Brandoliniho zákon, známý také pod názvem princip asymetrie nesmyslu či lidověji princip asymetrie hovadiny, je internetové rčení, které poukazuje na značný nepoměr mezi úsilím potřebným k vytvoření nepravdivé či zavádějící informace a energií nutnou k jejímu následnému vyvrácení. Autorem tohoto konceptu je italský programátor Alberto Brandolini, který jej poprvé veřejně formuloval v lednu roku 2013. Zákon se zmiňuje v souvislosti s mediální gramotností, analýzou dezinformací a kritikou veřejné debaty na sociálních sítích, kde rychlost šíření informací výrazně převyšuje možnosti faktické korekce.
Vznik a definice Alberto Brandolini princip poprvé publikoval na sociální síti Twitter 11. ledna 2013 po zhlédnutí televizní debaty mezi italským politikem Silviem Berlusconim a novinářem Marcem Travagliem. Původní text v angličtině zní: „The amount of energy needed to refute bullshit is an order of magnitude bigger than to produce it.“ To lze do češtiny přeložit jako: „Množství energie potřebné k vyvrácení hovadiny je o řády větší než energie nutná k jejímu vytvoření.“ Brandolini později uvedl, že k formulaci jej inspirovalo čtení knihy Thinking, Fast and Slow od Daniela Kahnemana, která se zabývá kognitivními zkresleními a rozdílnými systémy lidského myšlení.
Mechanismus Podstatou Brandoliniho zákona je asymetrie v náročnosti informačních procesů. Zatímco tvůrce dezinformace či nepodloženého tvrzení není vázán pravidly logiky, důkazního břemena ani nutností ověřovat fakta, osoba pokoušející se o vyvrácení takového tvrzení musí postupovat metodicky. Proces vyvracení typicky zahrnuje dohledání primárních zdrojů, analýzu dat, vysvětlování kontextu a formulaci argumentů, které by byly srozumitelné pro veřejnost. Tato asymetrie vede k tomu, že i krátký a snadno vyprodukovaný nesmysl vyžaduje k věcnému vyvrácení rozsáhlou a časově náročnou rešerši.
V digitálním prostředí tento princip způsobuje, že vyvracení a opravy nepravdivých informací mají tendenci zaostávat za původním sdělením. To vede k informační únavě publika a k situaci, kdy jsou veřejní aktéři či odborníci zahlceni potřebou reagovat na neustálý přísun nekvalitních informací. V psychologické rovině zákon souvisí s tendencí lidského mozku preferovat jednoduchá a emočně zabarvená vysvětlení před složitou faktickou argumentací, což potvrzují i moderní poznatky o kognitivních zkresleních.
Podle Ivana Lampera z Respektu po vzoru Morgana Housela je princip založený na třech základních pravdách:
Lidé neradi přiznávají, že se v něčem nevyznají nebo něčemu nerozumějí, takže pochybné informace raději nerozporují nebo se nedoptávají. Prokázat neexistenci něčeho je obtížné, a proto je v justici důkazní břemeno na obžalobě, v běžném životě se však obvykle očekávají důkazy při vyvrácení jakéhokoli tvrzení. Existuje značná poptávka po obviňujících tvrzeních, o něž lidé mohou s povděkem opřít svoji averzi nebo předsudky, takže čím víc lidí si přeje, aby byl výrok pravdivý, tím obtížnější je přesvědčit je o nepravdivosti.
Zároveň souvisí se skutečností, že v průběhu 21. století prudce poklesly překážky v publikování názorů.
Podle Štefana Sarvaše věnujícího se marketingu a dezinformacím ohrožují dezinformace mimo jiné i reputaci firem a stojí je v důsledku Brandoliniho zákona miliardy korun, resp. dolarů ročně.
Související koncepty Brandoliniho zákon úzce souvisí s dalšími pojmy z oblasti rétoriky a informační války. Mezi nejvýznamnější patří Gishův úskok, což je debatní technika založená na zahlcení oponenta velkým množstvím slabých či lživých argumentů v krátkém čase, kdy oponent není schopen na všechny reagovat právě kvůli časové a energetické náročnosti vyvracení. Dalším souvisejícím principem je zákonitost, že jednou vypuštěná nepravda v lidské paměti často přetrvává i poté, co byla prokazatelně vyvrácena, což je jev známý jako efekt přetrvávajícího vlivu (anglicky Continued Influence Effect, CIE). Brandoliniho postřeh tak doplňuje starší úvahy o šíření fám, jako je například výrok připisovaný Jonathanu Swiftovi o tom, že lež letí na křídlech, zatímco pravda kulhá za ní.
Reference
Literatura
Kategorie:Rčení Kategorie:Internetová kultura Kategorie:Dezinformace Kategorie:Mediální studia Kategorie:Mediální vzdělávání