Osvědčení o registraci je veřejná listina, vydávána občanům Evropské unie, Islandu, Lichtenštejnska, Norska, Švýcarska a některým občanům Spojeného království. Tato listina je vydávána po registraci přechodného pobytu, delšího než tři měsíce, u příslušných orgánů jiné země a stvrzuje právo setrvat v dané zemi.
Legislativní rámec Pobyt občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků na území jiných členských států upravuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Článek 8 této směrnice dává členským státům možnost (nikoliv však povinnost) vyžadovat u pobytu delšího než tři měsíce, aby se občané Unie zaregistrovali u příslušných úřadů a zároveň stanovuje, jaké doklady smí vyžadovat pro vystavení osvědčení o registraci. Pokud se občan navzdory povinnosti nezaregistruje, může mu být udělena pokuta, ale nemůže být za to vyhoštěn. V praxi jsou v EU země, které vydání osvědčení o registraci požadují (např. Slovensko, Polsko, Rakousko); země, které vydávají osvědčení nepovinně na žádost (např. Česko) i země, které osvědčení o registraci nevydávají (napr. Německo, zrušeno v roce 2013)
Osvědčení o registraci má deklaratorní povahu, tedy jeho vlastnictví nezakládá práva, ale slouží pouze k potvrzení existence práv podle práva Unie o volném pohybu. S ohledem na tuto povahu nesmí být vlastnictví osvědčení o registraci podmínkou výkonu práva nebo splnění správných formalit a nárok na práva lze prokázat i jakýmkoliv jiným způsobem.
Formát osvědčení o registraci není harmonizován a je ponechán na každém členském státu, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1157 o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu pouze stanovuje minimální informace, které musí obsahovat.
Situace v Česku náhled|Přední/vnější strana českého Osvědčení o registraci Osvědčení o registraci (do srpna 2021 Potvrzení o přechodném pobytu) se vydává na žádost, není však povinné a je na vůli občana Unie, jestli o jeho vydání požádá či nikoliv. Dokument má podobu jednoduché papírové skládanky bez fotografie držitele a vydává se s platností na 10 let (kromě oprávněných občanů Spojeného království, kterým se vydává v podobě plastové biometrické karty s fotografií a s platností na 5 let). Platnost není možné prodloužit, po skončení se může žádat o nové osvědčení, případně o povolení k trvalému pobytu.
V rámci žádosti o vydání osvědčení o registraci se žádá zároveň o přidělení rodného čísla (pokud nebylo přiděleno dříve, netýká se občanů Slovenska narozených před rokem 1993). Osvědčení umožňuje volit v komunálních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu a přistupovat k službám, vázaným na ověření identity v registru obyvatel, jako je Bankovní identita.
Vláda Petra Fialy v roce 2024 na návrh ministra vnitra schválila návrh novely cizineckého zákona, který kromě jiného stanovoval povinnost registrace pobytu občanů Unie od roku 2027. Odůvodňován byl problémy, kdy obce za neregistrované cizince nedostávají peníze od státu nebo kdy kvůli rozdílům mezi evidovaným a skutečným počtem obyvatel mají problémy s plánováním kapacit školských nebo zdravotnických zařízení. Návrh však do konce volebního období nebyl projednán v poslanecké sněmovně. Začátkem roku 2026 přišlo s návrhem novely zákona, obsahujícím i povinnost registrace, ministerstvo vnitra v druhé vládě Andreje Babiše s plánovanou účinností od roku 2029. Samotná povinnost registrace má být zavedena k 1. lednu 2030, pro již pobývající neregistrované občany EU je plánováno dvouleté období na splnění této povinnosti (tedy do konce roku 2031).
Reference
Kategorie:Správní právo