Anna Hájková (* 27. září 1978 Praha) je česká a britská historička specializující se na evropské dějiny 20. století. Ve své práci se věnuje židovské historii se zaměřením na dějiny každodennosti v koncentračních táborech. Zkoumá židovské sociální a politické elity, otázky nacionalismu a etnicity, genderu a sexuality v období holokaustu.

Studovala historii, sociologii a angličtinu na berlínské Humboldtově univerzitě. Doktorát obhájila v roce 2013 na Torontské univerzitě a od téhož roku vyučuje na britské Univerzitě ve Warwicku. Je ředitelkou Centra pro globální židovská studia. Přednáší a publikuje v odborných časopisech. V České republice vyšly překlady jejích publikací – Terezínské studie a dokumenty, Čekám, až se vrátíš: rodinné deníky z války, Poslední ghetto: všední život v Terezíně, Lidé bez dějin jsou prach: queer touha a holokaust.

V rámci své výzkumné kariéry získala řadu ocenění, například v roce 2013 to byla cena Catharine Stimpsonové, nebo v roce 2020 cena Orpheus Iris za výzkum holokaustu.

Život a dílo Anna Hájková se narodila jako vnučka historika Miloše Hájka, signatáře Charty 77. Její babičkou byla historička Alena Hájková (1924–2012). Oba získali ocenění Spravedlivý mezi národy.

Mezi lety 1998 až 2006 studovala historii a vedlejší obory, angličtinu a sociologii, na berlínské Humboldtově univerzitě a na Amsterdamské univerzitě. Magisterské studium ukončila diplomovou prací „Židé z Nizozemska v terezínském ghettu, 1943–1945“ pod vedením historika Hartmuta Kaelbleho. Získala několik výzkumných grantů, včetně stipendia Bena a Zeldy Cohenových (United States Holocaust Memorial Museum), nebo stipendia Lea Baecka od Německé národní akademická nadace. V akademickém roce 2006–2007 působila jako doktorandka na University of Pittsburgh. V roce 2013 získala doktorát na Torontské univerzitě (2007–2013) obhajobou disertační práce „Společnost vězňů v terezínském ghettu, 1941–1945“, ve které se zabývala každodenním životem vězněných Židů v koncentračním táboře Terezín. Za tuto práci získala v roce 2014 cenu Irmy Rosenbergové a cenu Herberta Steinera.

Mezi lety 2013–2018 působila jako odborná asistentka moderních evropských dějin na Univerzitě ve Warwicku, poté do roku 2023 jako docentka.

Počínaje akademickým rokem 2015/2016 se zúčastnila Semináře z historie na Erfurtské univerzitě. S podporou Nadace Alexandra von Humboldta se věnovala výzkumné práci v rámci dlouhodobého projektu „Snílci o novém dni: Budování socialismu ve střední Evropě, 1930–1970“. Zabývala se životy levicových intelektuálů, kteří budovali „socialismus“ v Československu, Polsku a východním Německu. Ústředním tématem práce byla ideologie.

V roce 2023 se stala ředitelkou Centra pro globální židovská studia na Univerzitě ve Warwicku.

Výzkum a ocenění Ve svých výzkumech aplikovala a aplikuje mimo jiné moderní přístupy genderových studií a myšlenky sociologa Pierra Bourdieu. Terezínský tábor zkoumala jako společnost, která se dělí do skupin podle ekonomických, kulturních a sociálních hodnot. Jako první začala se studiem vztahů osob stejného pohlaví mezi židovskými vězni v koncentračních táborech a toto téma představila v německém celostátním rozhlase i novinách, ale také ve Spojených státech amerických, Izraeli a České republice. Dané problematice se zabývá i ve svých akademických textech.

V roce 2013 získala cenu Catharine Stimpson za feministický výzkum vydaný pod názvem Sexual Barter in Times of Genocide (Sexuální barter v dobách genocidy. Vyjednávání o sexuální ekonomice terezínského ghetta.) Koncentrační tábor v Terezíně představoval různorodou komunitu Židů ze střední a západní Evropy. Ekonomické prostředí vytvářelo „sexuální výměnný obchod“. Ženy byly nuceny sexuální a sociální služby vyměňovat za jídlo, ochranu atd.

V roce 1918 editovala historickou biografii Čekám, až se vrátíš – Rodinné deníky z války. První deník psal Jany Lebovič, žid a odbojář, který byl v létě roku 1944 zatčen s částí skupiny „Přehledy“. V téže době byla deportována, za podporování skupiny „Přehledy“, do koncentračního tábora i Pavla Hájková, matka Miloše Hájka. Ve svých zápiscích popisovala návrat domů přes válkou zničené Německo a první měsíce v poválečném Československu. Publikace se stala přímou prezentací zkušeností z odboje, holokaustu i koncentračních táborů.

Každodenní život terezínských židů se stal obsahem knihy The Last Ghetto: An Everyday History of Theresienstadt (Poslední ghetto: všední život v Terezíně) vydané nakladatelstvím Oxford University Press v roce 2020. Terezínský koncentrační tábor tvořila mnohonárodnostní komunita německých a rakouských Židů, Čechů, Slováků, Dánů a dalších vězňů. Pro výzkum Anny Hájkové se stal ústředním metanarativ, který podle autorky utvářel z různorodých obyvatel ghetta soudržné společenství, kde se každý vězeň, nehledě na hlad a utrpení, podílel na chodu komunity (např. péče o děti, kulturní život atd.).

Historicky byly queer vztahy v koncentračních táborech stigmatizovány. Poprvé v roce 2023 připomněl Německý spolkový sněm oběti nacistů, které byly pronásledovány vzhledem ke své sexuální orientaci. Podle Anny Hájkové by se na jejich příběhy nemělo zapomínat. Knihu Menschen ohne Geschichte sind Staub: Homophobie und Holocaust (české vydání Lidé bez dějin jsou prach: Queer touha a holokaust) vydalo göttingenské nakladatelství Wallstein v roce 2021. Autorka zde zveřejnila řadu queer vztahů v rámci táborové komunity. Jejím cílem bylo poskytnout autentičtější a humánnější pohled na dějiny. V knize se zaměřila mimo jiné na život dospívajících Židů a Židovek v období holokaustu a poukázala také na komplexnost lidské existence jako takové. Jedná se o vědeckou práci, ale téma je pro autorku osobní. S některými přeživšími se přímo znala a tyto znalosti se promítly do odborného stylu textu. Kniha je tak ukázkou nových možností psaní, kde je odmítnut selektivní výběr dat. Autorka se nevzdala osobních zkušeností, ale zároveň splnila akademické standardy. V roce 2026 získala za tuto publikaci literární cenu National Jewish Book Award v kategorii výzkum o holokaustu od americké organizace na podporu židovské literatury Jewish Book Council, která sídlí v New Yorku.

Česká vydání

Terezínské studie a dokumenty, editorka spolu s Jaroslavou Milotovou (ed.), Praha : Sefer, 2006. . Čekám, až se vrátíš: rodinné deníky z války. Knižnice Dějin a současnosti. Praha: NLN, 2018. . Poslední ghetto: všední život v Terezíně. Přeložil Šimon PELLAR, přeložil Jan SEIDL. Praha: Kalich, 2021. . Lidé bez dějin jsou prach: queer touha a holokaust. Přeložil Tereza TOMÁŠOVÁ, přeložil Michal URBAN. Praha: Akropolis, 2024. .

Další aktivity V letech 2006 až 2009 byla spolueditorkou ročenek Theresienstadt Studies and Documents (Terezínské studie a dokumenty). V roce 2018 založila s historikem Martinem Šmokem „Společnost Marie Schmolkové“, která se zasazuje o uznání sociálních pracovníků během holocaustu.

Spolu s režisérkou a dramaturgyní Erikou Hughesovou se podílela na scénáři dokumentární divadelní hry Úžasný život Margot Heumannové. Scénář vznikl na základě rozhovorů s Margot Heumannovou, která jako pamětnice a přeživší holocaustu vypráví o svých zkušenostech lesbické ženy, během nacistického pronásledování. Hra měla premiéru na festivalu Brighton's Fringe ve Velké Británii v roce 2021. O rok později byla uvedena ve vídeňském Židovském muzeu.

Členství

2018–2023, Společnost pro queer paměť, členka výboru 2014 – Centrum pro studium holocaustu a židovské literatury, Univerzita Karlova, externí spolupracovnice Kontroverze V rámci svého výzkumu queer dějin holocaustu, na základě spisů a vzpomínek přeživších, provedla rekonstrukci vynuceného vztahu mezi příslušnicí SS Anneliese Kohlmannovou, dozorkyní a vězeňkyní v Neungammu. Popsala případ a také o něm přednášela – jako důkaz rozšířené homofobie. Dcera bývalé vězenkyně si nepřála zveřejnění jména matky a podala na Annu Hájkovou žalobu. Zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem žalobě dcery částečně vyhověl. Vyloučil vědecký článek z rozhodnutí, ale její přednášky považoval za „zkreslující zásah do životního příběhu matky“. Soud rozhodl, že posmrtné právo na ochranu osobnosti chrání před zveřejněním údajného homosexuálního vztahu. V listopadu roku 2020 zemský soud nařídil Anně Hájkové zaplatit pokutu ve výši 4 000 eur a žalobkyni uhradit většinu soudních nákladů. Odkazy Reference

Externí odkazy Anna Hájková, Společnost vězňů v terezínském ghettu, 1941-1945 – disertační práce Jan Lukavec, Segmenty terezínského ghetta

Kategorie:České historičky Kategorie:Britští historikové Kategorie:Vysokoškolští pedagogové Kategorie:Historikové holokaustu Kategorie:Židovští historikové Kategorie:Narození v roce 1978 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy Kategorie:Narození 27. září Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Historikové 21. století