Antonij (světským jménem: Antonij Putneanul-Černovskyj; † 12. ledna 1748 Bělgorod) byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve a metropolita bělgorodský a obojanský.
Život Pocházel z Černovic a byl synovcem jerodiákona Afanasije (Zacharovského) z monastýru Putna. Mnišský postřih přijal stejně jako jeho strýc v Putně a do dějin Moldavska vstoupil s přízviskem Putneanul. V tomto monastýru se stal jerodiákonem a jeromonachem. Později přešel ze Putny do skitu Horeča u Černovic, kde byl mnichem jeho otec.
V roce 1728 byl jeromonach Antonij vysvěcen na biskupa rădăuţského. Na podzim 1729 se po smrti vladyky Georgije stal metropolitou moldavským.
Během rusko-turecké války (1735–1739) poskytoval služby ruské vládě a v roce 1739 spolu s armádou generálmaršála Burkharda Christopha von Münnich opustil Moldavsko a usadil se v Rusku.
Výnosem z 29. května 1740 byl, navzdory rozhodnutí Nejsvětějšího synodu nepřipouštět cizince na biskupské stolce, nejprve jmenován na černihivskou katedru.
Po příchodu do eparchie dal v zhotovit 400 antiminsů (200 na atlasu a 200 na švábském plátně), které začal rozdělovat do všech chrámů eparchie, přičemž za každý vybíral 4 rubly. To vyvolalo silnou nespokojenost mezi duchovenstvem a stížnosti k synodu. Antonij se hájil tím, že je cizinec a nezná velkoruské zvyky, a že v Moldavsku je zvykem, že nový biskup rozdává nové antiminsy do všech chrámů.
V roce 1742 požádal o povolení účastnit se korunovace carevny Alžběty Petrovny, což mu bylo dovoleno. Z Moskvy se však již do Černihivu nevrátil, protože 6. září 1742 byl v důsledku skandálu s antiminsy přeložen do bělgorodské eparchie.
Během šesti let správy této eparchie po sobě zanechal špatnou pověst. Eparchie se v té době nacházela ve špatném stavu.
Jeho hlavním cílem bylo doplňování biskupské pokladny, přičemž nerozlišoval mezi majetkem biskupského domu a svým vlastním a využíval i státní prostředky pro osobní potřebu. Jeho cesty po eparchii byly spojeny s nadměrnými výdaji a vybíráním poplatků od duchovenstva.
Na metropolitu byly podávány stížnosti ke Nejsvětějšímu synodu. Hovořilo se v nich o administrativním zneužívání – vybírání peněz za svěcení duchovních a církevních služebníků i za jmenování do úřadů – a také o nemravném chování v osobním životě.
Vědom si těchto stížností psal Antonij sám do synodu, kde se hájil svým cizím původem a neznalostí ruských poměrů a žádal ochranu před údajně zlými lidmi. Synod si k některým bodům stížností vyžádal jeho vysvětlení. Řízení však nebylo dokončeno kvůli jeho smrti, která nastala 12. ledna 1748.
Jeho nástupce Joasaf (Horlenko) ve zprávě Synodu uvedl, že nalezl biskupskou rezidenci ve velmi špatném stavu, zatímco mezi majetkem Antonije bylo nalezeno 2000 zahraničních zlatých mincí, 580 rublů a 338 drahých kamenů.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození v 17. století Kategorie:Narození v Černovicích (Ukrajina) Kategorie:Úmrtí 12. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1748 Kategorie:Úmrtí v Bělgorodu