Klepetovky (Tanaidacea) jsou řád korýšů ze skupiny váčkovníků (Peracarida).
Systematika K roku 2023 bylo známo asi 1 500 žijících druhů klepetovek. Následující základní přehled podřazených taxonů (včetně hlavních fosilních) vychází z databáze World Register of Marine Species a je aktuální k dubnu 2026: řád Tanaidacea Dana, 1849 podřád † Anthracocaridomorpha Sieg, 1980 čeleď † Anthracocarididae Brooks, 1962 emend. Schram, 1979 čeleď † Eucryptocaridae Heard & Morales-Núñez, 2020 čeleď † Niveotanaidae Polz, 2005 čeleď † Ophthalmapseudidae Heard & Morales-Núñez, 2020 podřád Apseudomorpha Sieg, 1980 nadčeleď Apseudoidea Leach, 1814 nadčeleď † Cretitanaoidea Schram, Sieg & Malzahn, 1983 rod † Afroapseudes Pasini, Vega & Garassino, 2022 podřád Tanaidomorpha Sieg, 1980 nadčeleď Neotanaoidea Sieg, 1980 nadčeleď Paratanaoidea Lang, 1949 nadčeleď Tanaidoidea Nobili, 1906
Popis náhled|Pseudotanais amundseni, detaily těla Klepetovky jsou drobní zástupci korýšů (2–25 mm) a jméno jim vynesla mohutná klepítka vytvořená z konce druhého páru hrudních končetin. Tělní přívěsky dále doplňují dva páry tykadel (antenuly a anteny), dva páry příústních nožek (maxilipedy), za klepítkovitými končetinami pak vyrůstá dalších 6 párů hrudních končetin a někdy i končetiny zadečkové. U samic jsou části hrudních končetin přetvořeny do podoby váčku (marsupium) pro vývin potomstva, ten se však objevuje i u jiných příbuzných linií korýšů. Telson klepetovek srůstá s posledními několika zadečkovými články a tento pleotelson nese ještě tzv. uropody, které mohou být jedno- či dvojvětevné. Hlavu a k ní přirostlé první dva hrudní články, z nichž vyrůstají maxilipedy, překrývá krunýř. U některých zástupců došlo ke ztrátě očí.
Ekologie náhled|Různí zástupci klepetovek demonstrující jejich rozmanitost Klepetovky se vyskytují takřka výhradně v mořských ekosystémech. Sladkovodní druhy sice existují, ale jsou raritní: Pseudohalmyrapseudes aquadulcis byl objeven v prameni v Austrálii, Pseudohalmyrapseudes mussauensis zase v jezerním ekosystému na Bismarckově souostroví v blízkosti ostrova Nová Guinea. Do sladkých vod pronikly zejména druhy snášející široké rozpětí salinity (tzv. euryhalinní), většinou zároveň tolerují i široký rozsah teploty. V mořských ekosystémech se klepetovky vyskytují od mělkých vod až po hloubky okolo 8 000 metrů. V sedimentu si mohou vytvářet trubičky, jež zpevňují produkovaným sekretem. Některé druhy, jako klepetovka atlantská (Tanais dulongii, syn. Tanais tomentosus), žijí v porostech mořské trávy. Existují i klepetovky žijící v asociaci s jinými druhy živočichů: Hexapleomera robusta osídluje krunýře mořských želv, zástupci rodu Pagurapseudes pak schránky plžů.
Potravní návyky bývají různorodé, některé klepetovky se krmí filtrováním vody, některé detritem, některé aktivně loví. Filtrátoři vytvářejí pohybem končetin vodní proud, z něhož zachytávají potravní částečky na vnitřní stranu tělních přívěsků, odtud je posouvají do kanálku na spodní straně těla a následně dopředu směrem k ústnímu otvoru. Pro nerušené proudění vody mají klepetovky své rourky obvykle na obou stranách otevřené.
V rourkách probíhá i rozmnožování klepetovek: samec proniká do samičí rourky, kde oba korýši zůstávají dlouhou dobu přitisknuti spodní stranou těla k sobě a dochází k přenosu spermií. K vývoji potomstva dochází v samičím vaku, během této doby je samice ve své rource sama a také ji uzavírá před okolním světem. Váček potomstvo obvykle opouští až ve druhém vývojovém stádiu (označovaném jako manca). Vyjma tohoto způsobu rozmnožování se však mohou objevovat i jiné strategie, snad i samooplození.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Rakovci