Rafinerie minerálních olejů Šumperk byla továrna produkující benzin, petrolej, parafín, mazací oleje, plynové a modré oleje, železniční oleje a koks.

Mineralölraffinerie Mährisch-Schönberg Gustav Oberleithner (8. dubna 1871 – květen 1945) převzal roku 1895 mydlářskou živnost po svém otci Ignáci Oberleithnerovi a provozoval ji pod firmou »Gustav Oberleithner, Seifenfabrikant in Mähr. Schönberg«. V roce 1896 se oženil s dcerou majitele textilní továrny Josefa Wenzela. Kapitál tchána investoval do stavby továrny na mýdla, tuků, pracích prostředků a cechem na čištění loje a vydělávání koží. V roce 1898 rozšířil výrobu o destilaci ropy a změnil název firmy na »Mineralölraffinerie und Fettwarenfabrik Gus. Oberleithner, Mähr. Schönberg«. Provoz zapáchající továrny vzdálené kilometr od šumperské radnice nebyl myslitelný. Rafinerie se tak v roce 1901 přemístila do provozu ve Weikersdorfu (pozdějších Vikýřovic), který měl kapacitu 35 tisíc tun ropy ročně. V roce 1910 byla k firmě »Mineralölraffinerie Mährisch-Schönberg« zapsána pobočka ve Vídni.

Gustav Oberleithner byl členem petrolejového kartelu, který ho zažaloval u Rozhodčího soudu vídeňské obchodní komory. Ten ho odsoudil k zaplacení 626.403 K. za překročení výrobních kvót daných kartelovou dohodou. Petrolejový kartel podal na Gustava Oberleithnera trestní oznámení, protože kartelu předkládal falešné výkazy o zdaněném množství rafinovaného petroleje. Falšované výkazy zhotovoval pro Gustava Oberleithnera úředník finančního úřadu. Dne 19. dubna 1910 vyšel článek s názvem Malé zloděje pověsí, velcí utečou – Vyšetřování proti majiteli rafinerie zastaveno. Vyšetřování, které trvalo šest měsíců a zahrnovalo výslech řady svědků, bylo zastaveno.

„Austria“ Petroleum-Industrie A. G. „Vikárovická“ rafinerie firmy Gustav Oberleithner byla za spoluúčasti akciové společnosti pro petrolejový průmysl »Austria« změněna ve společnost s obmezeným ručením. »Austria Petroleum-industrie« šumperskou rafinerii zakoupila. Rafinerie měla zajištěn přísun ropy z haličských ropných polí, ale stala se pouhým závodem v rámci akciové společnosti.

»Austria Petroleum-Industrie« vlastnila: »Rohöltransport Gesellschaft« ropná pole v Tustanowicích/ Тустановичі (Boryslav) rafinerii Drohobycz rafinerii, kterou koupila od podnikatele Szczepanowského akciový podíl na rafinerii »Deutsche Mineralölindustrie A.G. Trzebinia«.

Na společnost »Austria Petroleum-Industrie« měla velký vliv »Deutsche Erdöl Aktiengesellschaft« (DEA), která vlastnila jak polovinu akciového kapitálu společnosti »Mineralöl-Industrie Trzebinia«, tak polovinu akcií »Austria Petroleum-Industrie«. Společnost DEA tak měla vliv na velkou část haličské petrolejové produkce. Na německém trhu prodávala produkty firmy »Austria« berlínská společnost »Deutscher Mineralöl-Verkaufsverein«, součást společnosti DEA.

Dalšími vlastníky akcií společnosti »Austria« byl Alexander von Thurn und Taxis a německá Laupenmühlen Bank. Směřování německých investic do firmy »Austria« znamenalo pro německé investory účast na třetím největším ropném trhu (po USA a Rusku).

V roce 1912 byla šumperská rafinerie ve ztrátě, i když většinu zpracovávané ropy mohla odebírat ze sesterských vrtů v Tustanowicích.

Premier Oil and Pipe Line Na ropných polích v Haliči docházelo ke koncentraci těžby i přepravy. Dne 1. května 1912 londýnská společnost »Premier Oil and Pipe Line« fúzovala se společností »Amalgamated Oil Pipelines of Galicia«.

Société Anonyme de Pétroles „Premier“ Po první světové válce se koncern DEA dostal do francouzského vlivu, takže většina akcií byla ve francouzských rukou. Francouzská společnost »Société Anonyme de Pétroles Premier« vlastnila na území bývalého Rakouska čtyři rafinerie. Mimo Drahobycze, Peczenizyna a Trzebinie v Polsku to byla i rafinerie v Šumperku. Telegrafová adresa: olejna oelfabrik.

Šumperská rafinerie dodávala produkty firmě Vojtěch Zikmund, spol. s r.o. Praha-Karlín 494. Spolupráce pokračovala i po převzetí firmy syny Vojtěcha Zikmunda. Firma, nově nazvaná »Bratři Zikmundové«, vstoupila v užší spojení s francouzským koncernem Société Anonyme de Pétroles „Premier“.

V roce 1922 byla rafinerie v Šumperku stále podnikem s významnou produkcí na území Československa: závody firmy »David Fanto« Pardubice; 150–200 tisíc tun »Apollo«, akciová společ. pro rafinerii minerálních olejů Bratislava; 50 tisíc tun Kolínská rafinerie (»česká petrolejová rafinerie«); 35 tisíc tun »Austria« Šumperk; 25 tisíc tun Kralupy; 30 tisíc tun Menší rafinerie byly na Slovensku: Munkáč se třemi malými rafineriemi, Kežmarok, Turčanský Sv. Martin, Medzilaborce

Apollo »Rafinerie minerálních olejů Šumperk, spol. s r. o.« (»Mineralöl-Raffinerie Mährisch-Schönberg G. m. b. H. in Mährisch-Schönberg«) fúzovala v roce 1928 s firmou „Apollo“ Rafineria minerálnych olejov, účastinárská spoločnosť, která získala kapitál prodejem 28 385 akcií z emise akcií v roce 1929. Firmu „Apollo“ ovládala francouzská společnost Crédit Général des Pétroles SA. I po fúzi byla šumperská rafinerie uváděna v inzerátech jako Rafinerie minerálních olejů Šumperk spol. s r. o.

V bratislavském závodě bylo vybudováno destilační zařízení pipe – still a krakovací stanice. Rafinerie v Šumperku se dostala na okraj zájmu firmy; počítalo se se zastavením výroby propuštěním 93 dělníků a 20 technických a administrativních zaměstnanců. To vyvolalo nevoli zaměstnanců, kteří obsadili všechny prostory společnosti. Propouštění zaměstnanců bylo o to bolestnější, že se jednalo o pohraničí, kde byla velká nezaměstnanost. Situaci řešily místní úřady, ministerstvo sociálních věcí prostřednictvím Rady průmyslového inspektorátu, ministerstvo obchodu, obchodní komora, odborový svaz továrních dělníků i dvě odborové organizace zaměstnanců. Zástupci společnosti odmítli zachování závodu v Šumperku, ale nabídli zaměstnání 45 pracovníkům s 18měsíční zárukou práce v Bratislavě a v případě předčasného propuštění úhradu nákladů na zpáteční dopravu a odstupné ve výši osmitýdenní mzdy.

V roce 1937 zpracovala firma omezený objem ropy za účelem udržení udržení koncese.

Po druhé světové válce Až 20 tisíc sovětských vojáků osvobozených z německého zajetí bylo soustředěno ve sběrném středisku zřízeném v šumperských kasárnách. Zdravotnické středisko pro tábor bylo zřízeno v budovách rafinerie ve Vikýřovicích.

Areál ropné rafinerie využívala firma Benzina ke skladovacím účelům.

Reference

Kategorie:České chemické firmy Kategorie:Chemický průmysl Kategorie:Zaniklé firmy v Olomouckém kraji Kategorie:Firmy v okrese Šumperk Kategorie:Organizace v Šumperku