Tantulovky (Tantulocarida) jsou třída mikroskopických parazitických korýšů.
Systematika Tantulovky patří do přirozené skupiny Multicrustacea, historicky byly sdružovány do již nepoužívané skupiny Maxillopoda. Na základě tělní stavby byl určen příbuzenský vztah se skupinou Thecostraca (jejím nejznámějším zástupcem jsou přisedlí svijonožci), k čemuž se přiklánějí i genetická data.
Třídu jako takovou rozlišili Boxshall & Lincoln teprve roku 1983. K dubnu 2026 se uznávalo pět čeledí tantulovek:
Basipodellidae Boxshall & Lincoln, 1983; Cumoniscidae Nierstrasz & Brender à Brandis, 1923 (= Deoterthridae Boxshall & Lincoln, 1987); Doryphallophoridae Huys, 1991; Microdajidae Boxshall & Lincoln, 1987; Onceroxenidae Huys, 1991.
Popis a životní cyklus Jde o nejmenší žijící korýše – ve svém juvenilním neboli „larválním“ stádiu, které se označuje jako tantulus, dorůstají rozměrů pouhých 70–150 μm, čímž se blíží některým prvokům. Tantulus však má, mikroskopickým rozměrům navzdory, vyvinutou hlavu, 6 hrudních článků s končetinami a až 7 článků zadečkových (podle jiného pohledu je však zadeček spíše pseudosegmentován). Hrudní články nesou dvojvětevné končetiny, poslední pár končetin je jednovětevný. Zadeček, až na tzv. kaudální větve, které vybíhají směrem dozadu, nenese žádné funkční přívěsky. Tantulus může ve svém životním cyklu žít jak volně, kdy plave pomocí svých hrudních končetin, tak se uchytit na vhodném hostiteli, přičemž tento přechod v životním cyklu nevyžaduje svlékání.
Mezi parazitovanými druhy se objevují jiní zástupci korýšů. K hostiteli se tantulus přichytí pomocí své hlavové části: jakmile najde vhodného hostitele, vychlípí z ústního disku kutikulární „sosák“, jenž pomocí lepivé látky zajistí připojení k povrchu hostitele a následně se vtahuje zpátky do těla tantulu. Ve výsledku je tak tantulus připojen k tělu hostitele svým ústním diskem. Ústní disk obsahuje malý pór, ze kterého tantulus následně může vychlípit ostrý stylet, kterým naruší tělní schránku hostitelského korýše. Do tkání hostitele posléze začnou skrze vytvořený otvor prorůstat tkáně samotného tantulu – v literatuře jsou přirovnávány ke kořenovému systému nebo pupečníku. Tímto způsobem si parazit zajišťuje živiny.
Jakmile tantulus proroste do hostitele, indukuje to u něj další změny v tělesné stavbě: sám degeneruje, ale začne produkovat nové jedince svého druhu. Životní cyklus je v tomto ohledu ještě více zkomplikován tím, že zahrnuje pohlavní a nepohlavní fázi. Nepohlavní fáze je běžnější než fáze pohlavní. Tantulus během přípravy na nepohlavní fázi odhodí své tělní články a jeho tělo fakticky tvoří jen kutikulární vak – stává se z něj tzv. partenogenetická samice, s délkou až 2 mm vůbec největší stádium v životě tantulovek. Ta produkuje nové tantuly již uvedenou partenogenezí.
Tantulus však může vstoupit také do pohlavní fáze životního cyklu, kdy si zachovává větší počet tělních článků a v jeho kutikulárním vaku se vyvíjejí samci a samice. Ti se od sebe stavbou těla opět liší, přičemž jejich anatomie mj. naznačuje, že samec samici aktivně vyhledává: samice má jenom dva páry dvojvětevných končetin, které zřejmě slouží k úchopu, zatímco samec má končetin šest párů a je zdatnějším plavcem. Samec má velmi dlouhý penis, kterým zřejmě proniká do kopulačního otvoru samice – ten leží na spodní straně její hlavohrudi a v hlavohrudi se pak vyvíjejí i vajíčka. Pohlavní fáze je zvláštní i tím, že zejména samice mohou mít relativně dobře vyvinutá tykadla, respektive tzv. antenuly. Tantulus, na rozdíl od dospělců pohlavní generace, žádné hlavové přívěsky nemá.
Ekologie Tantulovky jsou striktně mořští korýši. Mezi jejich hostiteli se objevují například stejnonožci (Isopoda), klepetovky (Tanaidacea), různonožci (Amphipoda), slepoočky (Cumacea), lasturnatky (Ostracoda) a klanonožci (Copepoda). Tantuly žijí i volně v bentosu.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Korýši Kategorie:Parazitičtí živočichové