Apollinarij (světským jménem: Andrej Vasiljevič Koševoj; 28. října 1874 Valki – 19. června 1933 New York) byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve v zahraničí a arcibiskup severoamerický a kanadský.

Život Narodil se 28. října 1874 ve vesnici Valki Poltavské gubernie.

Absolvoval Romenské duchovní učiliště, po kterém byl přijat na Poltavský duchovní seminář. Od roku 1894 vyučoval na národní škole v rodné vesnici. Následující rok se stal psalomščikem a učitel farní školy ve vesnici Perevoločna. Od roku 1896 byl dozorcem církevně-učitelské školy v Lubny.

Nastoupil na misijní kurzy Kazaňské duchovní akademie. Během studia přijal roku 1898 z rukou biskupa a rektora akademie Antonija (Chrapovického) mnišský postřih, diákonské a kněžské svěcení. Následně se stal zpovědníkem Volyňského duchovního semináře. Od roku 1900 působil na Litevském duchovním semináři.

Pokračoval v prohloubení teologického studia na Kyjevské duchovní akademii, kde roku 1905 obdržel titul kandidáta bohosloví a byl určen pro přednášení řeckého jazyka na Žytomyrském duchovním učilišti. Dne 20. září 1906 byl ustanoven učitelem homiletiky na akademii v Kyjevě, kde od 9. listopadu 1910 zastával funkci inspektora.

Dne 15. května 1911 byl povýšen na archimandritu.

Rozhodnutím Svatého synodu byl 22. října 1917 vysvěcen v Kyjevě na biskupa rylského a vikáře kurské eparchie. V této funkci zastával také úřad představeného Rylského monastýru.

Dne 11. června (podle starého stylu) roku 1919 byl ihned po osvobození Bělgorodu Dobrovolnickou armádou oficiálně jmenován Vyšší církevní správou Jihu Ruska biskupem bělgorodským, vikářem kurské eparchie, namísto biskupa bělgorodského Nikodima (Kononova), který byl zabit bolševiky. Na samém začátku prosince roku 1919 ustoupil z města spolu s Dobrovolnickou armádou na jih Ruska.

Na začátku ledna roku 1920 odjel z Jekatěrinodaru do Novorossijsku. Dne 16. ledna 1920 na „archijerejském“ nákladním parníku „Irtyš“ spolu s řadou dalších ruských archijerejů, archimandritů a kněží jako byly; arcibiskupové Jevlogij (Georgijevskij), Georgij (Jaroševskij), biskupové Mitrofan (Abramov) a Gavriil (Čepur), odplul z Novorossijsku přes Konstantinopol a Soluň, okupované Trojdohodou, do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

V únoru 1920 dorazil spolu s arcibiskupem Jevlogijem (Georgijevským) do Bělehradu. Oba biskupové byly Srbskou pravoslavnou církví posláni do jednoho ze srbských monastýrů.

V roce 1921 se podílel na přípravě a byl členem Ruského všezahraničního církevního soboru; byl odpůrcem obnovení carské dynastie Romanovců.

Dne 27. dubna 1922 byl Vyšším církevním správním orgánem v zahraničí „vzhledem ke krajnímu rozvratu hospodářských záležitostí Ruské duchovní misie v Jeruzalémě a naléhavé potřebě co nejrychleji tato záležitosti uspořádat, stejně jako s ohledem na nutnost mít v Jeruzalémě autoritativního zástupce Vyššího ruského církevního řízení v zahraničí“ vyslán do Jeruzaléma s udělením zvláštních pravomocí v církevně-administrativních a hospodářských otázkách.

V červnu byl jmenován představeným Ruské duchovní misie v Jeruzalémě, avšak jeruzalémský patriarcha Damianos jej jako hlavu misie neuznal.

Působení v Jeruzalémě nepřineslo hierarchovi pověst dobrého administrátora. Nemocný, neustále si stěžující a všechny kritizující biskup Apollinarij neměl přízeň metropolity Antonije (Chrapovického).

V únoru 1923 se přestěhoval do USA. Na žádost metropolity Platona (Rožděstvenského) byl výnosem ze dne 10. února 1924 převeden do Kanady s titulem biskupa winnipegského, vikáře severoamerické eparchie.

Činnost biskupa Apollinarije v Kanadě začala brzy vyvolávat stížnosti metropolity Platona. Dne 14. prosince téhož roku byl metropolitou Platonem převeden na vikářský sanfranciský stolec. Biskup Feofil (Paškovskyj) se domníval, že biskup Apollinarij se na této katedře neprosadí, zejména proto, že si arcibiskup nikdy neosvojil anglický jazyk.

Sám metropolita Platon byl v té době již v biskupu Apollinarijovi zklamán, přičemž i on sám se v San Franciscu cítil nepohodlně. Dne 1. července 1926, v době, kdy v Karlovcích narůstal konflikt s metropolitou Platonem, poslal biskup Apollinarij do Sremských Karlovců žádost o návrat do Jeruzaléma. Archijerejský sobor však tuto žádost zamítl.

V roce 1927 vedlo narůstající napětí mezi svrchovaným vedením Ruské pravoslavné církve v zahraničí a hlavou aleutské a severoamerické eparchie metropolitou Platonem (Rožděstvenským) k otevřenému rozkolu. Biskup Apollinarij se jako jediný z amerických biskupů odmítl vymanit z podřízenosti zahraniční církvi a byl metropolitou Platonem dne 1. února 1927 odvolán.

Archijerejský synod Ruské pravoslavné církve v zahraničí dne 31. března 1927 prohlásil toto odvolání za nekanonické a jmenoval jej správcem (schváleno 5. září) nově zřízené severoamerické eparchie. Do jeho jurisdikce přešlo asi 60 farností; pod správou severoamerické archiepiskopie zůstalo přibližně 200 farností. Od prosince 1927 pobýval v New Yorku.

Dne 14. května 1929 byl povýšen na arcibiskupa s titulem severoamerický a kanadský.

Zemřel 19. června 1933. Roku 1965 byly jeho ostatky přeneseny do monastýru Svaté Trojice v Jordanville.

Odkazy Reference

Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve v zahraničí Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 28. října Kategorie:Narození v roce 1874 Kategorie:Narození v Poltavské oblasti Kategorie:Úmrtí 19. června Kategorie:Úmrtí v roce 1933 Kategorie:Úmrtí v New Yorku