Johann Baptist Bordolo von Boreo (29. září 1792 Wieliczka – 1. října 1857 Sibiu) byl rakouský generál italského původu. V rakouské armádě sloužil od roku 1807 a vyznamenal se statečností v napoleonských válkách. Poté u různých jednotek v Rakousku, Uhrách a Itálii postupoval v hodnostech, řadu let strávil v Haliči. V revolučním roce 1848 byl velitelem ve Lvově a znovu vynikl v bojích proti maďarské revoluci. V roce 1849 dosáhl hodnosti polního podmaršála a v závěru kariéry byl v letech 1851–1857 velitelem v Sibiu a zástupcem sedmihradského guvernéra Karla Schwarzenberga.Ottův slovník naučný, díl IV.; Praha, 1891 (reprint 1997); s. 372 (heslo Jan Bordolo rytíř z Borea) ISBN 80-7185-089-6
Životopis náhled|vlevo|Erb rodu Bordolo von Boreo udělený při nobilitaci v roce 1853 (Sbírky Rakouského státního archivu) Pocházel ze staré šlechtické rodiny z Benátek připomínané již ve 13. století. Jeho otec Pietro Bordolo (†1827)Johann Baptist Bordolo von Boreo na webu geneanet.org dostupné online se v roce 1777 přestěhoval do Rakouska a působil jako státní úředník ve správě solních úřadů. Johann vstoupil za napoleonských válek do rakouské armády v roce 1807 jako kadet u 5. kyrysnického pluku a zúčastnil se tažení v roce 1809. Ještě téhož roku byl povýšen na poručíka a v roce 1813 bojoval v bitvách u Drážďan, Chlumce a Lipska. Vyznamenal se statečnosti a obdržel pochvalu od nejvyššího velení. V roce 1814 znovu vynikl jako důstojník jezdectva ve Francii a byl povýšen na nadporučíka. Během Stodenního císařství bojoval v Neapoli proti armádě Joachima Murata.
Po napoleonských válkách sloužil u 14. pěšího pluku v SalcburkuMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1816; Vídeň, 1816; s. 154 dostupné online a 33. pěšího pluku v Šoproni, mezitím získal hodnost rytmistra.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1820; Vídeň, 1820; s. 161 dostupné online V roce 1821 se zúčastnil dalšího tažení do Neapole, následující služební roky strávil znovu u 33. pěšího pluku se štábem v Miláně.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1826; Vídeň, 1826; s. 161 dostupné online V roce 1829 byl přeložen k 37. pěšímu pluku do Lvova, kde byl povýšen na majora (1835)Militär Schematismus des österrechischen Kaiserthums 1837; Vídeň, 1837; s. 178 dostupné online a podplukovníka (1837).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1839; Vídeň, 1839; s. 178 dostupné online Od roku 1841 byl v hodnosti plukovníka velitelem 37. pěšího pluku.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1847; Vídeň, 1847; s. 325 dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1843; Vídeň, 1843; s. 178 dostupné online
V revolučním roce 1848 byl jmenován velitelem ve Lvově a získal hodnost generálmajora (29. dubna 1848). S energickým, ale přitom lidským přístupem rázně zakročil proti nepokojům a zajistil pořádek ve Lvově. V létě 1849 byl povolán do Horních Uher, kde bojoval proti uherským revolučním jednotkám, zasloužil se o nastolení pořádku v několika župách a k datu 16. října 1849 byl povýšen na polního podmaršála.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 19 dostupné online Od podzimu 1849 byl velitelem oblastního velitelství v Košicích.Militär Schematismus des österrechischen Kaiserthums 1850; Vídeň, 1850; s. 50 dostupné online V roce 1851 byl převelen do Sedmihradska, kde byl jmenován velitelem v Sibiu (Hermannstadt), zároveň byl pobočníkem a zástupcem sedmihradského guvernéra knížete Karla Schwarzenberga (1851–1857).Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1856; Vídeň, 1856; s. 185 dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 31 dostupné online V Sedmihradsku byl velmi oblíben, v roce 1857 v Sibiu oslavil 50. výročí služby v armádě, zemřel o několik týdnů později 1. října 1857 ve věku 65 let.
Byl ženatý s Aloisií (Louisou) Holle, z manželství se narodilo šest dětí. Dva starší synové Hermann (1835–1913) a Johann (1837–1902) dosáhli generálských hodností v c. k. armádě.Ruhestands Schematismus des österreichisch-ungarischen Armee 1906; Vídeň, 1906; s. 19 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 149 dostupné online
Tituly a ocenění Po otci užíval šlechtický titul s predikátem Edler von Bortenkorn, v roce 1839 obdržel nový predikát Edler von Boreo a k němu v roce 1853 získal titul rytíře (Ritter Bordolo von Boreo).Nobilitační diplom rodiny Bordolo von Boreo na webu Rakouského státního archivu dostupné online Za zásluhy při potlačení uherské revoluce se stal nositelem vysokých vyznamenání v Rakousku a Rusku. Dále získal čestné občanství v KošicíchMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1857; Vídeň, 1857; s. 29 dostupné online a od roku 1853 byl čestným majitelem 20. pěšího pluku.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 412 dostupné online
60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1849, Rakousko) 60x60pixelů Řád sv. Stanislava I. třídy (1849, Rusko) 60x60pixelů Řád svatého Vladimíra IV. třídy (1849, Rusko)
Odkazy Reference
Externí odkazy Johann Baptist Bordolo von Boreo in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich Literatura Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adels-Geschlechter; Brno, 1870; s. 33–35 dostupné online
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Italští šlechtici Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Narození 29. září Kategorie:Narození v roce 1792 Kategorie:Úmrtí 1. října Kategorie:Úmrtí v roce 1857 Kategorie:Úmrtí v Sibiu Kategorie:Muži