Ruský pomník (též Ruský památník bitvy roku 1813) je válečný památník v severočeské obci Přestanov. Byl vybudován v letech 1835–1837 na paměť hrdinství ruských gardových pluků a jejich velitele, generála Ostermanna-Tolstého, kteří v první den bitvy u Chlumce a Přestanova (29. srpna 1813) za cenu značných ztrát zastavili postup francouzského sboru generála Vandamma.

Empírový pomník, navržený dvorním architektem Petrem Nobilem, představuje 12 metrů vysoký litinový jehlan zakončený sochou bohyně vítězství Niké. Základní kámen byl položen za mimořádné diplomatické účasti rakouského císaře Ferdinanda I., ruského cara Mikuláše I. a pruského krále Fridricha Viléma III. při jejich setkání v Teplicích v srpnu 1835. Areál doplňuje strážní domek a parková úprava. Objekt je chráněn jako kulturní památka a tvoří intergrální součást krajinné památkové zóny bojiště u Chlumce.

Historie

Bitva roku 1813

Bitva u Chlumce proběhla 29. a 30. srpna 1813 jako přímý důsledek Napoleonova vítězství u Drážďan. Zatímco se spojenecká Česká armáda pod velením knížete Karla Schwarzenberga stahovala přes hřebeny Krušných hor do vnitrozemí, byl k jejímu pronásledování vyslán francouzský 1. armádní sbor generála Dominika Vandamma. Cílem francouzského postupu bylo obsazení Teplic a přerušení hlavní zásobovací trasy spojenců na Prahu.

První den bitvy (29. srpna) spočíval zejména v urputné a obětavé obraně ruského zadního voje pod vedením generála Ostermanna-Tolstého. Právě u Přestanova a Stradova čelily početně oslabené ruské gardové pluky silnému tlaku Vandammových jednotek. Za cenu značných ztrát (padlo či bylo zraněno kolem 6 000 ruských vojáků včetně samotného velitele) se podařilo francouzský postup zastavit a zabránit v průniku do teplické pánve, čímž byl zachráněn týl ustupující spojenecké armády.

Druhý den bitvy (30. srpna) nastal rozhodující obrat, když do týla francouzských vojsk nečekaně vpadl pruský sbor generála Friedricha Kleista. Francouzi se ocitli v sevření, jejich sbor byl prakticky zničen a samotný generál Vandamme padl do zajetí ruských kozáků a rakouských dragounů na Asmanově louce u Žandova. Vítězství spojenců u Chlumce eliminovalo hrozbu francouzské okupace Čech, pozvedlo morálku protinapoleonské koalice a stalo se předzvěstí definitivní porážky Napoleona v bitvě národů u Lipska.

Areál bojiště

vlevo|náhled|Soubor pomníků na bojišti u Chlumce a Přestanova na historické pohlednici Krajina mezi Chlumcem, Přestanovem a Varvažovem se již krátce po bitvě proměnila v unikátní pietní území, které je dnes chráněno jako krajinná památková zóna. Nejdříve zde vznikaly monumenty oslavující vítězné mocnosti a jejich velitele. Nejstarším z nich je pruský litinový obelisk ve Varvažově od architekta Karla Friedricha Schinkela z roku 1817. Na něj navázal v roce 1825 klasicistní rakouský pomník generála Colloredo-Mansfelda s plastikami od Václava Prachnera.

Tuto trojici státních monumentů završil v roce 1837 právě ruský pomník v Přestanově. Ten byl situován přímo do míst nejtěžších bojů prvního dne bitvy. Duchovní rozměr lokality v Přestanově doplňuje bezprostředně sousedící hromadný hrob, kam nechal hrabě Josef Westphalen v roce 1835 uložit ostatky přibližně 10 000 padlých vojáků všech armád sesbíraných z polí bojiště. Ačkoliv byl později, u příležitosti stého výročí bitvy v roce 1913, vybudován v Chlumci ještě masivnější Jubilejní pomník, ruský pomník zůstal jedním z esteticky nejpůsobivějších. Kromě těchto hlavních monumentů je bojiště poseto řadou menších připomínek.

Vznik pomníku náhled|upright|Originální projekt Pietra Nobileho na pomník připomínající ruské vojáky Myšlenkou na vybudování monumentu, který by uctil ruské vojáky padlé v bitvě, se rakouský císař František I. zabýval již od počátku 30. let 19. století. Celou akci, jejíž náklady se odhadují na 2 miliony zlatých, financoval císař osobně. Po jeho smrti v březnu 1835 v realizaci pokračoval jeho syn, císař Ferdinand I., přičemž významnou roli při prosazování projektu sehráli kancléř Klemens Metternich a ruský car Mikuláš I. Návrh pomníku vypracoval dvorní stavební rada a ředitel architektonické školy vídeňské akademie Pietro Nobile, jehož doporučil Metternich, Nobile totiž pro něj dříve projektoval přestavbu zámku Kynžvart. Výroba masivních litinových částí byla svěřena železárnám v Komárově na hořovickém panství.

vlevo|náhled|Položení základního kamene za účasti panovníků v srpnu 1835 Slavnostní položení základního kamene bylo naplánováno na září 1835 u příležitosti diplomatického kongresu panovníků v Teplicích. Císař Ferdinand I. dorazil do Teplic 19. září a byl zde uvítán slavnostním osvětlením města s lucernami a čestnými strážemi. Samotný akt se v Přestanově uskutečnil 28. či 29. září 1835 za přítomnosti rakouského císaře, ruského cara Mikuláše I. a pruského krále Fridricha Viléma III., který byl jediným přímým pamětníkem bitvy z přítomných monarchů.

Ceremoniál byl mimořádně nákladný; jen pro přesun hostů bylo z Vídně přistaveno 200 vozů, z toho 12 luxusních pro nejvyšší šlechtu, a v Teplicích byly vybudovány stáje pro stovky koní. U základny budoucího pomníku stála čestná stráž šesti veteránů ruských gard pod velením plukovníka Lavjentěva. Na místě byl vztyčen dřevěný model pomníku v životní velikosti a postaven pavilon pro hosty. Po církevním obřadu, který vedl opat oseckého kláštera Salesius Krügner, přečetl kancléř Metternich text zakládací listiny. Panovníci listinu podepsali a spolu s pamětními mincemi ji uložili do dutiny v základním kameni, kterou následně vlastnoručně zazdili; zednického náčiní se jako první chopil pruský král. Slavnost doprovázely salvy osmi pěších a dvou jízdních setnin, na které odpovídala dělostřelecká palba od dříve postavených varvažovských pomníků. náhled|Pomník u cesty z Přestanova do Teplic, zakreslený ve Stabilním katastru z roku 1843 Samotná stavba pomníku byla dokončena o dva roky později. Masivní části o celkové hmotnosti přibližně 28 tun byly na místo dopraveny na 11 nákladních vozech 27. srpna 1837 a následně sestaveny. Slavnostní odhalení proběhlo 29. srpna 1837 v den výročí bitvy, avšak bez přítomnosti panovníků již nedosahovalo okázalosti předchozí akce. V roce 1838 byl areál doplněn o empírový strážní domek v podobě antického chrámu, který sloužil jako obydlí pro veterána pečujícího o pomník a zároveň jako první malé muzeum pro předměty nalezené na bojišti.

Rekonstrukce a nález schránky V roce 1972 proběhlo celkové restaurování areálu zahrnující technické zajištění litinových částí, obnovu zlacení a imitaci zoxidované mědi. Akce byla tehdejším režimem prezentována jako závazek k 50. výročí vzniku Sovětského svazu (SSSR).

K dalšímu významnému zásahu došlo v roce 1982, kdy byla pod dohledem komise Okresního národního výboru (ONV) a příslušníků Sboru národní bezpečnosti (SNB) otevřena schránka v základním kameni. Kvůli zatékání byla schránka značně zkorodovaná a její obsah poškozen vlhkostí. Uvnitř byly nalezeny dva zinkové tubusy s listinami a mince, které byly původně proloženy papírem (ten se rozpadl na hnědou hmotu). Nález obsahoval stříbrnou desku s popisem položení kamene a vzácné zlaté mince vyražené speciálně k této příležitosti v roce 1835. Na lícní straně mincí byl vyobrazen pomník s latinským nápisem o vítězství ruské gardy, na rubu pak informace o císaři Ferdinandovi, který uskutečnil myšlenku svého otce. Zrestaurovaný obsah schránky byl v roce 2013 představen veřejnosti na výstavě v Muzeu města Ústí nad Labem v rámci velkolepých připomínek 200. výročí bitvy.

Popis náhled|Pomník v roce 1995 Celý areál ruského pomníku se nachází na obdélné parcele u silnice z Přestanova do Teplic, v místě, kde podle tradice přišel o paži generál Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj. Památník tvoří monumentální litinová architektura, empírový strážní domek a historická sadová úprava.

Architektura a symbolika Vlastní pomník dosahuje celkové výšky 14 metrů (některé zdroje uvádějí 12 metrů) a jeho hmotnost se odhaduje na 28 tun. Celá konstrukce spočívá na kamenném fundamentu přístupném po třístupňovém schodišti, v jehož rozích jsou horizontálně usazené kamenné hranoly. Spodní část tvoří litinový sokl, na jehož odstupňovaných patkách jsou u všech čtyř stěn umístěné plastiky mimochodně jdoucích lvů. Na severovýchodní straně soklu je nápis , odkazující na místo výroby v hořovických železárnách a autora návrhu. Sokl je zakončený profilovanou římsou, v jejíchž rozích jsou osazené římské helmy s chocholem jako válečné trofeje.

Na sokl dosedá užší dřík, který je dvěma římsami rozdělen do tří částí. Nad patkou dříku jsou na všech stranách vyobrazené římské dýky (sica) zasunuté do pochvy, ovinuté zlatou stužkou a bukovou ratolestí. Střední část dříku nese vpadlé nápisové desky s latinskými texty. Horní část pak zdobí zlacené vavřínové věnce. Celý dřík vrcholí profilovanou římsou, na které spočívá nástavec kruhového půdorysu zdobený listovcem a stylizovanými akantovými listy. Součástí nástavce je čtvercová deska, po stranách dekorovaná zlacenými festony (závěsy z květů a listů).

Dominantou památníku je vrcholová socha okřídlené bohyně vítězství Niké v nadživotní velikosti (výška téměř 3 metry). Pro sochaře Josefa Maxe sloužila jako předloha kopie helénské sochy nalezené krátce předtím v italské Brescii. Bohyně v levé ruce svírá oválný zlatý štít, do kterého pravicí vyrývá datum bitvy: (29. srpna 1813).

Nápisy Latinské nápisy na čtyřech stranách dříku oslavují hrdinství ruských vojáků a okolnosti vzniku památníku: Čelní (jihovýchodní) strana je věnována neohroženým a nejstatečnějším vlajkonošům ruských gardových sborů, kteří s věrností, statečností a vytrvalostí odolali přesile francouzských vojsk 29. srpna 1813. Pravá (severovýchodní) strana zmiňuje vítězné zlaté věnce pro nejvěrnější vojáky, hrdinného velitele sboru hraběte Ostermanna-Tolstého, který byl v boji raněn, a památku padlých důstojníků i řadových vojáků. Zadní (severozápadní) strana dokumentuje, že monument určený císařem Františkem I. po vítězství v roce 1813 nechal zbudovat jeho syn Ferdinand I. v roce 1835. Připomíná účast rakouského císaře, ruského cara Mikuláše I. a pruského krále Fridricha Viléma III. při položení základního kamene jako výraz pevného svazku spojenectví. Levá (jihozápadní) strana vzdává hold památce a cti ruského cara Alexandra I., jehož nezdolná falanga nesmrtelnou statečností otevřela cestu k vítězství.

Strážní domek a parkem náhled|Strážní domek v roce 2016 V jihozápadním nároží areálu stojí empírový strážní domek (čp. 34) z roku 1838. Jde o zděnou stavbu obdélného půdorysu s půlkruhovým závěrem (apsidou), koncipovanou ve stylu antického chrámu typu in antis. Přední průčelí tvoří portikus se dvěma dórskými sloupy, které nesou kladí a trojúhelníkový tympanon se zlaceným vavřínovým věncem. Fasády jsou zdobené pásovou bosáží a nárožními pilastry. Interiér portiku je oddělený mříží a historicky sloužil k prezentaci mapy a popisu bojů; v obytné části byly dříve uložené nálezy z bojiště.

Okolí pomníku tvoří jednoduchá zatravněná plocha, původně obehnaná výsadbou šeříků a jiných keřů. Osová přístupová cesta, dříve mlatová a později vydlážděná, vede od kovaného oplocení s brankou v kamenných sloupcích při hlavní silnici. V ploše jsou dochované dva symetricky rostoucí smrky stříbrné z dodatečné výsadby v druhé polovině 20. století, kdy z nich byla vytvořena alej podél přístupové cesty.

V pravém, jihovýchodním nároží areálu byly dodatečně umístěny betonové desky s nápisy v německém, francouzském, ruském a českém jazyce s totožným sdělením: „Ruský pomník bitvy roku 1813 /Přestanov/ byl postaven podle návrhu P. Nobileho v r. 1837 na počest hrdinného boje ruských vojsk proti napoleonskému sboru generála Vandamma ve dnech 29.–30. 8. 1813 v bitvě u Chlumce. Na vrcholu pomníku – bohyně vítězství Niké.“

Památková ochrana