Stanislav Zajíček (* 26. února 1962 Děčín) je český středoškolský učitel a bývalý politik, v letech 1990 až 1992 poslanec České národní rady za Občanské fórum, později Občanské hnutí.
Životopis
Dětství Narodil se v únoru 1962 v Děčíně. V dětství se s rodinou přestěhoval do Kadaně do zemědělské rodiny perzekvované komunistickým režimem jako kulaci. Jeho otec v roce 1966 zemřel při horolezectví na Slovensku. V roce 1968 se s matkou a otčímem odstěhoval do Brna, kde začal studovat základní školu na ulici Kapitána Jaroše se zaměřením na matematiku. Již na základní škole založil amatérskou kapelu. Po nástupu na gymnázium se angažoval také v divadle.
80. léta Po maturitě zvažoval, zda má jít studovat vysokou školu, a to vzhledem k poměrům, které zažil během studia gymnázia. V této věci mu osobně poradil Jiří Dienstbier, který jej ke studiu vyzval proto, aby po případné změně režimu byli v Československu vzdělaní lidé. Následně absolvoval v roce 1986 studium českého jazyka a latiny na Filozofické fakultě UJEP v Brně (dnes Masarykova univerzita). Po studiu absolvoval roční povinnou vojenskou službu v Havlíčkově Brodě. Během 80. let se také účastnil bytových seminářů, poznal například Milana Uhdeho, Jaroslava Šabatu, Miloslava Ransdorfa či Karla Flosse.
V roce 1986 se přestěhoval z Brna do Uherského Brodu, kde začal pracovat v Muzeu Jana Amose Komenského. Ve městě se zapojil do hraní v místním divadle a postupně si opravil rodinný dům.
Sametová revoluce a kariéra v politice Během událostí sametové revoluce se zapojil do revolučního dění v Uherském Brodě a ve městě se stal jednou z jeho hlavních postav. Ještě v listopadu 1989 založil Občanské fórum Muzea J. A. Komenského a na místních shromážděních pronášel projevy.
Za Občanské fórum byl ve volbách do České národní rady 1990 zvolen poslancem České národní rady. Po volbách se poprvé seznámil s fungováním zákonodárného procesu či podobou politických stran a vůbec fungováním demokracie. Po rozpadu Občanského fóra v roce 1991 se stal členem Občanského hnutí. Funkci poslance zastával do voleb do České národní rady 1992, kdy neuspěl, protože Občanské hnutí nepřekročilo 5% hranici pro zisk mandátu v ČNR.
Po odchodu z politiky Od konce roku 1992 pracoval jako středoškolský učitel na veřejných i soukromých gymnáziích (mj. Akademické gymnázium v Brně), kde se stal učitelem českého jazyka a latiny. V roce 1998 začal působit na Gymnáziu Matyáše Lercha. Za svou pedagogickou činnost v následujících letech obdržel různá ocenění, mj. malou bronzovou medaili Masarykovy univerzity. Kromě toho byl finalistou soutěže Global Teacher Prize 2023.
Nadále se angažoval ve veřejném životě. V roce 2009 byl iniciátorem petice, jež vystoupila proti kontroverznímu odvolání tehdejšího ředitele Gymnázia Matyáše Lercha Petra Kovače. Kovač v následujícím roce vyhrál výběrové zřízení, které ho do ředitelského křesla vrátilo. V roce 2011 spolupracoval se studenty na podání žaloby na ministerstvo školství pro spor o nezveřejnění zadání státní maturitní zkoušky. Soudní spor se táhl další dva roky a skončil až neúspěšnou kasační stížností ministerstva u Nejvyššího správního soudu.
Je autorem novely Veroničin podivuhodný příběh (2011), básnické sbírky Stříbření (2011) a spoluautorem učebnice Hantec snadno a rychle (2022). Stal se z něj host literárního podcastu na Radiu Wave zvaného Buchty čtou. Je členem správní rady Vzdělávací nadace Jana Husa.
Je ženatý, má mladšího bratra.
Odkazy
Reference
Kategorie:Narození v roce 1962 Kategorie:Narození 26. února Kategorie:Narození v Děčíně Kategorie:Čeští politici Kategorie:Čeští středoškolští pedagogové Kategorie:Poslanci České národní rady Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Kategorie:Členové Občanského hnutí Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži