Svatá Starosta, latinsky Liberatrix nebo Wilgefortis (zkomoleno ze slov „Virgo“ – panna, „fortis“ – silná = pevná ve víře); španělsky a portugalsky Liberada (osvobozená); německy Kümmernis nebo Hülpe, anglicky Saint Gwer, byla podle legendy křesťanská světice. Samotná legenda však mohla vzniknout nesprávnou interpretací historických zobrazení Ježíše Krista.http://www.jesen.cz/clanek3.html. Světice bývá zpodobována jako korunovaná ukřižovaná dívka s plnovousem.
Původ postavy sv. Starosty náhled|vlevo|upright|Krucifix „Volto Santo“ s houslistou a střevícem (Matteo da Gualdo, 1474) Postava vousaté ukřižované korunované ženy vznikla nepochopením byzantského způsobu zobrazení ukřižovaného Ježíše Krista v dlouhém šatě a s královskou korunou v období pozdního středověku, kdy v západním křesťanství již zcela převládlo konvenční zobrazení Ukřižovaného pouze v bederní roušce, prostovlasého nebo s trnovou korunou. Vzorem sv. Starosty se stalo tzv. Volto Santo (svatá Tvář), dřevěný krucifix z katedrály sv. Martina v Lucce, o kterém se věřilo, že je zobrazením skutečné podoby Krista vytvořené Nikodémem.Wilgefortis na Catholic Encyclopedia K Volto Santo se váže legenda o chudém hudebníkovi (houslistovi), který se modlil ke krucifixu a dostal vzácný střevíc, který zázračně sklouzl z nohy sochy. Tato legenda se pak přenesla i na svatou Starostu.
Legenda Podle legendy šlo o dívku křesťanského vyznání z období posledních pohanských císařů Římské říše nebo období stěhování národů, popřípadě až za maurské expanze na Pyrenejský poloostrov v 8. století. Jejím otcem měl být buďto římský místodržitel města Bragy nebo vládce Galicie, který ji hodlal proti její vůli provdat za krutého pohanského nebo muslimského vládce. Aby tomuto politickému sňatku s nemilovaným mužem, který navíc nebyl křesťanem, zabránila, přestala Starosta jíst a modlila se o pomoc k Bohu, který jí nechal porůst tělo hustými chloupky a na obličeji nechal narůst plnovous. Pohanský vládce byl vzhledem své nevěsty natolik znechucen, že se s ní neoženil, ale nechal ji ze vzteku ukřižovat, podle jiné verze ji dal ukřižovat její vlastní otec. Svatá Wilgefortis, jak je tato původem portugalská světice také nazývána, je v lidových legendách přímluvkyní dívek proti nechtěnému sňatku vynucenému rodiči, ale také neprávem odsouzených vězňů, jimž dává na obrazech či sochách svou přízeň najevo pomocí střevíce, který jí po ukřižování sklouzne z nohy.
Úcta v Evropě Úcta ke Starostě se rozšířila od konce 14. století, podle některých názorů z Nizozemí, podle jiných z Portugalska a Španělska do Německa a Itálie. Střediskem kultu se stalo toskánské město Lucca. Zde byla Starosta adorována současně s románským krucifixem „Volto santo“ v katedrále sv. Martina. Z téže doby pochází nástěnná malba ukřižované Starosty (podobné Voltu santu) ve Weissenburgu v Bavorsku a v dómu v Mohuči. Od roku 1507 se začalo šířit její grafické vyobrazení, dřevoryt Hanse Burgkmaira. Později byla v Německu vyobrazena například v kostelech v Rankweilu nebo v Neufahrn u Freisingu. V Rakousku je uctívána v kostele Sv. Jiří v Gerlamoos nedaleko Steinfeldu. Přestože nelze doložit její svatořečení, objevuje se Starosta jako světice v římském martyrologiu z let 1583–89. Ve Španělsku je v katedrále v Sigüenze uctívána a její ostatky jsou vystaveny v relikviářové skříni.Lexikon der christlichen Ikonographie, Ikonographie der heiligen, Band 7, Herder Freiburg 1994, s. 354–355
Ve výtvarném umění V kostelech, klášterech, galeriích i na veřejných prostranstvích se svatá Starosta objevuje zpodobena jako ukřižovaná dívka s plnovousem a korunou, oblečená do dlouhých šatů a střevíců. Česko Oltářní socha v životní velikosti (dřevěná, se skutečnými vlasy, vousy a šaty) na oltáři rohové kaple v jižním ambitu pražské Lorety na Hradčanech, kde ji instalovali španělští kapucíni, přijetí od anonymního belgického obchodníka zorganizoval sakristan pater Martin z Bíliny; 20. července 1684 byl poprvé slaven její svátek, vlastní oltář byl zřízen kolem roku 1730 Oltářní obraz Jana Jiřího Heinsche z roku 1687, kostel sv. Tomáše v Brně Socha na morovém Trojičním sloupu Vesec u Sobotky v Českém ráji, Sv. Starosta zachraňuje nevinného houslistu barokní kamenná socha z roku 1705 – u zaniklé vesnice Mnichov u Zahrádek na Českolipsku, nedaleko kostela svaté Barbory. Objednal ji majitel zahrádeckého panství Jan Vilém Kounic (viz Kounicové). Dodnes není vyřešena otázka, zda zobrazená postava nebyla mužem. Podle některých teorií mohla být hermafrodit. Kaple sv. Starosty v Dřehosticích (okr. Přerov) z počátku 18. století
Polsko poutní socha ve slezských Vambeřicích.
Gallerie
V literatuře Legendu o sv. Starostě roku 1816 zpracoval básník Justinus Kerner ve své baladě Houslista v Gmündu. Také v pohádkách bratří Grimmů našla svatá Kummernis své ztvárnění Podobně sv. Starosta vystupuje ve Staropražských bájích a pověstech. Socha v kapli ambitu pražské Lorety inspirovala Jakuba Arbesa k napsání romaneta Ukřižovaná (1876). Legendou o svaté Starostě je inspirován jeden z příběhů v knize současné polské autorky Olgy Tokarczuk Denní dům, noční dům (1998). Zmiňuje ji i Ivan Martin Jirous v jednom verši Magorových labutích písní („Pán Bůh nás nenechá věčně plakat / Nad sochou svaté Starosty rozkvétá bíle akát.“)
Odkazy Reference
Literatura Jan DIVIŠ: Pražská Loreta. Odeon Praha 1972, s. 154, 162.
Externí odkazy
http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/loreta/ http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=2212 http://www.jesen.cz/clanek3.html
Kategorie:Lidoví svatí Svatá Starosta Kategorie:Ženy Kategorie:Popravení ukřižováním Kategorie:Transsexualita