969 pracoval Lüscherová na fotografické dokumentaci švýcarského poustevníka a excentrika Armanda Schulthesse. Schulthess žil ve svém kaštanovém lese o rozloze 18 000 m² v údolí Onsernone v Ticinu, kde se věnoval svému svéráznému projektu komplexní sbírky znalostí – encyklopedii v lese. Lüscherová nahrávala své rozhovory se Schulthessem a fotografovala ho i jeho neuvěřitelně rozmanitou sbírku předmětů obsahujících fragmenty znalostí, které přibíjel a věšel na stromy a upevňoval na dřevěné latě. Po jeho smrti bylo Schulthessovo životní dílo zcela zničeno během třídenního autodafé jeho zmatenými dědici. Mezi několika málo dochovanými zprávami o tomto neobvyklém životě je kniha Lüscherové Dokumentation über A. S. – Der größte Vogel kann nicht fliegen. (Dokument o A. S. – Největší pták neumí létat).

V roce 1982 podobně zdokumentovala život dalšího sociálního outsidera a bezdomovce v knize Der unerhörte Tourist Laurence Pfautz (Neslýchaný turista Laurence Pfautz), a to i s použitím jeho vlastních textů.

Série Zauberfotos Magické fotografie začala v roce 1976 a dosud vyfotografovala přes 500 lidí: hosty domu, kolegy umělce, sousedy nebo příbuzné, kteří byli všichni požádáni, aby „provedli magii“. Na místě vybraném Lüscherovou je pořízeno 18 fotografií, z nichž je 9 snímků vybráno pro sekvenci.

Síra a popel Od roku 1981 používala ve své tvorbě organické materiály. Výsledkem jsou různé série Obrazů sopek, díla smíšených médií z písku, zeminy, pigmentů, lepidla na dřevo, sádry a podobných materiálů na kartonu. Od roku 1984 začala zkoumat prvek síry a fascinovala ji jeho barevná intenzita a zářivost. Síra a žlutá barva se staly dominantními prvky v autorčině sochařské a malířské tvorbě. Žlutá je kombinována s intenzivní černou, kterou Lüscherová získává z popela a akrylové barvy.

Poté, co v jednom ze svých raných děl vystavila kameny přirozeným sirným výparům v sopce Solfataře, začala následně sama pokrývat různé objekty sirným práškem a proměňovala je ve světelné objekty. Od roku 1990 vytvářela striktně geometricky tvarované bloky ve žluté a černé barvě, ve velkých formátech a v různých kombinacích. Ve svých obrazech také zkoumala širokou škálu možností souhry žluté a černé, od všech gradací žlutočerných překryvů a přemaleb, přes útvary připomínající oblaka až po čistou malbu barevných polí. Protože pracuje se sirným květem - práškem, nedochází ani při míchání k vytváření nových barevných hodnot – žlutá a černá zůstávají vždy oddělené.

Video Na bienále v Benátkách v roce 2001 měla Lüscherová premiéru svého fotbalového videa Fusion, které sklidilo široké uznání kritiky. Hráči Grasshoppers Zürich a FC St. Gallen proti sobě soupeří oblečeni v italských oblecích na míru, košilích, kravatách a kopačkách. Rozhodčím je Švýcar Urs Meier a zápas komentuje v německé verzi Beni Thurnheer a v italské verzi mluvčí RAI. Lüscherová o svém filmu říká:

Knihy Ingeborg Lüscherová: Dokumentation über A.S. Der grösste Vogel kann nicht fliegen. Fotografie Ingeborg Lüscherová. Kolín nad Rýnem: DuMont Schauberg, 1972. ISBN 3-7701-0651-2 Ingeborg Lüscherová (editorka): Zážitky a uchvácené věci v kontrastu. Oumanského cena, Fantonigrafica, Benátky 1975 Ingeborg Lüscherová: Strach z Ikara neboli Luštěniny jsou Fabaceae. Práce s 13 přemalovanými polaroidovými fotografiemi a texty; Aarau; Frankfurt nad Mohanem; Salzburg; Sauerländer 1982. ISBN 3-7941-2275-5 Ingeborg Lüscherová: AVANT – APRES / Sheer Prophecy – True Dreams (ed.) center d'art contemporain, Ženeva 1980 Ingeborg Lüscherová (kurátorka 21. čísla časopisu Studio, říjen 1983): Každá zima má svůj nejjasnější den. Fotografie a texty; spolu s příspěvky Francesca Clementeho, Bernharda Johannese Blumeho, Ulrike Rosenbachové, Michaela Butheho, Jörga Immendorffa a Jamese Lee Byarse Ingeborg Lüscherová: Neslýchaný turista – Laurence Pfautz. Aarau; Frankfurt nad Mohanem; Salzburg; Sauerländer 1985. ISBN 3-7941-2712-9 (dostupné pouze v knihkupectví Libri & Arte v Locarnu- Muralto) Ingeborg Lüscherová (ilustrace) a Adolf Muschg (text): Japonské šťastné útržky papíru. Suhrkamp Insel Verlag 1996. ISBN 3-458-16814-1

Výběr z děl Doručená pošta, 1967–1968 Stummelbilder, práce s nedopalky, 1969–1972. Fotografie kouzelníků. Práce v procesu. Fotografická série z roku 1976. Největší pták neumí létat. Dokumentace Encyklopedie v lese od Armanda Schulthess. Dokumentace začala v roce 1969. Vystaveno na Documenta 5 v Kasselu. Série Volcano, koláže z hlíny, popela, dřevěného prachu, dřevěného uhlí, akrylu, na kartonu nebo bavlněném plátně, od roku 1985 do roku 1987. Gli occhi della solfatara. Sulfurized stones, 1986, Castello Svevo, Bari (Itálie) Abyste se mohli procházet Benátkami a nikdo vás nepoznal – neviditelný plášť pro hledaného muže. Socha z datlové palmové kůry a juty, 1998 Lumen je znamení. Instalace v kostele sv. Jana, Feldkirch, 2000 Fei Ya! Fei Ya! leť, leť, (Naši čínští přátelé), 1999, 41. bienále v Benátkách, video 8 min. Fúze. 2001, 42. bienále v Benátkách, video 13:40 min. Jantarová komnata. Instalace. Swarovski Crystal Worlds, Wattens, Tyrolsko, 2003; od roku 2021 součást sbírky Nadace Situation Kunst, Bochum Visuté zahrady Babylonu, instalace, Rovereto 2003 – Wiesbaden 2006 – Berlín 2008; od roku 2021 součást sbírky Nadace Situation Kunst, Bochum

Odkazy Reference

Literatura Ingeborg Lüscherová. Sochy. Katalog výstavy. Galerie Farideh Cadot, Galerie Heike Curtze, Galerie Elisabeth Kaufmann, Galerie Krinzinger. Roetherdruck, Darmstadt 1998. Ingeborg Lüscherová. Katalog výstavy, Museum Wiesbaden. 28. března – 25. července 1993. Editoval Volker Rattemeyer. Wiesbaden 1993. ISBN 3-89258-022-7 Manuale. Referenční práce pro všechna díla Ingeborg Lüscherové. Samuel Herzog (text). Niggli Verlag 1999. ISBN 3-7212-0354-2 Viveri polifonici. Katalog výstavy Ingeborg Lüscherové, Museum Mart, Rovereto. Milán, Skira, 2004 Zanechte v Jižní Africe větvičku bílého šeříku. Katalog výstavy Ingeborg Lüscherové, Muzeum Wiesbaden, 14. května – 23. července 2006. Wiesbaden 2006. ISBN 3-89258-066-9 Ingeborg Lüscherová. Stopy existence – díla od roku 1968, ed. Silke von Berswordt-Wallrabe a kol., katalog výstavy: Situation Kunst (pro Maxe Imdahla), Bochum 2021. ISBN 978-3-941778-17-7

Související články Ženy ve fotografii Seznam švýcarských fotografek

Externí odkazy

Videokatalog von Ingeborg Lüscherová na videoart.ch

Kategorie:Švýcarské fotografky Kategorie:Švýcarské malířky Kategorie:Švýcarští filmoví herci Kategorie:Švýcarské herečky Kategorie:Německé filmové herečky Kategorie:Německé fotografky Kategorie:Německé malířky Kategorie:Fotografové 21. století Kategorie:Fotografové 20. století Kategorie:Současní umělci Kategorie:Absolventi Svobodné univerzity Berlín Kategorie:Narození v roce 1936 Kategorie:Narození 22. června Kategorie:Narození ve Freibergu Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy