Northwestern National Life Building (NWNL), později známá jako ReliaStar Building, následně ING 20 Washington a v současnosti jako Voya Financial 20 Washington nebo jen Voya Financial Building, představuje administrativní budovu situovanou ve čtvrti Gateway District ve městě Minneapolis ve státě Minnesota v USA. Autorem návrhu je americký architekt japonského původu Minoru Yamasaki (známý též návrhem Světového obchodního centra), který budovu koncipoval jako nové sídlo tehdejší společnosti Northwestern National Life Insurance Company; objekt byl dokončen a uveden do provozu v roce 1965. Stavba vznikla jako náhrada za původní centrálu společnosti v oblasti Loring Park, která přestala kapacitně vyhovovat v důsledku dynamického růstu počtu zaměstnanců. Stála šest milionů dolarů. Současným majitelem je CDT Realty Corp., který v roce 2025 za objekt zaplatil 7,1 milionů dolarů a plánuje budovu přestavět na luxusní hotel (více zde).
Umístění Budova se nachází v jedné z historicky nejstarších částí Minneapolis, přibližně jeden blok od místa původní radnice z roku 1873, v prostoru dnešního sousedního Gateway Park. Současný objekt i přilehlé veřejné prostranství s parkovou úpravou a vodními prvky vznikly na místě původní zástavby tvořené převážně dvou- až třípodlažními obchodními a obytnými domy. V první polovině 20. století byl tento blok považován za jádro oblasti označované jako „Skid Row“, kde se soustředilo sociálně problematické prostředí s vysokou koncentrací barů, obchodů s alkoholem a levných ubytovacích zařízení. Postupně byla tato část města spojována se zvýšenou kriminalitou a celkovou urbanistickou degradací. V rámci rozsáhlých programů městské obnovy na přelomu 50. a 60. let bylo celé území, spolu s více než dvěma sty dalšími objekty, nahrazeno novou modernistickou zástavbou, jejíž součástí je i budova Northwestern National Life Building.
Výběr architekta a koncepce budovy vlevo|náhled|Minoru Yamasaki v roce 1970 Lokalita pro objekt Northwestern National Life Building byla zvolena v oblasti Gateway District, historicky významném uzlu na křížení ulic Hennepin Avenue a Washington Avenue v centru Minneapolis. Tato čtvrť byla v té době charakterizována vysokou koncentrací zastaralé zástavby, která se postupně transformovala do podoby hygienicky i bezpečnostně problematických objektů, často využívaných jako ubytovny, a představovala zvýšené požární riziko. V důsledku toho se území stalo jedním z hlavních cílů programů městské obnovy. Městská správa v tomto kontextu nabízela pozemky za zvýhodněných podmínek, a to s podmínkou jejich nového stavebního využití. Pojišťovací společnost na začátku 60. let 20. století NWNL pozemek odkoupila a v rámci příprav projektu pro své nové sídlo oslovila celkem 39 architektů, jejichž návrhy podrobila internímu posouzení. Na základě tohoto výběrového procesu byl pro zpracování návrhu nové budovy zvolen architekt Minoru Yamasaki.
Navrhovaná budova měla kapacitně pojmout přibližně 500 zaměstnanců a podle dobových materiálů měla být vybavena i interním lékařským oddělením. To mělo zahrnovat rentgenové pracoviště, elektrokardiograf a laboratorní zázemí, s cílem „poskytnout nejmodernější prostředky pro provádění lékařských vyšetření“ uchazečů o pojištění. náhled|Budova v 60. letech 20. století Jedním z klíčových požadavků města bylo zachování průhledové osy vedené po Nicollet Mall směrem k mostu Hennepin Avenue přes řeku Mississippi, která prochází veřejným prostorem Gateway Park, jenž se dochoval dodnes. Jakýkoli zásah, který by tuto vizuální vazbu narušil, byl nepřijatelný. Minoru Yamasaki na tento urbanistický limit reagoval návrhem objemově výrazné budovy doplněné o monumentální portikus, situovaný tak, aby umožňoval průhled skrze hmotu objektu. Tyto prvky, realizované z bílého křemenného betonu, formálně připomínaly motivy použité v areálu Pacific Science Center v Seattlu v roce 1962; na rozdíl od nich však mají v případě budovy NWNL plně konstrukční funkci a nesou zastřešení. Ve výsledném řešení se sloupový motiv stal určujícím architektonickým prvkem celého objektu.
Architektura Budova zapadá do stylu tzv. nového formalismu.Nový formalismus je architektonický styl, který se ve Spojených státech amerických prosadil v polovině 50. let 20. století a svého vrcholu dosáhl především v 60. až 80. letech. Vyznačuje se návratem k principům klasické architektury, které jsou reinterpretovány v moderním kontextu. Typickými znaky tohoto stylu jsou důraz na monumentálnost, přísně symetrické fasády a využívání klasických motivů, jako jsou sloupy či arkády, avšak v abstrahované a zjednodušené formě. Štíhlé, vysoké sloupy budovy v kombinaci s vodními prvky v bezprostředním okolí navozují téměř neoklasicistní atmosféru. Na svém vrcholu se sloupy mírně rozšiřují a formují jednoduché lomené – gotické – oblouky, charakteristické pro tvorbu Minoru Yamasakiho, kde se setkávají se střešní římsou. Budova je po obvodu lemována celkem 63 sloupy o výšce 24 metrů, zhotovenými z prefabrikovaného betonu s příměsí křemenného kameniva, které přispívá k jejich pevnosti i vizuální kvalitě povrchu. Sloupy plní kromě estetické funkce samozřejmě také významnou statickou roli – zajišťují nosnou oporu konstrukce. Jejich nosnost je podporována železobetonovým servisním jádrem a jedenácti vnitřními podpěrami. Mezi jednotlivými sloupy jsou vloženy vertikálně členěné desky ze zeleného mramoru Verde Antique, historicky ceněného pro své dekorativní vlastnosti. Tyto obkladové prvky se podílejí nejen na estetickém vzhledu fasády, ale i na zlepšení tepelněizolačních vlastností konstrukce. Okrajové prostory mezi mramorovými deskami a bílými sloupy zakrývají prosklené, tmavě šedě tónované výplně zasazené do hliníkových rámů. Účelově omezený rozsah okenních otvorů přispívá ke snížení tepelných ztrát a tím i k efektivnějšímu provozu budovy – v Minneapolisu panuje vnitrozemské kontinentální klima známé svými extrémně studenými a sněhovými zimami. Objekt je usazen na vyvýšeném podnoží, přičemž jeho reprezentativní výraz dále umocňuje dvojice reflektivních obdélníkových vodních ploch podél Washington Avenue, v nichž se architektura zrcadlí.
Budova má celkem sedm podlaží, z toho dvě podzemní a pět nadzemních s obdobně řešenými půdorysy. Vstup do budovy je veden přes otevřenou sloupovou halu (portikus) a dvoupodlažní skleněnou paravanu, za níž se nachází hala obložená bílým mramorem. Dispoziční řešení nadzemních podlaží je koncipováno s důrazem na maximální flexibilitu pracovního prostředí a variabilitu vnitřního uspořádání. Veškeré hlavní technické a inženýrské rozvody jsou soustředěny do centrálního jádra, což umožňuje efektivní organizaci provozu a minimalizaci zásahů do uživatelského prostoru.
Historie, modifikace náhled|Sousední budova 100 Washington Square, kterou také navrhl Minoru Yamasaki a jeho studio V době otevření budovy v roce 1965 zaměstnávala společnost Northwestern National Life Insurance Company v hlavním sídle celkem 475 pracovníků. Do roku 1978 se počet zaměstnanců zvýšil na přibližně 850, přičemž část z nich byla nucena využívat i okolní kancelářské prostory z důvodu plné kapacity hlavní budovy. V reakci na tento růst společnost v roce 1978 oznámila záměr výstavby nové dvacetipodlažní administrativní budovy, později známé jako 100 Washington Square, přímo naproti Northwestern National Life Building.NWNL unveils designs for major addition. Skyway News, 1978-06-06 (anglicky)
Na počátku 90. let 20. století prošla budova komplexní rekonstrukcí pod vedením ateliéru BWBR (Bwbr Architects, Inc.). V interiéru byly nahrazeny opotřebované dřevěné prvky a provedeny další povrchové úpravy, zatímco na exteriéru došlo k opravám poškozeného mramorového obkladu poničeného vlivem počasí. Původní nedostatky v hydroizolačních technologiích 60. let vedly k pronikání vlhkosti za mramorový plášť a následně i do nosné konstrukce. V rámci rekonstrukce byla tato porucha odstraněna odpovídajícími sanačními zásahy. Součástí obnovy byla rovněž oprava technologického zázemí vodních prvků a instalace exteriérového osvětlení, díky kterému je budova nepřehlédnutelná i po setmění. Další modernizace technologie vodních prvků proběhla v roce 2008 pod vedením kanceláře Short Elliott and Hendrickson Architects, se zaměřením na zvýšení provozní spolehlivosti a efektivity systému.
Plánovaná přestavba na hotel Northwestern National Life Building, jedna z nejznámějších a architektonicky nejvýznamnějších staveb v centru Minneapolis se nejspíš dočká zásadní proměny. Nový majitel od roku 2025, společnost CDT Realty Corp., plánuje přestavět tuto budovu na luxusní hotel, který by měl nabídnout přibližně 165 pokojů. Součástí projektu má být také střešní bar s výhledem na město, několik restaurací a veřejně přístupné prostory určené pro kulturní a společenské akce, čímž by se objekt více otevřel široké veřejnosti. Pokud se projekt bude vyvíjet podle plánů a nedojde k výraznějším komplikacím, mohla by být přestavba dokončena v létě roku 2028.
Budova, dokončená v roce 1965, byla po celou dobu své existence využívána výhradně jako administrativní objekt. Naposledy sloužila společnosti Voya Financial, která ji opustila v roce 2023, když přesunula své sídlo do nové budovy naproti přes ulici.
Odkazy
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Uvítací film z roku 1980 pro zaměstnance pojišťovny Northwestern National Life Insurance Company, v němž ústřední roli hraje i budova Northwestern National Life Building Reportáž z dubna 2026 o plánované přestavbě budovy na hotel
Kategorie:Minneapolis Kategorie:Stavby v Minneapolisu Kategorie:Postaveno 1965 Kategorie:Minoru Yamasaki