František Ninger (31. srpna 1886 Doksany – 31. května 1966 Praha) byl český otorinolaryngolog a vysokoškolský učitel, v letech 1929 až 1930 děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (LF MU).
Životopis Narodil se v srpnu 1886 v Doksanech. V letech 1896 až 1898 navštěvoval gymnázium v Mladé Boleslavi, své středoškolské vzdělání však dokončil v letech 1898 až 1904 na gymnáziu v Domažlicích. V letech 1904 až 1909 vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1919 získal titul docenta a již v roce 1920 byl jmenován mimořádným profesorem. Mezitím pracoval v letech 1912 až 1919 na klinice ORL v Praze. V tomtéž roce zároveň přešel na nově vzniklou Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde pomáhal založit kliniku ORL. V roce 1927 byl jmenován řádným profesorem v oboru otorinolaryngologie a stal se vedoucím kliniky ORL. V roce 1929 se stal děkanem LF MU, když ve funkci vystřídal Josefa Ročka, v roce 1930 jej pak ve funkci vystřídal Václav Neumann.
Po uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 nemohl na univerzitě působit, nicméně po konci druhé světové války se opět ujal vedení brněnské kliniky ORL. V roce 1954 mu byla udělena Státní cena míru, v roce 1956 pak obdržel jak Řád práce, tak i Medaili Jana Evangelisty Purkyně a titul doktora věd. V roce 1958 skončil ve funkci přednostky brněnské kliniky ORL. Zemřel o osm let později v květnu 1966 v Praze, pohřben byl na Ústředním hřbitově v Brně. Po jeho smrti byla k uctění jeho památky v roce 1967 v Luhačovicích za jeho zásluhy o rozvoj místních lázní (byl jedním z průkopníků inhalační léčby v Československu) instalována pamětní deska. V roce 1987 byla instalována pamětní deska také ve vstupní hale Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (v roce 1991 byla přesunuta do chodby). V roce 1997 se v Luhačovicích konala odborná konference pojmenovaná po Františku Ningerovi.
Od roku 1921 byl ženatý, se svou ženou Jiřinou (roz. Čenská) měl dceru Jiřinu. Během své kariéry předsedal České společnosti chemické a byl členem celé řady různých dalších českých i zahraničních odborných společností, jakož i zájmových organizací (například Výbor obránců míru, Spolek Kounicových studentských kolejí či Masarykův fond pro pomoc vysokoškolským studentům). Jeho odbornou specializací v rámci otorinolaryngologie byly záněty ve středním uchu. Je autorem celkem 114 odborných prací a řady odborných monografií. Ve volném čase se věnoval mj. psaní básní, dále také hudbě či výtvarnému umění a později během života i filozofii. Kromě toho také rád cestoval.
Výběr publikací
Speciální pathologie a therapie chorob ušních (1938) Ušní lékařství pro mediky (1946) Ušní nemoci dětského věku (1948) Nauka o nosních chorobách pro mediky (1948) Nemoci nosohltanu (1952)
Odkazy
Reference
Kategorie:Narození v roce 1886 Kategorie:Narození 31. srpna Kategorie:Narození v Doksanech Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Čeští lékaři Kategorie:Čeští profesoři Kategorie:Děkani Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Kategorie:Úmrtí 31. května Kategorie:Úmrtí v roce 1966 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži