Vanga přílbová (Euryceros prevostii) je zpěvný pták z čeledi vangovití (Vangidae), jediný zástupce rodu Euryceros. Rod i druh popsal francouzský přírodovědec René Lesson roku 1831. Pták se endemitně vyskytuje na severovýchodě ostrova Madagaskar.
Vanga přílbová je velkým pěvcem se širokým ocasem, dosahuje délky těla 28–31 cm a hmotnosti 84–114 g. Na hlavě a svrchních partiích je základní zbarvení modročerné, s rezavým zbarvením zad, lopatek, křídelních krovek a středních ocasních per. Spodek těla je černý, s náznaky světle hnědého proužkování. Vůbec nejvýraznějším znakem vangy přílbové je mohutný hákovitý zobák s černou špičkou, jenž měří asi 50×30 mm. Končetiny jsou černé, duhovka světle krémová. U tohoto druhu není vyvinut znatelný pohlavní dimorfismus, juvenilní jedince lze odlišit podle chybějícího černého peří nebo podle světlejšího zobáku.
Vanga přílbová k životu preferuje neporušené deštné lesy v nadmořské výšce 400 až 900 m n. m., lokálně se však objevuje až v 1 800 m n. m. Ve volné přírodě je obtížné ji vypátrat, zejména pro její tendenci přes den zcela nehybně hřadovat. Zpívá velmi brzy ráno. Žije samotářsky či v párech, s obdobím rozmnožování mezi říjnem a lednem (alespoň dle dat z poloostrova Masoala). Hnízdí jen asi 2–4 m nad zemí, přičemž miskovité hnízdo z mechů či větviček o průměru kolem 15 cm si vangy často budují ve vidlici větví. Samice klade 2–3 růžovobílá skvrnitá vejce, rodičovské povinnosti sdílejí oba členové páru a mláďata opouštějí hnízdo přibližně po 17 dnech. Potravu vangy přílbové tvoří zejména velký hmyz, dovede ale přemoci i žáby či gekony. Krmí se napříč různými lesními patry, někdy ve společnosti jiného místního ptactva.
Na základě vyhodnocení Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) z roku 2018 je vanga přílbová vyhodnocena jako ohrožený druh s klesající populací. Celkovou velikost populace IUCN odhadoval na 6 000–15 000 dospělých jedinců, s odhadovaným poklesem o 50–79 % během příštích 3 generací (21 let). Hlavním důvodem ohrožení je ztráta lesních stanovišť pro uvolnění zemědělských ploch a těžbu dřeva. K ještě větším ztrátám mohou přispět probíhající klimatické změny. Areál výskytu vangy přílbové alespoň protíná několik chráněných oblastí, včetně národních parků Mantadia, Marojejy, Masoala a Zahamena. Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Vangovití Kategorie:Ptáci Afriky Kategorie:Endemity Madagaskaru