Aeterni Patris Filius (také jen Aeterni Patris; česky: Syn věčného Otce) je bula vydaná papežem Řehořem XV. dne 15. listopadu 1621, která upravovala pravidla papežského konkláve. Spolu s bulou Decet Romanum Pontificem z roku 1622 tvořila kanonický základ pro papežské volby až do 20. století. Bula přinesla mnoho reforem do systému papežských voleb, vytvořila strukturovaná pravidla a snažila se snížit vliv organizovaných frakcí v kolegiu kardinálů během konkláve, jakož i snížit vliv světských panovníků na papežské volby. Stanovila obecná pravidla pro proces konkláve, zatímco pozdější bula Decet Romanum Pontificem se zabývala ceremoniálními aspekty papežských voleb.
Pozadí Papeži již od Julia II. se snažili reformovat způsob konaní konkláve. Většina z nich neseděla na stolci dostatečně dlouho, aby stihli vydat reformní bulou. Současné zdroje představují Aeterni Patris Filius jako vyvrcholení reforem započatých Juliem II. ústavou Cum tam divino v roce 1505.
Reformy Řehoř zavedl pravidlo, které udávalo, že kandidát musí v tajném hlasování získat nejméně dvě třetiny hlasů volitelů v konkláve, aby byl zvolen. Tato reforma snížila moc vůdců jednotlivých frakcí v konkláve.
Před odevzdáním hlasů byli kardinálové povinni složit přísahu, že budou hlasovat pro osobu, kterou považují za hodnou papežského úřadu, a napsat své hlasy na papíry s nápisem „Volím za nejvyššího pontifika svého Pána kardinála…“. Tyto přísahy měly zabránit kardinálům hlasovat pro své přátele nebo odevzdávat falešné hlasy, zatímco formulace papírových hlasovacích lístků stanovila očekávání, že příštím papežem bude kardinál, i když Aeterni Patris Filius výslovně nezakazovala voličům hlasovat pro osoby, které nebyly členy kolegia.
Tyto reformy spolu s bulou Klementa XII. Apostolus officium z roku 1732 tvořily základ papežských voleb až do začátku 20. století.
Reference
Kategorie:Konkláve Kategorie:Papežské buly Kategorie:Apoštolské konstituce Kategorie:Vzniklo 1621