František Lichtenreiter, také Franz Liechtenreiter nebo Francesco Lichtenreiter, výjimečně Lichten-Reuther (1700 Pasov – 14. července 1775 Praha) byl český malíř bavorského původu, pracující v období pozdního baroka, rokoka a počátků klasicismu, usedlý od roku 1730 v Praze a činný v Čechách především pro kláštery, zvláště benediktiny.
Život Podle Slovníku českých umělců z roku 1815 od Bohumíra Jana Dlabače byl František Lichtenreiter malíř, narozený v Pasově, který se vyškolil u malíře Vincentiniho v Benátkách, kde následně působil jako učitel malířství. Italské prameny malíře tohoto jména neuvádějí, pravděpodobně jde o zkomoleninu jména Antonio Visentini (1688-1782), ten v Benátkách učil na Akademii umění.heslo Antonio Visentini v biografickém slovníku Enciclopedia Treccani, Dizionario biografico)/ František užíval od doby studií křestní jméno Francesco, pod kterým následně vystupoval i v Praze. Dlabač jeho život a kariéru zhodnotil slovy "pilný ale nešťastný muž".DLABACŽ 1815, II., s. 202
Od roku 1730 až do konce života, tedy 45 let je doložen jako malíř a měšťan v Praze. Nejpozději roku 1741 byl přijat za člena novoměstského malířského cechu v Praze,Nová encyklopedie českého výtvarného umění Dodatky, Academia Praha 1999, později byl zvolen druhým představeným novoměstského cechu malířů. Roku 1737 jako novoměstský měšťan s manželkou Annou (1700-1750) dával v kostele sv. Štěpána na Novém Městě křtít svého syna Josefa Franze. V roce 1739 křtili syna Filipa Franze, roku 1744 Františka Karla Šebestiána a roku 1749 Františka Ignáce. Z druhého sňatku s Annou Terezií byli pokřtěni ještě tři synové, z nichž nejstarší Jan se stal rovněž malířem, a dcera. Postupně bydleli ve staroměstských domech U ručnikářů a v Jilské ulici čp. 451/I U obrazu Panny MariePamátky archeologické a místopisné, roč. 28, 1916, s. 235; PA roč. 29, 1917, s. 81
Patřil k nejproduktivnějším a nejdéle žijícím českým malířům své doby. Více než závěsné obrazy-olejomalby maloval především fresky velkých formátů. Jeho chrámová tvorba vycházela z patetických kompozic vrcholného baroka: figurální scény jsou koloritem a typikou osob blízké Janu Karlu Kovářovi, na něhož navázal již roku 1742. Koncepce prostoru architektury jeho fresek vychází z benátského školení a z kvadratur italského malíře Andrea Pozzy.
Zemřel ve vysokém věku 75 let a byl pohřben v kostele sv. Martina Ve zdi na Starém Městě v Praze, který tehdy patřil mezi cechovní chrámy staroměstských cechů malířů a sochařů.
Dílo Oltářní obraz Apoteóza sv. Karla Boromejského (1736), kostel sv. Vavřince, Žebrák Oltářní obraz Sv. Cecílie hraje na varhany, Vrchotovy Janovice (zámek), obraz byl vystaven na výstavě Pražské baroko v roce 1938. Katalog výstavy Pražské baroko - umění v Čechách XVII.-XVIII. století 1600-1800, Valdštejnský palác Praha, Umělecká beseda, květen-září 1938 Ledvinkovský obraz těla zemřelého sv. Jana Nepomuckého, olej na plátně, opakovaně připsaný F. Lichtenreiterovi (Jan Quirin Jahn, Pavel Preiss), 40. léta 18. století, Muzeum hl. m. PrahySláva barokní Čechie, umění, kultura a společnost 17. a 18. století. Katalog výstavy Národní galerie v Praze, (kolektiv autorů, editor Vít Vlnas), Praha 2001, s. 82-83, č. kat. I/2/39 Strahovský klášter, kapitulní síň: cyklus olejomaleb na stěnách, patroni řádu premonstrátů: Svatý Norbert; blahoslavená Gertruda; blahoslavený Milo; blahoslavený Gerlach; svatý Siard; svatý Bohumír/Gottfried a svatý Augustin. Pro Břevnovsko-broumovský klášter řádu benediktinů a jeho rezidenci v kladenském zámku pracoval soustavně v letech 1741-1770. Apoteóza sv. Vintíře - freska na klenbě pavilónu Vojtěška v zahradě Břevnovského kláštera. V Broumovském klášteře benediktinů v letech 1741-1760 maloval mnohé fresky: v sále knihovny pokračoval v dílech Jana Karla Kováře, který kolem roku 1743 onemocněl a roku 1749 zemřel. V pražském Břevnovském klášteře maloval od roku 1742 rovněž jako spolupracovník a pokračovatel Jana Karla Kováře. Portrét opata Benna Löbla, v chodbě klauzury Břevnovského kláštera, asi (1745) Výjevy ze života benediktinských svatých patronů na klenbách klauzury a opatských pokojů kláštera benediktinů v Břevnově a jejich proboštství v Kladně Tomáš Pešina z Čechorodu zakládá klášter řádu paulínů v Obořišti (1755), olejomalba na plátně, 183×161 cm, Metropolitní kapitula u sv. Víta na Pražském hraděSláva barokní Čechie, Praha 2001, s. 222, č. kat. I/6/34
Odkazy Reference
Literatura VILÍMKOVÁ, Milada a PREISS, Pavel. Ve znamení břevna a růží: historický, kulturní a umělecký odkaz benediktinského opatství v Břevnově. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 1989. stran 336, ISBN 80-7021-013-3, s. 256.
VLNAS, Vít (editor) a kolektiv autorů: Sláva barokní Čechie, umění, kultura a společnost 17. a 18. století. Katalog výstavy Národní galerie v Praze, Praha 2001, s. 82-83, 223
Kategorie:Čeští barokní malíři Kategorie:Němečtí malíři Kategorie:Rokokoví malíři Kategorie:Portrétisté Kategorie:Narození v roce 1700 Kategorie:Narození v Pasově Kategorie:Úmrtí v roce 1775 Kategorie:Úmrtí 14. července Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení u kostela svatého Martina ve zdi Kategorie:Muži